Faidra

Agora toužebně vzhlíží ke hvězdám, ale zůstává bolavě přízemní a emočně plochá jako Země v představách starých křesťanů.

Ale ale, proč to nadávání na zrcadlo, když v něm vidíte křivou hubu?

Sice i porno má méně předvídatelný děj než tohle (a herci tam podávají lepší výkony), ale jednou za čas se taková nálož kýče dá bez újmy přežít. Dětičky sice trochu k nepřežití byly, ale ohledně svého odporu k lidským mláďatům se musím pochlubit, že dělám pokroky - co mám vlastní, nesnáším už jenom ty cizí. Podstatné je, že tam byl binturong. Podle mě by filmům výrazně pomohlo, kdyby v nich bylo víc binturongů.

Branaghovo pojetí Shakespeara je mrtvější než kalhoty do zvonu. Morien na Hrad! (nebo bych měla napsat na Elsinor?)

Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi."

... a tímto zakládám petici za přejmenování Ireny Obermannové na Letiště Václava Havla.

Na Letné stojí pomník velikánskej, na špagátě mrská se Ruda Slánskej... a příběh z oněch časů, který - jak správně poznamenává Cushing - jindy vzniknout snad ani nemohl, protože o deset let dřív to bylo nemyslitelné, o deset nebo dvacet let později zrovna tak a o třicet a víc let později to už nikoho nezajímalo. Jenže i když můžeme popřít svou minulost, nemůžeme uniknout důsledkům takového jednání. I o tom je tenhle neprávem pozapomenutý snímek, do kterého i to kritizované ne/herectví zavčasu emigrovavšího M. Fašunga padne jak komunismus do pr...opadliště dějin. Ovšem při pohledu na volební výsledky se chce spíš povzdechnout, že jistou rudou kapitolu svých dějin z toho propadliště taháme a každý ví, že kdo se z minulosti nepoučí, je odsouzen si ji zopáknout. A dovolím si pochybovat o tom, že opakovaní je vždy matkou moudrosti, protože někdy je zatraceně tvrdou macechou těch ostatních...

Ďáblužel mi Walking Dead přijdou od druhého dílu výše poněkud braindead, takže házím pálku do žita...

Chlápek, kterej na to, že je anděl, je docela svině, kontra Lucifer, co je poměrně sympaťák a pokud vypadá jako Viggo Mortensen, tak zástupy křesťanek právě odhazují své krucifixy v dál, a mezi nimi taková ta bezvýznamná sebranka jménem lidstvo. A celek je ještě víc než součást částí, takže z toho vylezlo poměrně atmosférické a bez obtíží stravitelné béčko, skládající lidským opicím poklonu srovnatelnou s tou, kterou mi nedávno vysekl polovička volající z Bangkoku na dotaz, jako to tam vypadá: "Liebchen, jsou tady snad tisíce kurev, ale tobě se žádná nevyrovná!" A myslím, že jsem pochopila původ mnoha dětských neuróz a fobií; rodiče jim řekli, že nad nimi bdí andělé - no a jim se zjevil Christopher "celou svou existencí uctívá Boha, ale jedno křídlo má vždy zkropené krví" Walken...

Kleopatřina úvodní slova v komentáři bych s dovolením trochu pozměnila. Když se k vám slečna Depka nakýbluje, jsou jí nějaký pozvání zcela u...kradnutý a její úvodní slova zní nějak takhle: "Čau, jmenuju se Deprese, mám tě moc ráda a budu tady s tebou bydlet. Hele, určitě ti nebude vadit, když si tady udělám takovej malinkej pokojíček jenom pro sebe a vystěhuju pár blbostí, my si přece spolu vystačíme, nemám pravdu? Takže mazej, Radosti, kdo je na tebe zvědavej! Vodprejskni, Spánku, seš beznadějně nemoderní! Naděje, ty seš taky pěkně sto let za vopicema, padej! Štěstí, stejně seš hmyz jenom pozlacenej, takový šmuky tady trpět nebudu! Energie, jestli se nevystěhuješ do zítřka sama, tak si mě nepřej! A vy, Záliby, akorát kradete čas! A ty mě tady taky neštvi, Apetite, stejně je každej s BMI nad 15 beznadějně out! Tak, to bysme měli. Co na mě tak koukáš? Že jsem ti nedala na výběr? Ale houby, se mnou máš takovejch možností! Provaz, prášky a chlast, žiletku, ruskou ruletu s šesti kulkama v zásobníku, nebo co takhle vyjít si na menší procházku? Z balkónu šestýho patra, chachacha! Ale jestli chceš jenom obyčejnou, staromódní simulaci pekla na zemi, tak si nedělej starosti a klidně jenom lež s ksichtem v polštáři, já se o všechno postarám. A tvoje okolí mi s tím pomůže, koukej, už se sem trousej a říkaj ti, jak se máš sebrat a bejt v pohodě. Kdyby ti blbci věděli, že to je jak říkat beznohýmu, aby se šel proběhnout, ale my to víme a bude to takový naše malý tajemství mezi námi děvčaty. A teď to pořádně rozjedem!"