Gemini

My všichni jsme Gogo A Figi, říkám si poměrně často u nových českých večerníčků. A tím je rozhodně nechválím:P Jestli jsou příběhy dvou batolecí řečí po sobě "Nene!" a "Jojo!" a "Hele!"áajících kuřat žijících v koruně stromu nějak technicky zajímavé, tak nechť si nad tím honí trika studenti příslušných oborů, ale proboha nepouštějte to dětem. Ano, je sice fantazii podporující, že si titulní ptactvo opatřuje potřebné rekvizity kreslením na pozadí (což reálně je vnitřek koruny stromu, tj. listí a větve, na obrazovce hnědá kostkovaná tapeta), ale způsob jakým se jednotlivé příběhy odehrávají, je strašlivě neohrabaný a humpolácký. A když v posledním dílu zjistíte, že to celé mělo mít jakýsi vývoj, protože seriál končí tím, že se Gogokur a Figikur naučí létat, řeknete si, že protože vám v předchozích dílech nic neuniklo (v roce 2014 to byl zahajovací seriál ve Studiu Kamarád), a nepadl žádný náznak toho, že by létání mělo nějaký význam (což není divné, když hlavní hrdinové jsou bezpohlavní slepice), tak jediné logické vysvětlení, je, že Česká televize respektive její produkční skupiny rozdávají svým ovečkám drogy... Díky "nic proti ničemu" zápletkám se samo o sobě hezky nakreslenými zvířátky je to o stupeň výš než i společensky urážející tragédie jménem Berta A Ufo, ale i tak, prosím zahoďte to a vysílejte radši Maxipsa Fíka, Zvířátka Pana Krbce, Včelí Medvídky nebo Jáju A Páju...příkladů lepších večerníčků bych mohl vyjmenovat ještě mnoho;) Ale to je asi jako zaklínat se proti reprízám po všech stránkách tak špatného omylu jako je druhá Saxána:P Každopádně pro tohle mám jen zoufalých 30%.

Jedno z překvapení, které si pro své diváky pravidelně (se střídavými úspěchy) chystá českotelevizní/déčkové Studio Kamarád - tohle konkrétní se vysílalo 28. 12. 2014... a byla to celkem jízda:) Film je kombinací ploškové a CGI 3D animace, která naštěstí udržela balanc na rozhraní "svébytná" a "divná" a řadím ji spíš do té první kategorie. Český divák se nemůže ubránit dojmu, že některé prvky jsou obšlehnuté z "toho správného" Mrazíka (berte taky v potaz jméno režiséra), a pokud jde o děj, raději o něm moc nepřemýšlejte:) Když s tím začnete, tak místo docela originální a trošku prostoduše legrační epické pohádky začnete mít dojem, že se díváte na dost chabě napsaný příběh, stavějící na odiv ne magický svět, v němž je leccos možné, ale hlavně lenost scénáristy. Lesní duch Sylvain totiž zjevně může Mrazíkovi kdykoliv natrhnout šos. Mrazíkovi koza evidentně nemůže k ničemu být a musela by už dávno umřít hlady, ale je přece potřeba mít v pohádce veselé zvířátko. "Nastěnka" jeden den málem umrzne, takže Mrazík musí zhasit svoje mráz a sníh chrlící kamna, ale druhý den se právě přikládáním do těch kamen "Nastěnka" zabývá. A hlavně, takovou ukrutně nesympatickou, sobeckou, na všechny za všech okolností nepříjemnou krávu, jako je zdejší macecha, by z horské vesnice šupem vyexpedovali do lesa, tam ji vzali lopatou po hlavě a zahrabali, a to všechno ještě předtím, než do lesa vyštvala svého muže a jeho jedinou dceru, načež se po dvou dnech bez nich zmůže jen na "ať si mě nepřejou, až se vrátí";) Tady jí to samozřejmě všichni trpí, aby pohádka měla o čem být, a - POZOR, SPOILER - všechno to ohavné zlo, které napáchala, se má jakože vykoupit tím, že jako trubka sjede do města na lyžích, rozpleskne se na dlažbě na náměstí, a začne hrabošit své "diamanty", které se jí rozpustí v ruce, neb jsou z ledu, okolostojící se jí zasmějí, et c'est Fin:P Takže objektivně vzato nic moc. Ale protože celkově mě Otec Mrazík - asi tou zajímavou animací - celkem potěšil, dám hraničních 70%.

Pokud Vám statické obrázky ve fotogalerii přijdou zajímavé, tak vězte, že Vám nelžou, ale že rozhýbaná skutečnost je opravdu dost divná. Asymetrická prasečí očka většiny postav a "svébytné ztvárnění" obličejů apod. jsou asi nejznepokojivější. Ostatní záležitosti jako přestavování scén jako by divadelním hýbáním s kulisami jsou možná svým způsobem zajímavé, ale pro mě hlavně rušivé. Měnění velikostí postaviček podle toho jak je kdo v záběru důležitý nebo kdo je zrovna za většího bosse, je nejvíc ze všeho legrační, ale taky nepomáhá. Zdaleka největší problém je ovšem děj... nemám problém s pohádkovou "logikou" typu "lidští rodiče mají za syna medvěda" nebo "zlaté jablko je stlačená třaskavá směs, která způsobí, že se z hradní věže stane balistická raketa" ani s tím, že hlavní hrdina sdrandí spolu s přáteli ježkem a slonem (Hannibalem;)) z hor na obrově obří kuchařské knize jako na saních. Jde spíš o to, že vypravěčem je ta suverénně nejodpornější postava ze všech, a hlavně je celý děj doslova spatlaný z několika příběhů majících potenciál na možná i celovečerní filmy. Přesto je nejedna věc v téhle "pohádce" jen proto, aby tam byla, a bylo to tím pádem zajímavější. Ve výsledku působí pohádka o medvědu Leonovi jako snaha tvůrců natočit "něco jiného", stižená komplexem pejska a kočičky vařících dort. Takže ode mě nakonec zprůměrováním myšlenek a jejich provedení dosažených 50%.

Je možné, že lady Diana Spencerová v nitru toužila zažít lásku jako z červené knihovny, ale dost pochybuji, že toužila, aby o tom někdo točil film. Scénky typu mikrovlnka apod. jsou jako z nějakého sitcomu nebo romantické komedie. Vedle toho se ale odehrává řada emotivních partnerských scén (ovšem s jasným dějovým schématem), no a samozřejmě je to o životě bulvárem pronásledované a tchýní nenáviděné šlechtičny. O to víc je s podivem, jak nevyhraněný a nevýrazný snímek Diana je. Nevím jak se to stalo, ale Naomi Watts na mě poměrně často působila dojmem, jako by se ocitla v nesprávném filmu - v podstatě jediné, co fungovalo, byla její scéna s doktorem Barnardem . Samozřejmě o úloze královské rodiny v tom, jak se s někdejší budoucí královnou zacházelo, se pochopitelně stále nesmí mluvit, a tak se o tom ani zde nemluví;) Pro jistotu nejsou vidět ani Harry a William... Tento film o cca posledních dvou letech života princezny Diany se jednoduše řečeno nepovedl a není jediný důvod, proč byste ho měli vidět. 40%

Čtyři mimina z různých koutů světa vedou přes stejnost svého biologického vývoje už od narození velmi rozdílné životy, protože jejich rodiče mají velmi rozdílné možnosti. A Thomas Balmes je s pomocí "svých" kameramanů hezky snímá. A hraje k tomu Bruno Coulais. A to je všechno. Škoda, mohlo to být daleko zajímavější, takhle máme jen prvosignální "kulturní šoky", třeba z toho, jak africké domorodkyně řeší hygienu novorozenců. A ty mě osobně navíc ani nešokují. Něco si z toho vzít jde dost těžko, protože máte čtyři zcela individuální nebo chcete-li unikátní rodiny, takže z toho nemáte ani co vyvodit, zobecnit, nějak se k tomu postavit... prostě jen sledujete jakéhokoliv dramatu prosté dokumentární šup sem, šup tam cvičení. 70% max.

Chcete vidět ZLO? Zakomplexované, vygumované ZLO, které by bylo nejlépe ubít lopatou a toutéž ho zakopat, pak posypat dané místo solí a postavit na něm institut genderových studií nebo něco podobného? Tak tohle je pořad přesně pro vás... Jako otec od dcer se divím, že tyhle PEKELNÉ KRÁVY mají nějaké manžele - to musí být unikátní materiál... To volání po pokračování natočeném za deset nebo patnáct let každopádně podporuji, TO by teprve byla show:) No a Tom Hanks je v tom svém parodickém videu naprosto největší boss - což ovšem nic nemění na tom, že TOHLE JE ZLO! 20% - perverzně pobavený odpad bych dal, kdyby tam byl někdo, kdo by všechny ty maminky ironicky fuckoval (případně by došlo na tu lopatu;)), jako to v podstatě dělal Bohdan Bláhovec ve svojí Show!.

"Výpravná pohádka Česká televize", psalo se v televizním programu... tak což o to, výpravné to v zásadě je, značná část děje se odehrává v exteriérech, kostýmy vypadají velmi pěkně... ale synťáková hudba, byť by byla od Oty Balage, by se neměla v tomhle "žánru" připouštět. A minimálně od poloviny se počet osob vyskytujících se na plátně, omezí na max. čtyři, takže to s tou výpravností zase tak žhavé není;) Což ale není největší problém lesáckého čarodění. Tím je totiž to, že přes kratičkých sedmdesát minut stopáže je bohužel tato pohádka dějově naprosté WTF. Když se kouzelná studánka "vypíná" jako televizní obrazovka, je to možná vtipné, ale přání "chci pod nohama pevnou zem" tady znamená "teleportuju se před bránu hradu, kam se potřebuju dostat", a pokud jde o rozuzlení celého příběhu, tak to je naprosto k smíchu - u pohádky asi není potřeba hrát si na spoilery, pokud jde o konec, takže vězte, že hlavní kladný hrdina úplnou haluzí pozře osmózou ze vzduchu rozhodující informaci, a dojde k "peckové" pointě jako z Harryho Pottera 1 nebo 4... Takže je mi líto, ale takovéhle pohádkování je naprostá ztráta času... 50% za ty hezké velké celky lesnatých kopců, jinak by to byla typická provarová čtyřicítka;)

Nečekaně nekompromisní, atmosférou oplývající a debilitu téměř postrádající akční nářez, beroucí si nepokrytě vše potřebné z herní série Doom (včetně logotypu), a to v tom správném poměru - tedy ze trojky hru s temnými zákoutími i design zrůdiček, a z prvních dvou drsnodrsné mariňáky a jejich arzenál, z něhož nejdůležitější je samozřejmě Big Fucking Gun 9000:) Bezduchá střílečka, pro kterou potřebujete jen průměrnou koordinaci rukou a očí, je zapomenuta, filmový Doom nabral během výroby - hlavně při tvorbě scénáře - velmi chutné ingredience nad rámec předlohy. Aby nedošlo k omylu, dialogy jsou plné klišé, ale postavy, které je pronášejí, si to mohou dovolit, a celkový vývoj děje je jedno z největších pozitiv Dooma (nečekáte snad, že to po těch hodinách LANek na 386kách budu skloňovat jako hrad bez hradu...;)). A je tu dokonce i humor, jak jinak než patřičně černý, díky čemuž máte pocit, že se to celé nebere až tak úplně vážně - čemuž odpovídá i "first person shooter" sekvence těsně před závěrečnou bitkou. Těch padesát nebo kolik milionů dolarů rozpočtu je rozhodně vidět (respektive když něco nemá být vidět, není to vidět;)), některé vychytávky jako nanostěna jsou opravdu cool a navíc jsou opakovaně funkčně využity. Ale je pravda, že Doom není film pro každého:) Mně dokonale sedl, přičemž budiž připomenuto, že jsem byl z dnešního pohledu možná až nezdravě nadšený z filmového Resident Evilu, a budiž přiznáno, že jsem navíc při sledování hrál ve vánočním výprodeji pořízený X-COM: Enemy Within, což se možná na dojmu z filmu taky pozitivně podepsalo:) Nic to ale nemění na tom, že je mi celkem líto, že na Doomovi studio ošklivě prodělalo, a tím pádem se žádné další filmové počiny s touto značkou asi pěkných pár let realizovat nebudou. Ale dost už řečí, 80% a nebudu o tom diskutovat;)

V prvé řadě je nutno říct, že sledovat takovýto film v televizi je urážkou jeho tvůrců, kteří dali (pro závěrečnou dvacetiminutovku) dohromady obrovský cirkus v nejlepším smyslu toho slova - uvědomte si, že se vše včetně natřískaného sálu Moulin Rouge a mnoha desítek účinkujících, nacházejících se v jednom okamžiku "na place", točilo s živými herci. Jean Gabin zde dokazuje svoji uměleckou všestrannost, energii a komediální um (ovšem pozor, French Cancan není žádná třeskutá řachanda), Jean Renoir své umění vylíčit atmosféru neopakovatelné doby a génia loci Montmartru, a všichni společně pak svou příslušnost k jedinému národu světa, který je schopen a ochoten s hrdostí označovat výskající štětky ve spodničkách a podvazcích za kulturní dědictví:) V podstatě by se dalo říct, že dějově jde o operetu, která se z rozverné galantní veselohry nakonec zvrhne v jeden z nejrozmáchlejších muzikálů, jaké byly kdy k vidění. Nejsem ale nejvhodnější divácký materiál pro podobné snímky, takže se přes všechna uvedená pozitiva nedokážu přinutit dát osmdesátku - na to ve mě film vzbudil příliš malé zaujetí. V kině by to možná bylo jiné, ale takhle nemůžu dát víc než 70%.

Klarinety jsou velmi zvláštní film - na jedné straně stojí příběhově naprosto za..., a je až bolestivě zjevné, že jde jen o dost chabě seřazené scénky jako u nepříliš promyšleného estrádního pásma. Jenže tomu "jen" patří uvozovky zvíci sebevědomí našich dvou posledních prezidentů dohromady (je to sice obtížně představitelný rozměr, ale zkuste to;)), protože díky tomu, co předvádí Vlastimil Brodský, Bohumil Šmída a další herci ve vedlejších rolích, kteří dělají tu "výplň" mezi hudebními čísly, to je samo o sobě velmi dobré. A ta hudební čísla jsou naprosto úžasná - z "Vy byste pořád seděla..." v podání Hany Hegerové, Waldemara Matušky a Karla Gotta, tryská živelnost a létají jiskry. Takže i když je to víc než cokoliv jiného pomník zlaté éry SeMaForu, patří se projevit náležitou úctu a nad "filmovými nedostatky" tohoto filmu přimhouřit oko. 80%