Gemini

No nevím, mám z celého tohohle česko-slovenského pojetí reality show ne-profesionálních kuchařů dost rozpačité dojmy. Daniela Peštová ať si je desetkrát "milovníčkou varenia", režie z ní udělala mluvící věšák na předěly a uvítací řeči. Trojice porotců je pro změnu až do posledních dílů naprosto k smíchu s těmi svými napevno nastřelenými výrazy "no ty vole, tak já teda ten tvůj hnus jako pozřu, ale varuju tě..." (což s postupem času čím dál více střídají s "no ty vole, to je naprosto profesionální epes rádes kus žvance" úsměvy ála měsíček na hnoji), a každých patnáct sekund ukazované explodující logo pořadu je už jen takovou tečkou na závěr, která dává vzpomenout na nejhustější časy Železné vlády nad TV Nova (kdy když se řeklo, že Zajíc ZaZa je kchůl, a proto ho budeme ukazovat úplně všude, tak prostě byl kchůl, a ne zhulenecká fantazie čtrnáctiletého streetartisty). Jakkoliv chovám respekt k více či méně úlisným soutěžícím, respektive jejich kuchařskému umění, koncept "navaříme tisíce jídel z ingrediencí, o kterých jste v životě neslyšeli", kdy se o samotném vaření zas tak moc nedozvíte, mi prostě neseděl. Ale co je mi největší záhadou, to je délka jednotlivých dílů. Originál trvá standardních padesát minut (jistě, s reklamami v origoš americké frekvenci by to byla hodina a půl), ale "naše" verze zabere bez reklam něco pod dvě hodiny. A výsledek je přitom takový, že se hodně žvaní a pak při samotném vaření hodně hodně hodně stříhá, aby se pak zase mohlo žvanit, é, pardon, hodnotit a obhajovat (kdy se konečně dozvíte, proč je to jídlo takové a ne onaké). Podle mě prostě těžce nezvládnutý pořad, někdejší podstatně kratší a podstatně míň namachrované Na Nože mi vyhovovalo víc. Dávám neutrálních padesát procent, protože pár večerů jsem u toho strávil (byť se nejednalo o hlavní náplň těch večerů:)), a netrpěl jsem... moc;) 50%

Nejsem žádný expert na Vetřelčí vesmír, tak to kdyžtak berte s rezervou, ale Prometheus je podle mě asi takovým "bezprostředním prequelem" Vetřelce jako Epizoda III "dokonalým uzavřením kruhu":P Klobouk hned několikrát dolů před Panem Režisérem, jak hardcore a jak moc oku libou sci-fi buduje v první hodině (interiéry jsou jako z Nostroma;)) - samozřejmě za vydatného přispění dokonale umělého Davida, jehož úsměv dosahuje takřka HALovských parametrů (jen kdyby mi ještě někdo vysvětlil, NA CO SI HERGOT BARVÍ VLASY?). Smeknuté širáky ovšem musí být odmrštěny několik světelných let do dáli po zvrácení všeho až dosud poctivě budovaného do naprosto elementární logiku postrádajícího filozoficko-mystického vyvražďovacího a demoličního gigakolotoče, který by musel nevyhnutelně dostat na prdel, i kdyby nebyl součástí Aliení série. Nemám nic proti Scottovým úvahám o hledání odpovědí na "základní otázky bytí", o zázraku stvoření života, o obavách stvořitelů z vlastního výtvoru atd. Ale způsob, jakým se je snaží přetavit ve film, který by se nakrásně měl odehrávat jenom nějakých čtyřicet let před blízkým setkáním nechutně přítulného druhu na LV-426, je prostě katastrofální. Spousta peněz a vynikajících hereckých výkonů se tu prostě vyhazuje přechodovou komorou. Jak jinak chcete nazvat to, že se brilantní věděcké mozky chovají jako naprostí kreténi nejenom že bez pudu sebezáchovy (protože první otevření hledí by ve skutečnosti vedlo k ráznému "Congratulations, doctor, you have now just earned yourself a trip-to-Earth-long quarantine."), ale i bez jakýchkoliv naprosto základních znalostí o vlastní práci (jako třeba, že když otevřete vzduchotěsné dveře, tak asi narušíte prostředí za nimi)? Je možné, že nějaký mega director's cut spraví ten "drobný problém" s provázaností Promethea s Vetřelcem a jeho mladšími sourozenci, ale na ty už zmiňované věci, naprostou absenci jakékoliv evoluční logiky a vlastně i na prapodivné motivace hlavních postav (hlavně Weylanda, Davida a Hollowaye) by musel natočit celý film znovu, a hlavně podle jiného scénáře. Scénáře, jehož hlavní rekvizita (černý sliz) nebude ověšená neónovými tabulemi "protože jsem guma, potřeboval jsem něco, čím můžu skrz nevysvětlitelnost vysvětlit úplně všechno to, co se mi nedařilo vymyslet":P Teoreticky je možné, že by pokračování Promethea mohlo leccos vysvětlit, ale zatím mám pocit, že se o Ridleyho Scotta začíná na stará kolena pokoušet Syndrom Davida Lynche. I tak je ale Prometheus jednou z nejvýraznějších filmových událostí minulého roku, a jak jsem už řekl, minimálně kvůli první hodině stojí rozhodně za vidění. Po vizuální stránce je to taková pecka, že se nemůžu donutit i navzdory obří hromadě scénáristické mrvy nedat červené hodnocení. Takže 70%.

Óda na nezlomitelného bojového ducha a kosti indonéských ranařů ve váhové kategorii Pet Shop od Mattela. Aneb jak si filmoví předáci v Jakartě řekli, že to těm thajským Tondům Jájům natřou, hezky "silat style". Nevím no, jakkoliv se musí nechat, že narozdíl od takového Tom Yum Goong se tu kdosi pokusil vytvořit cosi jako skutečný příběh (aby ho lidově řečeno zajebal pazúrom "takřka" bratrské sounáležitosti), tak i když je cosi skutečně pozoruhodného na dvaceti hitech nožem za pět sekund, po úvodním střelecko-fyzickém masakru jsem čekal něco onačejšího než přehlídku reálně nepřežitelných brutálních úderů, kopů a narážeček do štírka v černých hadrech. I bojové umění je potřeba umět dávkovat - takhle tvůrci vystříleli prach dost brzo, a do konce už jen zvyšovali laťku daleko předaleko za hranice směšnosti. Jedinou čestnou výjimku představuje emocionálně hutná špinavá bitka seržanta s Mad Dogem - u té jsem si říkal, že si sakra někdo spletl film, a že by to měl rozhodně dělat častěji. Jinak je to martial arts porno se všemi zmíněnými vadami i klady. Není v zásadě rozdíl mezi těmihle záležitostmi a třeba tanečními filmy jako Step Up - dějově a leckdy i herecky utrpení, technicky ovšem vynikající podívaná. Takže za ten lepší příběh desítka navrch proti Tom Yum Goong. To znamená 70%. PS: Opravdu by mě zajímalo jak se to může přihodit, že na opačných koncích světa se najednou urodí dva filmy s takhle moc stejnou "nosnou myšlenkou" jako Raid a Dredd, když údajně nikdo od nikoho neopisoval:)

No já tedy nevím, na horrory se dívám jednou za uherský rok, a kromě toho, že tu máme moderní adrenalinový zombie slasher (závěrečné odhalení dělá asi takový rozdíl jako jestli vás kosí zombáci s T-virusem nebo Las Plagas) kombinovaný s blérvičoidní kamerou a jasně danými limity prostředí (což ovšem taky není pravda, jak se neustále přesvědčujeme), nějak nevidím nic, co by stálo za stavění na takový či makový piedestal. Šlape to, to nepochybně. Postavy se ale chovají jako nepoučitelní žánroví idioti, to nepochybně také:) Tenhle typ horrorů na mě zjevně nefunguje, stejně jako ruční kamera... ani to, že kameraman má být "členem action týmu", mě nepřesvědčuje, že by měl dobrý důvod ve svém snažení vytrvat po CELÝ film, místo aby se chopil nějakého pádného argumentu (jako třeba toho perlíku, muhehe) a nechal zombákům okusit tu slanou rozkoš a vyzkoušel, jestli by se při fyziologické neusmrtitelnosti nedal problém uspokojivě řešit mechanickou cestou (dělej co dělej, zuby, které nejsou, nemůžou kousat, a na rozdrcených pahýlech se do schodů taky běhá hůř než obvykle;)). Ale abych jen nehaněl, momentka s rozpliznutým hašounem a realistický containment management veřejné moci mě opravdu zaujaly. To druhé tedy jenom do chvíle než se "deusex" rozhodl řešit problém vysláním JEDNOHO specialisty - to, že tvůrci už měli v hlavách (a střednědobém ekonomickém výhledu) druhý díl, který je právě o nasazení zvláštní jednotky, opravdu není omluva... Ale jako proč ne, první půlka, kdy se hlavní hrdinka pořád snaží dělat svoji práci, a odkrývá realistické společenské pozadí bydlení v "činžáku", mě opravdu bavila. REC rozhodně patří do červeného, ale ode mě víc jak sedmdesátku nedostane. Jestli jste ale horroroví fandové, tak (mám-li věřit Sašovi Michailidisovi) si šmáknete podstatně víc než já, protože mě opravdu v tomhle subžánru různé kamerové variace a obrazové kompozice nechávají chladným a suchým. 70%

Pohádka o tom jak oscarový především vztahový frajer nějakým kouzlem dokázal nebondovským stylem natočit skutečně nejlidštější a filmově nejzajímavější bondovku ze všech, a přitom použil nejen tradiční bondovskou nezničitelnost (závěr úvodní sekvence), ale i od pohledu vyšinutého a esteticky odporného superherce/superpadoucha (gaye, jak jinak), a ještě ukolébal diváka všech převážně klukovsky popcornových dobrodružství agenta 007 odkazy na "staré dobré předrestartové časy", aby dost výrazně naznačil, že je pomalu zatáhne i do hájemství Náčelníka Kamenného Ksichta. A jen tak mimochodem, téměř bezzvuková scéna se zrcadlově lesklými skly a odstřelovačkou je vizuální orgasmus - a další oscarová křivda pro Mistra Rogera Deakinse. Co dál? Třeba to, že si leckdo naivně myslí, že za bondgirl tu byla Bérénice Marlohe. K čemuž mám ještě drobné BTW - označování Toniy Sotiropoulou, která se objevila ve dvou záběrech, za hvězdu z bondovky - což se dělo mimo jiné v souvislosti s českým plesem v opeře - je naprostý výsměch... asi jako že Rytmus "hraje" v Die Hard 5;) V zásadě se dá říct, že mě Skyfall svojí zážitkovou hutností a přístupovou dvojakostí velice bavil. Přesto je pořád na čem pracovat, protože způsob jakým se děj posunul rozhodujícím způsobem kupředu (vypořádání tajné služby s nejhustopekelnějším hackerem na světě připojením jeho laptopu do svojí sítě, hahaha), je stále nedůstojný úrovně "moderní bondovky", i leckteré z těch starších. I tak ale říkám - excelentní bondovka/nebondovka, výborný film. 90%

Jedno z tichých překvapení stojících na formálním nápadu a transformaci dvou výborných herců (BTW pokud někdo pochybuje o mojí úctě k Paní Herečce a její ženskosti, může mi kiss my gender;)) do dokonale civilních postav. Příběh jedné noci plné oťukávání, co si k sobě po všech těch společných zážitcích můžeme dovolit, a jestli se nevrátit před tu spoustu let a životních rozcestí, radost pohledět. Vypadá to tak životně, a možná právě proto tak smutně... a váš pocit záleží na tom, jak si odpovídáte na vyřčené i nevyřčené otázky, které se tu předestírají. A k tomu je tu to obohacení "dějové" linky "psychologickou hrou" s ukázkami rozdílnosti vnímání téhož muži a ženami. Zkrátka luxus. Ale upřímně, kdyby to mělo být jen o deset minut delší, bylo by to moc. Není to pro každého, ale je to silný zážitek. 80%

Notebook je tak precizně vybroušeným krystalem čirého žánrového křišťálu, že mu snad ani nejde vyčítat ty jednotlivé elementy, které jsme už tolikrát viděli jinde. Je sice neuvěřitelně průhledný a možná i trochu dlouhý, ale díky Ryanu Goslingovi, Rachel McAdams, Geně Rowlands, Joan Allen a Jamesům Garnerovi a Marsdenovi dokáží momentky jako návštěva "Garnerových" dětí zamrazit, a naopak dychtivost mladých těl rozpálit... a samozřejmě oddanost lásky až za hrob "zahřát u srdíčka" (nebo vyvolat cynické ušklíbnutí). Režisérovi se navzdory několika WTF momentům (jako setkání Allie s "veselou vdovou" nebo matčin srdceryvný "já ti tak rozumím" výlev) jakž takž podařilo nepřetáhnout strunu, respektive nepřetahovat ji moc často a na moc dlouho, ale nějak nemám pocit, že by mě k tomuhle filmu něco táhlo - mám ho zafixovaný jako velmi dobrou žánrovou učebnici a nic víc. Tak dobrou, že to asi nakonec bude blíž k osmdesátce než sedmdesátce, ale i tak silně pochybuju, že bych se ještě někdy podíval znovu.

Když si chce banda hereckých veteránů zablbnout, a režie se ujme jeden z nich, nemůže z toho vzejít nic špatného. "Maximálně" jen zcela neškodného, prostého nějakých experimentů - prostě čistá oddechovka. Sice by to sneslo trochu kratší stopáž, ale pro kluky od dvanácti let je to dobrý materiál na zpunktování rodinného posezu před obrazovkou (přece jen se nejde dívat pořád jen na skutečně "rodinné" filmy, že;)). Ryzí sedmdesátka, ze sympatií ke starým sympaťákům.

Lincoln Lawyer je výtečně obsazený a ještě výtečněji zahraný "právnický thriller" s předvídatelnými zvraty. Režisér zručně ladí tón filmu, který se zcela záměrně radikálně mění kolem padesáté minuty - to když McC zjistí něco, o čem divák neměl z žádných náznaků ani tušení, a vlastně to ani nepotřeboval, protože byl naplno zaměstnán obdivováním kreace učebnicového americkosystémového právnického parchanta se vším, co k němu podle pravidel žánru patří. Hlavní hrdina má v oné první části pár lehkých náznaků, že možná není taková bezcharakterní troska (ale stíhá ho jeho vlastní minulost a vzpomínky na otce, který ho všechna ta svinstva naučil, achich ouvej), a tomu zásadnímu přelomu máte zřejmě rozumět tak, že to co jste až doteď viděli byla vlastně jen taková póza. Pokud to máte jinak, tak to pro vás bude víc než jen lehce za hranou uvěřitelnosti;) Celý zbytek Obhájce je už potom takovou hříčkou hranou podle schématu "a eště jeden twist.... a eště jeden twist... a... tak už ne, už je fakt konec", od které ale nečekáte, že by dopadla nějak neobvykle. Výsledné hodnocení tak v podstatě závisí na tom, kolik toho máte nakoukáno nebo načteno. Řemeslně je to nicméně kvalitní práce, a já tak nějak váhám mezi sedmdesáti a osmdesáti procenty. Nicméně tak nebo onak - doporučuji. V posledních letech tu stejně z tohohle ranku lepší film nebyl.

Hamilton číslo 2 dorazil k divákům velmi krátce po prvním dílu. "Osobní" zápletka slibovala pořádnou jízdu ve stylu 96 Hodin (těch prvních;)), ale pokud jste trochu podezíraví, tak vás avizovaná devadesátiminutová stopáž musí varovat - a ona je navíc v reálu 82minutová (pak přijdou titulky):P Takže tam, kde jsem čekal něco hlubšího než v jedničce, se paradoxně všechno zvrhlo jen ve zkratkovitou sekvenci špionážních machinací prokládaných bitkami jeden na jednoho a přestřelkami. Ty jsou, pravda, efektní, a po technické stránce opět není švédskému tvůrčímu týmu co vytknout, ale dalo se to celé rozpracovat podstatně zajímavěji. To, čemu se dalo v ohledu postav a jejich pocitů v prvním díle věřit, tady už nemůže fungovat. Jakž takž ještě obstojí matka, které mohamedánský pošuk nechal (nájemnými ex-SAS) unést dceru, ale ostatní včetně samotného Hamiltona to už nemají jak zachránit. Co na tom, že hrátky s motivací tajných služeb tu pustit to, a tam zase zamlčet (i aktivně podpořit) tamto, působí realisticky, když je jich tady tak strašlivě málo? V daném rozsahu se objektivně nedalo vymáčknout z toho něco víc - ale ten potenciál tu jednoznačně byl, chtělo to "jen" patnáct minut výsledného materiálu navíc. Scénárista se přitom nezměnil, takže kde nastal problém? S ohledem na kratičký odstup mezi prvním a druhým dílem, když třetí je v plánu až na rok 2014, se mi zdá, že tady někdo moc moc chtěl nahnat peníze do kasy ještě ne úplně hotovou prací, dokud měli nevděční diváci ještě ve své až příliš krátké paměti povedený úvod tohohle potenciálního zlatého dolu. Byl to tedy podraz na diváky, ale i tak si myslím, že druhá výprava s Carlem Hamiltonem po Evropě i exotičtějších končinách si zaslouží červený čtvereček - nakonec je to přece jen Coq Rouge, ne?;) 70% a doufám, že s trojkou si dají sakra větší práci.