FrankieCZ

Lze natočit komedii o šóa? Zjevně jde a velmi kvalitně. Jen by mě zajímalo, co je pravdy na tom, že Mihaileanu poslal scénář Benignimu s tím, že by si ho přál do hlavní role a ten potom "najednou" natočil Život je krásný...

"Tatínek má prudkou letoru" "To bude asi ten klacek co s ním natřel Jouzu" a další scény patří k tomu nejlepšímu co československá kinematografie pro děti vyprodukovala. Tenhle dětský muzikál je prostě geniální.

Jedna z nejkrásnějších českých pohádek všech dob. A Kníže Pekel Karel Heřmánek je famózní.

Původně tu ode mně byly ty hvězdičky 4, ale s postupem času u mne převážil odpor k plakátově kladnému Slámovi a tudíž se jedna z nich musela odporoučet do věčných lovišť. Myslím, že tenhle film byl prvním náznakem, že Jan a Zdeněk Svěrákovi už by spolu neměli točit žádné filmy, což potvrdili Vratnými lahvemi, které, doufejme, udělaly tečku za jejich společnou tvorbou. Ano, bylo to místy hezké, ale bylo toho dost.

Člověku by se chtělo říci, že to skončí dobře, ale někdo mě možná bude mít za cynika. No co? Jsem jaký jsem a tenhle film mi prostě navzdory všemu připadal neskutečně optimistický.

Jeden z nejbrutálnějších filmů jaký jsem kdy viděl a to prosím bez jediné kapky krve. Nebo jinak vjádřeno - co si taky dovedou lidi udělat, aniž by se fyzicky napadali. Ale formu to má neskutečnou.

Už jenom pro ten nádherně cynický závěr stojí tenhle film za shlédnutí

Jestli si pro mně přijde něco jako pro Antonia Blocka, tak žádné šachy, žádé vymlouvání - seberu se a jdu. Fakt, čestně!

Ano, jsou chvíle, kdy bych si moc, moc, moc, moc přál být mnohem starší a narodit se v úplně jiné zemi. Jestli byl tenhle mejdan taková pohoda jako to vypadá ve filmu, tak nezbývá než litovat, že tam člověk nemohl být. Parádní hudba, parádní film... A kdysi při TV uvedení moje první setkání s fenoménem hippies.

Moje první setkání s Ozuovou tvorbou a hned naprostý vrchol (alespoň z mého pohledu). Po jeho shlédnutí jsem se rozhodl, že se pokusím vidět maximum dostupných filmů tohoto režiséra, protože i slabší snímky autora takovéhoto filmu musí být neskutečné. Osobně stavím tenhle film mnohem výš než všeobecně vysoce hodnocený a široce přijímaný Příběh z Tokia, který se mi zdá méně sevřevný a tím pádem i méně intenzivní. To, že se v něm vyskytuje více generací a řeší se jejich vzájemné vztahy (i ob generaci), jej podle mého názoru poněkud oslabuje. Naproti tomu naprosto jasné zacílení Pozdního jara na vztah otec - dcera umožňuje nevídanou hloubku emocionálního prožitku. Závěrečná scéna a výraz, který v ní má na tváři Čišu Rju, ze mě za skoro pět let od prvního setkání s tímto filmem, dosud nevyprchala a neztratila nic ze své síly, kterou na mě napoprvé zapůsobila. Chce-li někdo začít s tvorbou Jasudžira Ozu mohu tenhle film jako iniciační zážitek jenom doporučit.