Faidra

Tak jsem na rozpacích. Příběh důvěrně znám z knihy i z předchozího zpracování a obsazení se mi více než zamlouvá, ale nemyslím, že mu přesazení do dob moderních, kdy už přece jen neplatí pravidla, která platila před 200 lety (a právě to je pro děj poměrně dost důležité), prospělo. Děj si jde, jak má, Everett je náležitě rozporuplný a Nastassja s Leelee patřičně křehké, ale Catherine Deneuve je věkově už mimo svou roli (promiň, Catherine, samozřejmě ti řada mladších nesahá po paty) a celé to vyznívá víc jako rozpačitý odchod ze scény než jako šach mat, který ničí nejen krále, ale i všechny ostatní figurky ve hře, která se zvrtla.

Vášnivý i chladně pozorující přepis slavného románu v dopisech s herci, kteří do svých rolí zapadnou jako klíč do zámku. Mrazivější než polární noc, rafinovanější než cukr, víc zdrcující než plně naložený vagón na hrudníku.

Profesně i osobně jsem poznala pár lidí ochrnutých od krku dolů... a k tomu, abych spolkla tuhle líbivou, uhlazenou, od všech aspektů reality pečlivě očištěnou navoněnou zdechlinu, bych musela být ochrnutá od krku nahoru.

Film sám o sobě nejhorší obavy rozhodně nenaplňuje, ovšem Beník je asi takovej agent CIA jako já markýza andělů.

Viděla jsem pár dílů ze začátku série a cítím se povinována říct, že Mandy Patinkin by udělal koukatelnou záležitost i z reklamy na mast proti hemoroidům, nejen z příběhů lékařů a pacientů z nemocnice v centru města. K tomu musím připočíst i Petera MacNicola a Hectora Elizonda, protože postavy Geigera, Birche a Watterse jsou přesvědčivé, zábavné a skvěle napsané. Zbytek mě nijak zvlášť nebral, takže jsem s tím zakrátko skončila. Potom jsem čistě náhodou viděla část epizody z kdovíkolikáté řady a nestačila se divit, do jakých hloubek klesla kvalita. Se zjištěním, že dva z těch tří jsou pryč, jsem se divit přestala.

V tehdejších i dnešních podmínkách rozhodně nadprůměrná záležitost, ale nějak zvlášť urvaná jsem z ní nikdy nebyla. Postavy Štrosmajera a Fastové jsou skvěle napsané, životné a přesvědčivé, zato Sova a Cvach jsou slušně odfláknutí a zatímco pan primář svou ušlechtilostí naleptává žaludeční stěnu, Cvach není postava, ale karikatura. Nemluvě o Čeňkové, která mi vždycky lezla krkem, a dost zvláštní chronologii příběhu, který zpočátku postihuje každou drobnost, aby v závěru chvátal mílovými kroky. Ale pravda je, že liga dobrých herců v čele s Kopeckým, Medřickou a Janžurovou z toho dokáže vytěžit celkem dost. A pravda je bohužel i to, co tu napsali mnozí přede mnou - že pokud se člověku "poštěstí" vidět něco z druhé série, začne mu původní řada seriálu připadat jako naprosto špičková záležitost.

Nevtipná kaše nastavovaná zkyslým mlékem a neokořeněná umem Kopeckého a Medřické tíží v žaludku ještě dlouho po požití.

Ano, někteří lidé jsou prostě a jednoduše nenapravitelní. Panebože, děkujeme ti za to!

Pomsta opravdu netradiční, taková by mě ve snu nenapadla. Asi proto, že vystřelit si mozek (nebo co to tam mám) z hlavy mi připadá přece jenom jako poněkud drastický prostředek k tomu, abych to někomu pořádně zavařila. A proč to vůbec někomu zavařovat? Zavařování je pěkně otravná práce, je při ní vedro a hrozí, že něco bouchne. O všech těchto skutečnostech se pánové z Není úniku přesvědčili na vlastní kůži a vybouchli ve filmu i pro diváka. Zřejmě nevěděli, že dobrý manžel se pozná podle toho, že když přistihne manželku s milencem, zeptá se, zda má tedy udělat kafe pro tři místo pro dva. A dobrý milenec zase podle toho, že i potom dokáže pokračovat. Joaquin Phoenix tedy v této zkoušce neobstál, ale všichni jsme nějak začínali, že.

Hlásí se vaše válečná zpravodajka. Na východní frontě neklid, Harris, Law a Fiennes. Teď k těm špatným zprávám. Mé zdroje též informují o nadměrném výskytu přeslazené romantiky, naivity a zdlouhavosti. Konec hlášení.