Faidra

Asi někde existuje předpis, že každá generace potřebuje svou verzi Anduly, Tří mušketýrů, Bídníků, Pýchy a předsudku, Hraběte Monte Crista a dalších úliteb filmovému Molochu, takže tentokrát se vyčerpanou kobylu pokusil do cvalu vybídnout svým manýristickým bičem Joe Wright a potřetí mě tak ve spolupráci s Keirou přiměl vrtět se na sedačce a vyměňovat si souznící pohledy s Pasifae, což jsme měly ztížené tím, že jsme obě měly většinou oči obrácené v sloup, pokud nám zrovna nekanuly sliny nad kostýmy a Judem. Poutat širokou ruskou duši do vyumělkovaného korzetu je ještě ošidnější než vnucovat publiku sobeckou hysterku s tím, že je to chudinka ušlapávaná nepřející společností a dobou jen proto, že šla za hlasem srdce (ve většině těchto případů se srdce zaměňuje za orgán úplně jiný) a servírovat mu podivně sešlou Keiru a Vronského, při jejichž hrátkách jsem čekala, kdy dovnitř vpadnou z mravnostního a zašijou Anču za zneužívání nezletilých a ohrožení mravní výchovy mládeže. Gilmour93 to rozsekl pěkně, ale vzhledem k tomu, že Vronský je feudál, tak je buržoazie jeho a bolševikův společný nepřítel... P.S. Svěřit české titulky Anně Kareninové je důkaz, že distributorům nechybí smysl pro meta humor.

Mládí krále Jindřicha V. aneb vrať se do hrobu, Branaghu - tahle vysokoenergetická, živoucí, zemitá, entuziastická, vtipná, plnokrevná a dramatická verze má všechno, co nabubřelé, studené a mramor seroucí produkty znásilňování Shakespeara tvým nejvyvinutějším orgánem, to jest egem, tak zoufale postrádají, takže na to nekoukej nebo chytneš mindrák, zalezeš do svých 42+1 a začneš živořit. V Eyrově podání voní Henry IV. krví, potem, chtíčem a válkou a dokonce ani ta velština v podání lady Mortimerové není něčím, po čem by si člověk ještě týden vymýval chrchle z vlasů, viďte, kapitáne Blackaddere?

Dva erby, dvojí korouhev, však hlína pije jednu krev... Zdejší znepřátelené rody sice mají v erbu zkříženou winchesterovku s flaškou domácí kořalky, to ale na urputnosti boje, co začal jako názorová rozepře dvou chlapů a skončil bezmála jako volný sequel občanské války, nic nemění. Zákon je v tamních končinách a časech slabý až neexistující, případně úplatný, a pokud přebývá v místních kopcích Bůh, je to nelítostný Bůh starozákonní, vyžadující nové a nové krveprolití ve svém jménu. Naneštěstí se minisérie tak trochu zalekla sama sebe, takže nejde nadoraz, některé z postav mezi díly zřejmě utrpěly poškození mozku, jinak si chování takového Johnse nejde vysvětlit, a navzdory skvělé výpravě a přesvědčivým hercům, kteří působí dojmem, jako kdyby v rumunských - pardon, západovirginských - lesích a horách prznili ovce odjakživa, je to krapet nedomrlé a matné, takže mi ve výsledku bylo vcelku jedno, kterému z těch pobudů ve šlích skončila kulka mezi očima nebo kudla v choulostivějších místech. Tahle zabijačka z časů, kdy krvesmilné buranstvo ještě nemohlo masakrovat turisty, takže se trénovalo na sousedech, měla fakt na víc...

Jo, nad Tatrou sa umělo filmově blýskat...

Herecká kreace Evy Mendes je něco tak neuvěřitelně bolestivýho, že bych "d" v jejím příjmení neváhala vyměnit za "s."

Přítomnost Charlese Dance zde je vysvětlitelná jedině tím, že Lannister vždy platí své dluhy...

Asi tak minutu to poměrně ušlo - a pak to bylo černobílý a já jsem usnula.

Dovednost bratrů - pardon, sourozenců - Wachovských udělat z látky s megapoteciálem midcultový atlas plků začíná být poněkud ubíjející. Na druhou stranu tohle samožerství v adaptaci předlohy, jejímž leitmotivem je mj. kanibalismus, možná nepostrádá jistou rafinovanost...

Která z nás by se nechtěla dostat do odborné péče Gabriela Byrnea, natáhnout se na pohovku a nechat se zanalyzovat až k prstům u nohou... promiňte, doktore, budu si na své libido dávat větší pozor.

Jak řekla herečka arcibiskupovi: "Nečekala jsem, že to bude tak dlouhý," ale žádnej dobrej film nemůže být dost dlouhej. A jak říká moje babička, kdo má viset, ten se neutopí, takže neutonul ani Bond, James Bond, ani Mendes, který nám připravil koktejl s vyváženými přísadami krve, potu a slz. Tradiční receptura v moderních kulisách nemá zapotřebí halit příběhovou nahotu fíkovým listem triků a pozlátka, stejně jako v době, kdy si většina cílového publika plete Marxe a Engelse s Marks and Spencer, už nemůže operovat machobondem svádějícím boje s rudochy a agentky cizích mocností ve světě jasných pravidel a předem přidělených rolí, takže to řeší nelítostným reflektorem namířeným na zákulisní hru stínů a vědomím, že dýkou do zad se nejlíp míří z vlastních řad... Návrat marnotratných synů k mateřsko-macešké M jede nelítostnou trasou, kde není čas na odbočky v podobě bondgirls a vybuchujících kuličkových per, ale závěr, kdy tenhle postmoderní torpédoborec s ladností jachty zakotví v tradicionalistickém přístavu, je docela milá poťouchlost. Skyfall možná nepřepíše dějiny - třebaže se v něm přepisují nekrology - ale svěžím větrem ze skotské vysočiny je každopádně. Pleasure for me, pánové, a u čtyřiadvacítky nashle. P.S. Ačkoli je příslušnost filmu k inteligentní komerci nezpochybnitelná, to přirovnávání k Nolanovi má píchlou gumu hned na všech čtyřech gumách Aston Martina...