Elyssea

Typický devadesátkový vizuál. Dramatická hudba a rozmazané záběry na přírodu, pokus o výpravnost. Jenže příběh stojí za starou bačkoru a princezny nevím proč vyfasovaly ošklivé paruky. Nejhorší ovšem je nezáživná ústřední dvojice, kterou s přehledem zastíní Veronika Freimanová. Mírný televizní podprůměr.

Marvel mi nejen šlohl lízátko a celý mi ho oblízal, ale ještě mě s tou špejlí píchnul do oka. Tony prochází krizí superhrdinského věku. Pepper stále trpí komplexem superpřítelkyň a kromě povinného nepochopení hobby jejího miláčka nesmí zapomenout být pravidelně unášena. Celé dva Peppeřiny kick-ass momenty jsou utopeny hromadou citového vydírání. No, co neprojde prťousovi s geniální ironií, projde hysterické blonďaté fuchtli. Další kandidátka na rychlý odstřel, stále doufám, že Jane se nedožije konce Thora 2. Guy Pearce v blonďaté verzi není tak žhavý, jak se nám film snaží namluvit, ale Ben Kingsley prostě válí. Potěší tak ještě Happy v country módu a miláček Jarvis. Ale slibované drama se nekoná, Iron Man z popela nevstane. Tony už prostě nemá jádro, a to je špatně. Obleků totiž může ve vzduchu lítat i tucet, ale pokud to nemá Starkovský obsah, není to ono. A zdá se mi to, nebo ty Starkovy hračičky tentokrát nic moc nevydržely? Operace čistý štít se změnila v operaci špinavé prádlo. Ještě že na konci zlepší náladu tradiční potitulkovka. Iron Man 3 = přehypovaný jak sviňa.

Obsahuje spoilery! Kvalitativně byly Kosti na výši až do konce šesté série. Pak přišlo Kůstčino otěhotnění a veškerá chemie mezi ní a Boothem šla jednoduše do kopru. S počátkem série osmé navíc hormony zjevně přemohly i scénáristy. Kůstčina asociálnost a neporozumění citům ostatních už nevyzní věrohodně, ze sympatické vševědky se stává nafoukaná šprtka. Opakují se náboženské motivy a apely na rodinné hodnoty, což je jen mírně řečeno otravné. Předvídatelnost se navíc drží nejen B&B linie, ale i kriminálních případů. Ze zábavné a jiskřící podívané se stala emoční selanka vhodná tak do Rosamundy Pilcher. Doufám, že devátá série bude poslední.

Spokojeně bučím se stádem, protože jsem se dobře bavila. Gagy ve většině případů nesklouzávaly k trapnosti (snad kromě Tilly a Faroosh) a i schématická postava "divného kámoše-vyžírky" se dala přežít. Nehledám v tom žádné obhajování sekt, ale prostě jen cestu k většímu optimizmu a otevřenosti. Protože nakonec je stejně důležité umět říkat NE.

Jack Reacher má jeden zásadní problém. Hlavní padoucha jeho motiv je tak strašně zmatený a překombinovaný, že to napětí strašně škodí. Celá zápletka by se hodila spíš pro jeden díl kriminálního seriálu, než pro celovečerní biják. Tom Cruise navíc není bouchač. Tvrdila jsem to už u MI a tvrdím to tu znova. Ty jeho silácký ironický řeči prostě vyzní kapku vtipně, když je pronáší někdo při výšce metr šedesát a s takovým nedostatkem opravdového charisma. I tady Tom hraje na nadhled, což je sympatické, ale nestačí to. K Rosamund ani nemám co říct, ale překvapil mě Robert Duvall. Tomu říkám Deus ex Machina moderního filmu. Reacher není špatný thriller, ale příště by to chtělo trochu více napětí a promyšlenější motiv. P.S. Scéna z koupelny byla zjevně narážkou na sérii Sám doma, jinak si to vysvětlit nedokážu.

Přivírám oko nad pohádkovostí MI, protože proč bych neodpustila Huntovi, co u mě projde Bondovi? Problém je, že Tom prostě není bouchač. I když se snaží, tak mu tady nedokážu uvěřit, že je schopný zmlátit někoho do kulata. Naštěstí pro něj se nebere vážně a nadhled je největší Tomovou devízou. Jenže! Celý film je charakterově kapku roztříštěný - Ethan je pojat s nadhledem, William má zřejmě sloužit jako psychologicky nejpropracovanější postava (ehm...), Jane je kandidátka na soucit a Benji pro pobavení. Jako by scénáristi pořádně nevěděli, jakou cestou se vydat. Navíc vrchol filmu je přinejmenším předčasný a záporák a jeho motivace nakonec ani nehrají velkou roli. Jsem ale ze své první nesplnitelné mise poměrně hezky překvapená, i když Hunta s přehledem zastiňuje dvojice Brandt a Benji.

Z průměru to pro mě vytahuje Charlotte Anne Parillaudové.

Skvělý námět, za kterým trochu pokulhává scénář. In Time je totiž přese všechnu snahu předvídatelné a trochu schématické. Celá otcovská linka se mohla vyškrtnout a filmu by to neuškodilo (otec jako morální autorita, která synáčka naučila dovednost, která mu zachrání život, to je über klišé). Chválím Cilliana Murphyho, protože mi byl sympatičtější než celá ústřední dvojice. Nicméně stále převládá spokojenost, tak přivřu očko.

Satira na filmový průmysl a důmyslná pocta klasickým filmům dvacátých let? Ale kdeže... Woody naservíroval menu skládající se z příjemné zápletky, otřesně předvídatelného děje a nepříjemných postav. Cecilie je snílek, který svou zasněností skvěle maskuje to, že je velice povrchní. Filmy i muže mění s překvapivou rychlostí a její upejpavost působí kapku falešně. Tom Baxter je tak čistý, milý a usměvavý, že je nesnesitelný. Jeff Daniels nemá pro takovou roli patřičný nadhled a v roli Gila Shepherda je nemastný-neslaný. Pobaví jen záměrně typizované postavy z Purpurové růže, protože chvíle s nimi strávené v kině patří k nejlepším. Na film jsem se těšila, jsem poměrně zklamaná. A nemůžu si nedovolit připomenout Půlnoc v Paříži. Ač se Allenkám tolik nelíbí, snílkovství je v ní vykresleno mnohem lépe. Cecilii byste tak leda strčili do ruky harlekýnku.

Francouzům se jednou začas podaří trefit se mi do vkusu. Pro retrokomedie mám totiž děsnou slabost a francouzština je příjemným osvěžením po tunách anglicky mluvících filmů. Populaire je milá záležitost, která překvapí zejména netypickou soutěžní disciplínou. Cvakání na stroji, barevné nehty a soutěživé ženy - celému ansámblu ale vládne Romain Duris. I když je tu taky za klamače srdcí (a zejména toho svého), jeho šarm funguje a mezi ním a Déborah chemie uspokojivě pracuje. Pochvalu zaslouží úvodní titulky a vynikající hudba. Populaire je předvídatelná komedie, ale která není? Za mě velká spokojenost a dost možná ke mě poputuje i DVD.