Mudrc

Osobně mne hodně udivuje množství nízkých hodnocení filmu. Za příklad si vezmu třeba komentář Darrena. On a mnoho ostatních šlo totiž do kina s touhou vidět akční superspádovou podívanou. My, co jsme četli knihu, jsme věděli, že Hunger Games o tomto prostě nejsou. Situace v aréně jsou nejen o akci, ale i o klidu, kdy je třeba lízat si rány, taktizovat, přemýšlet, ukrývat se. Je to přeci o přežití a i když se to mnohým akcechtivým fanouškům může zdát prapodivné, v reálném světě většinou přežívají ti, kdo se umí skrýt a používat mozek, a ne ti, co jdou bezhlavě do každého střetu. Nicméně musím poznamenat, že kdybych knihu nečetl a měl jen zjištěnu základní osu děje, některé scény by na mne opravdu působily zmatečně a nevěrohodně. - Ač se to některým divákům nezdá, Hunger Games skutečně aspirují na úspěch podobný sérii o Harrym Potterovi, kde také mnohdy nečtenář nechápal určité sekvence filmu, zatímco čtenáři slintali blahem, že ve filmu bylo "všehno dobré" z knížky.

Knihu jsem začal číst po zhlédnutí již devátého z deseti dílů první HBO série. Když jsem se díval na tak nádherný seriál plný zvratů, napětí, skvělých dialogů a skvěle designově propracovaný, začínal jsem se zajímat i o literární předlohu. Rozhodnutí si knihu přečíst padl právě po skončení devátého dílu. To, že hrozila poprava hlavní postavě, jejíž herec byl na všech plakátech seriálu jakožto největší hvězda, kterou každý divák zná, mne nepřekvapilo. Když se však nekonala žádná záchrana na poslední chvíli a tato postava skutečně zemřela katovým mečem, musel jsem to přečíst. A poslední díl jsem si skutečně vychutnal až po přečtení první knihy. - Martinův svět je neskutečně propracovaný, inteligentní, uvěřitelný a plný zvratů, které člověku vyrazí dech. A HBO jej naprosto stejným stylem i zfilmovalo. Bravo!

Souhlasím s Bradym v tom, že charaktery postav (především pána, co se uměl vždycky zeptat) mohly být propracovanější. Děj samotný ale tak tragickým neshledávám. Šlo opravdu spíše o atmosféru a děj jí zkrátka nechtěl stát v cestě, pouze citlivě doplňoval povlovně plynoucí obrazové scény. Společně s originální vizualizací to dávalo divákovi prostor pro domněnky, fantazii a cit. - Právě cit by více umocňovaly propracovanější charaktery, klidně také v náznacích, ale více propracované. Každopádně bych to s tímto na české poměry netradičním filmem neviděl tak zle jako většina hodnotících diváků a tvrdím, že čtyři hvězdy si melancholicky nesmlouvavý Alois Nebel zaslouží.