Gemini

Parádně zhulený mejdan, který se podle titulků datuje rokem 2001 a ne až 2005. To, co vidíte na plakátu, je "svébytná vizuální stránka" tohoto veledíla, které není ani omylem rodinné, ale leda tak "pro děti" v některém z horších slova smyslů. Kdokoliv nad deset let se totiž musí nejprve vypořádat s tím, že hlavní humanoidní hrdina vypadá, jako by vypadl z prvních sérií Fresh Prince a té prapodivné "zulu" módy první poloviny devadesátých let, a pak taky samozřejmě s tím, že 90% toho, co uvidíte, bude barveno v odstínech modré, fialové a oranžové;) Nepopírám, že je jistá šance, že pokud se zpražíte větším než malým množstvím nějaké psychotropní substance, budou vám dávat smysl zápletky jako "moje rodina se chce kvůli období děšťů stěhovat a já ne a ne a ne, no tak se podíváme do ruské tundry, hele sobí paroh, hele sob (s oběma parohy), říká ať jdeme za ním, že lišejník je pod sněhem, tak OK, jdeme, hele tady je tepleji, hele sobí máma s jedním parohem, paní našli jsme váš paroh, já ho ale nepotřebuju, naroste mi nový, tak děkujeme že si ho můžeme nechat, a jsme zase doma, jé hele začínají deště, tak já dám ten paroh do našeho doupěte a můžu se stěhovat"... ale pokud vám to dává tolik smyslu jako většina chování Ally McBealové, tak jste v pořádku, protože Ethelberta/Arnoštka (bohužel bez diskotéky) dabuje Ivana Andrlová;) WTF 40%

Díky CSFD, která zpunktovala promítání v městě měst jménem Hradec Králové, můžu říct následující: Nekompromisní druhoválečný nátěr a - alespoň pro mě, který neokusil nic ze sovětské kinematografie - nejvíc pohlcující a tudíž fascinující "tankový" film v historii. Ale... ani jedno z toho není tak úplně pravda, protože za a) těch 129 minut čistého dějového času obsahuje všeho všudy jeden útok pěchoty ze zálohy na tankovou kolonu (za pár sekund vyřízeno, ale nezapomenete na to...), jednu komplexní scénu útoku tanků a pěchoty na zakopanou pěchotu a protitanková děla v poli, jednu takovou poloscénu obsazení menšího města pěchotou a tanky (snipeři na věžích, mašinkvéry ve sklepních oknech a protitanková děla ve výlohách obchodů included... tedy, všechno zmíněné po jednom kusu;)), celou jednu scénu skutečného tankového boje (4 ks Shermanů proti 1 ks PzKpfw VI aka Tiger s momentem překvapení na straně Waffen SS) a Call Of Duty střílečkovitě naivní finále v podobě útoku pěchoty na nepojízdný tank. No a za b) ta nekompromisnost spočívá v tom JAK Fury ukazuje to co ukazuje (co se týká krve, orgánů, končetin resp. jejich absence se nikdo opravdu nežinýruje) - jenže TO, co Fury ukazuje, už je podstatně méně nekompromisní, protože díky snaze zobrazit dopad šílenství války na jednotlivé vojáky, a v případě Brada Pitta i jeho boje s tím, působí souhrn jednotlivých scén docela nesourodě a některé jsou poněkud WTF. A když je řeč o WTF, Shia LaNěco by měl opravdu pohnout s tou svojí terapií, protože celý film evidentně jede na spoustě matroše pochybné kvality - jak jinak si chcete vysvětlit, že hraje pravověrného křesťana a vzhledově silně připomíná Groucha Marxe bez brýlí?:) Ale abych nebyl špatně pochopen - po Johnu Wickovi je to letos moje druhá nejspokojenější návštěva kina. Bojové scény jsou dokonalost sama, viděl jsem válečných filmů dost a zíral jsem s otevřenou - jak by neřekl pan prezident, neb je to na něj příliš slušné - hubou. A tím nemyslím zírání na to, že to díky barevnému odlišení trasovaček (červené pro US Army, zelená pro Wehrmacht/SS... zrovna jako ve Star Wars, mrk mrk) vypadá místy trochu jako Star Wars;) František Fuka vytýká hudbě její nesoulad s obrazem resp. zasazením děje, ale mně její spojení s děním na plátně přišlo vynikající. A pokud jde o zvuk, ten je nepopsatelný. Atmosféru má i díky němu Fury perfektní - čert vem kecací scény, kde si posádka tanku léčí své pochopitelné psychické problémy z toho, co viděla, nebo si v nich vyznává chlapácké přátelství a radost z toho, že dneska to ještě přežila - jakmile zaduní motory nebo zarachotí střelba, jedete v tom zas. Bohužel ten závěr to zase nepřehlédnutelně shazuje (pokud to nebyla parodie na Vojína Ryana). Můj závěr zní: že jsou tu klišé? Ano, pár jich tu je. Že je to nevyrovnané? Ano, je. Ale vrcholy ční hodně výš než kam se propadají slabší místa. 80% a nikdy jinak. Jen si nedovedu představit, že bych to měl někdy vidět jinde než v kině. PS: Fakt by mě zajímalo, kde Pitt pořád bral náboje do toho Sturmgewehru... který ovšem díky němu aspiruje na nejvíc cool útočnou pušku (nebo dědečka útočných pušek), která se v téhle dekádě objevila na plátně:)

Dnes už víme, že nešlo o závěrečný trojdíl... naštěstí. Ale kdyby to tak bylo, tak tvrdím to, co jsem napsal jako dodatek ke komentáři k původnímu seriálu - v první třetině je to hodně WTF, ale pokud jste viděli Blade Runnera, ty zbylé dvě se vám budou dost líbit;) Z celého tohohle dílka ale máte takový zvláštní pocit - jako když po letech potkáte starého známého a společně zavzpomínáte na staré časy a je to super, ale pořád nemůžete zapomenout na to, že už jste oba někde jinde a už to nikdy nebude takové jako tenkrát. Každopádně, pokud tohle bylo definitivní rozloučení, tak bylo dostatečně důstojné. 70%, což je samozřejmě ve srovnání s "originálem" trpké zklamání.

Psychologické, komorní, kriminální drama. Francouzské, s Delonem, z roku 1973. Záleží na Vás, jestli je to Váš šálek čaje, protože tyhle filmy vyžadují poměrně specifické nastavení, abyste se u nich přes vlastně krátkou stopáž neunudili. Já s tím problém neměl, byť už jsem v tomhle žánru viděl lepší věci. Ale je nutno říct, že příběh je ve svých kličkách poměrně originální, atmosféra je vynikající, a herecké výkony jsou základní pilíř téhle mrazivé, sněhem zapadané rozkrývací návštěvy švýcarsko-francouzského pomezí. A abych nezapomněl, hudbu složil (a žádná slova nenapsal) tehdy mladý perspektivní avantgardní hudebník Jean-Michel Jarre:) 70%, protože konec je trochu podraz...

Zajímavý nápad, který kombinuje dětské výkresy (kromě vodovek i voskovkové vyškrabávané kontury ve vrstě tuše a podobně) na téma dané písně do svérázného "videoklipu" k ní. Problém je v tom, že písně namnoze silně neladí s věkem a projevem autorů obrazového doprovodu:) Nemluvě o tom, že ten poměrně často působí docela strašidelně, byť třeba u Písně Pro Světlušku Anety Langerové to fungovalo velmi hezky. Každý pes, jiná ves, jako experiment docela dobré, jako náplň hodiny výtvarné výchovy vynikající (pokud to tedy konkrétní pedagog bere za správný konec...), jako pořad ke zhodnocení... nevyrovnané, nedotažené, s bonusem za originalitu celkem 60%.

Tony Scott tyhle filmy zkrátka uměl. Unstoppable je jeho poslední snímek (ale vtipkovat o tom, že Tony měl přezdívku "Anskokebl", by nebylo vůbec hezké...), a i když v něm nenajdete nic překvapivého, mistrovské Scottovo řemeslo, snoubící působivou kameru, energický střih a správně monumentálně zlověstné kovové zvuky, vám nedovolí se nudit. Není potřeba v tom hledat žádná ozvláštnění, snad krom živé reklamy na Hooters, tohle je zkrátka vypulírované béčko jak má vypadat. Faktem je, že v roce 2001 se skutečně stalo cosi podobného... prvním dvaceti minutám filmu, protože odhodlaný veterán Jess Knowlton a neméně zdatný zelenáč Terry L. Forson soupravu číslo 8888 (filmová 777 je takový malý "džouk"), která opravdu vezla pěkné svinstvo, po dvou hodinách a zhruba sto kilometrech jízdy zastavili, aniž by jim vagóny jezdily po dvou kolech a podobně;) Filmu to každopádně na sympatických červených sedmdesát dá.

Belmondo zkrátka tyhle role uměl, a je jedno, že by jeho komisaře Jordana zcela po právu svlékli z uniformy a zavřeli až by zčernal. Sázet na to, že podobní kovbojové mají dostatek morálky a sebeovládání, aby si dělali co chtějí vždy jen v zájmu dobra tam, kde se zlu podařilo zcela si podmanit systém, se v reálu zatím pokaždé vymstilo - můžeme nicméně obdivně vzdychat nad Dobrodruhem a podobnými snímky, kde sebevětší rvačka neznamená pro výše popsaného hlavního hrdinu jedinou modřinu, kde kterákoliv žena padá do mdlob ve chvíli, kdy On vkročí do dveří, a kde se čistí feťácká doupata, navštěvují SM gay kluby, (všechno vyobrazeno tím nejstereotypnějším způsobem, dnes už možná ani ne "téměř" směšně), odehrávají se dobře nazvučené automobilové honičky a mezi segmenty Morriconeho hudby se střílí o 106, respektive 93 podle Beretty 93R, která tu zaznamenala možná první výskyt na filmovém plátně;) Je to sice konzistentně hloupá, ale přesto stylová francouzská drsná kriminálka, na kterou se dobře dívá... tedy, hodně občas, a pořád si ji pletu s jinými Belmondovými filmy, ale stejně nemůžu říct, že Dobrodruh by měl mít jinou než červenou barvu. 70%

Trnkovská stop-motion loutková animace s hodně malým počtem snímků za sekundu, figurky bez úst s děsivě pronikavýma očima... to je jako kdyby do říše přátelských Mumínků nějaká chorá mysl vyslala chorou mysl Larse Von Triera:) Nějak se zdráhám uvěřit tomu, že tohle má být pro děti tak jako pro ně byl ručně kreslený seriál ze začátku devadesátých let, který čeští diváci (včetně mě) znají zřejmě jako jediný. A pokud je to navíc tak jak říká Stejšn, tak je to zřejmě "hádé" reedice, o které se píše na wikipedii, a vysvětlovalo by se tím i to jak to po technické stránce vypadá. Na mém hodnocení to ale nic nemění;) 50%

Podivný australský klon Populární Mechaniky Pro Děti, zaměřený na mladší publikum, a hlavně nezabývající se jen vědou, ale i různými "vychytávkami" jako z různých "tvořivých" pořadů. Pokusy jsou z nějakého důvodu dodatečně namluvené a jejich přímí aktéři mlčí a jen dělají různé grimasy, což u některých z nich působí až strašidelně:) O dvojici sluníčkově afektovaných moderátorů se zrůdně vybělenými zuby, klátící se před psychedelickým pozadím, škoda mluvit. Tohle se opravdu nepovedlo... co se stalo, že dramaturgové Déčka z rybníčku pořadů daného typu vylovili tenhle slabý kus, je mi záhadou. 50%, přinejlepším.

Když pominu, že je to vlastně dost odpudivě nakreslené, a že zakomponované fotografie zeleniny a dalších věcí tomu taky nepomáhají, kouzelný vztah titulních sourozenců i jejich samotné povahy vítězí nad jakoukoliv lží a nenávistí. Ano, i tou Václava Klause;) Nepřeháním - už si nepamatuji, kdy naposledy jsem měl z nějakých "filmových" dětí tak dobrý pocit jako z trpělivého a pečujícího staršího Karlíka-Charlieho a jeho nijak zlé nebo rozmazlené, prostě jen velmi zvědavé a zvídavé, Karlíkovými slovy "hrozně legrační" mladší sestřičky Loly. Lauren Childové se tyhle dvě postavičky a jejich příběhy, které jsou předlohou seriálu, prostě povedly. 80%