Vyrida

Nevím co si o tomto filmu myslet. Neskutečně hravý snímek, který se na schval tváří jakožto lehce předvidatelný, aby vám následně mohl s velkou grácií vyrazit dech. Ani nebudu počítat kolikrát se mnou režisér se scénáristou vyjebali, ale pokaždé jsem se tomu ze srdce rád zasmál. Myslím si, že to je snad i jeden z mála snímků, kde můžete mít dilema komu vlastně fandit. Morální zásady vám říkají, že lupiči, násilníci a zombie musí být zákonitě potrestané, ale co když jsou záporňáci tak roztomilí, že si nemůžete pomoct ( na rozdíl od mentálně zaostalé zdejší rodinky )? Jelikož jsem navíc originál doposud neviděl ( nesnáším němčinu ), tak nemůžu moc srovnávat a text asi vyznívá zaujatě. Každopádně to nic nemění na faktu, že tento film si určitě minimálně ještě několikrát směle rád pustím.

Snímky o mimozemšťanech osobně moc nemusím, ale pokud mě dožene nuda, tak se spokojím i s takovou tématickou variantou. Samozřejmě než jsem si film naostro pustil, tak mi neunikly ani fakta o vymýšleném příběhu ( jaké překvapení ) i když se film na diváky celou dobu tváří opačně. Zpětně musím říct, že atmosféra byla místy hodně hutná. Člověk je neustále v očekávání, že teď už přišla ta chvíle a ty marťánky konečně uvidí ( třeba se i zasměje kostýmům )... a ono ejhle. Millu Janovic jakožto herečku nemusím. Přijde mi strašně tuctová už sama o sobě a tady se prostě nehodila. On vlastně ani scénář nebyl nic světoborného, ale díky ''reálným'' záběrům chytal druhý dech a nemůžu říct, že bych byl vysloveně zklamán. Vlastně se mi film z určitého úhlu pohledu i líbil což mě překvapuje, ale znovu si jej pouštět asi jen tak pro zábavu nebudu.

Dalo se z toho z celkového hlediska vyždímat přeci jen ještě víc. Démonické filmy mám rád především pro svou specifickou atmosféru, ale v The Possession sem se ji snad až na jeden moment nedočkal. Nevím, film je dobře natočený i herecké výkony jsou zahrané nadprůměrně, ale toto je pro mě velký nedostatek, který film sráží do průměrných vod.

Nekonečně zdlouhavý film, kde už v jeho prostředku začnete pomalu šilhat očima po hodinkách, kolik že to ještě zbývá času do konce této slátaniny. Scénář je napsán bez sebemenšího smysluplnějšího děje a z neustále se opakovaných scén bez špetku inovace, si budete za chvíli připadat jako byste byli mučeni přímo vy na úkor samotného herecky nehereckého obsazení. Závěr je klasické klišé stokrát jinak a tak film od odpadu zachránila jen snad Diana Hooper v roli Sammy, která se mi líbila a mlýnek na maso, který mi tak jako jediný utkvěl v hlavě. Což je na tak poměrně dlouhý film zatraceně strašně málo.

Naprostá slátanina bez nějakého smysluplného scénáře. Marně se tu snažím vžít při psaní toho to komentáře do pocitu dítěte, zda by mě tento film alespoň trošku bavil, ale krom pár hezkých grafických lokací o tom hodně silně pochybuji. Při přečtení hvězdného hereckého zastoupení přitom člověka ani nemůže napadnout, že by tento film mohl dopadnout tak špatně. Pravda je však opravdu taková jaká je a jediný kdo se mi alespoň trošku líbil byli snad jen pánové Nárožný s Lábusem. No odpad tomu nedám, to jsem viděl už i horší filmy, ale znovu se teda na Saxánu rozhodně nepodívám.

Druhá půlka dokumentu mě z konečného pohledu zaujala určitě o něco více než ta první. Nic však závažného pánům nemůžu k tomuto snímku vytknout. Ano je sice pravdou, že místy to vypadá jako klasická hospodská debata u šestého piva, ale mluví se naštěstí většinou k věci a padne i pár zajímavých dedukcí k zamyšlení. Nebýt však Camerona přímo u stolu, který je pověstný svým precizním přístupem, tak tahle schůze mohla dopadnout v hodnocení přeci jen o něco málo hůře.

Řekl bych až moc očividně průměrný dokument, který těm kteří se o Titanik zajímají více než kdejaký prostý člověk, se asi nic moc nového pod sluncem nedozví. Každopádně systém a způsob zaplavování až do konečného potopení lodi, je vymodelován opravdu perfektně a určitě patří k tomu nejpozitivnějšímu co vám můžu na tomto snímku vyjmenovat. Hrané dokumenty, ale moc v oblibě nemám a tady to nebude jinak. Z těch některých příšerně zahraných scének, kdy si klepete na čelo nad jejich demencí a dialogy ze kterých mi přímo krvácely ušní bubínky, si užijete habaděj. Příběhů by mohlo být taky více, poté bych byl určitě i spokojenější. Takhle musím prostě chtě-nechtě hodnotit průměrnou známkou.

S klidem a úplně otevřeně rád kdykoliv přiznám, že Titanic je zaručeně můj nejoblíbenější romanticky film, který kdy byl natočen. Je mi naprosto jedno, že má nějakou přiblblou nálepku ubrečeného filmu pro malé holčičky, které si vylepují plakáty DiCapria nad svou postelí a sní o podobném princátku. Ne že bych na tom byl až tak podobně, ale víte co? Nedivím se jim. Fantasticky znázorněná jedná z největších světových tragedií zabalená do emocionální jízdy, ze které vášeň a láska jen jiskří si o to přímo říká. Samozřejmě důležitý prim faktor hraje fakt, že si k hlavním hrdinům musíte získát svou cestu, ale jak už jsem výše naznačil. Leo je tak sladký, že roztaje zaručeně i to nejtvrdší jádro feministek a my ostatní si musíme vystačit s hezky usměvavou Kate. Proto už od začátku čtení mého komentáře musí být všem jasné, že miň jak pět hvězdiček prostě dát nemůžu, zvlášť když do toho všeho musím započítat i jeden z nejhezčích filmových hudebních podkresů vůbec. Zkrátka grandiózně emocionální filmový zážitek, který by neměl nikdo minout.

Tak tohle mi moc nesedlo. Snad jenom řekněme úvodních 30 minut by se dalo považovat za koukatelných, zbytek mi šel přímo proti srsti. Scének plných otravných keců ozbrojených drsňáků je zde habaděj, ale akce nulová. Kdyby tam jednu z hlavních rolí nehrál Denzel Washington, tak snad budu hodnotit ještě níž. Děkuji, ale víckrát už vidět nepotřebuji...

Tak za mě téměř 5ti hvězdičkový film, kterému dokonalý dojem zkazily už jinými opěvované přemrštěné režisérské efektové hrátky. Neříkám, že by to byl až takový velký průšvih, ale všeho třeba s mírou. Co se týče scénáře, jasně obecně se žádné terno nekoná, ale líbí se mi, že všechny dějové osnovy i když jsou rozdílné, tak zabaví a nezklamou. Obvykle vždy čekám, že se něco časem posere, ať je to pomalý rozjezd, stereotypní akce či trapný konec. U Man on Fire však nic takového nehrozí. Závěr je navíc s podkresem přiložené hudby vůbec jeden z nejemocionálnější co jsem kdy ve filmu viděl.