Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Sci-Fi

Recenze (1 336)

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Tak tohle je řádně promaštěný filmový popkorn... Vysokorozpočtový, epický, efektní, vtipný, s kupou oblíbených postav. Zkrátka to, co od Marvelu dnes lidi čekají a na čem Marvel rejžuje. Objektivně nic proti tomu, člověk se pobaví se svými starými známými z minulých let. Jenže jak je film nabouchaný, většina postav vlastně jen ve filmu existuje, než aby měla nějaký emocionální vývoj nebo něco zásadního na práci (Cap, Sam, War Machine, Black Widow, Bruce, Wong, Rocket Racoon...). Pokud mají štěstí, mají jednu dvě efektní scény, ale nic by se nestalo, kdyby ve filmu nebyly. Film sice funguje i tak, ale pro mě je tím oslabená emocionální stránka konce Infinity War (a ne, nemyslím si, že věcí zůstanou tak, jak se jeví - dávejte pozor na to, co na Titanu říká Doctor Strange). Thanos jako roky hypovaný padouch naštěstí nezklamal a překvapivě je víc propracovaný, než jsem čekala - nejenže je super silný, ale dokonce má i motivaci pro to, co dělá (jen se neptejte, proč se všemocnou rukavicí nenajde na přelidnění jiné řešení než to, které si umanul).

plakát

Tiché místo (2018) 

Jedna lokace, efektní bubáci a Krasinskiho dobrá soustředěná režie dělá z Tichého místa jeden z nejlepších hororů za poslední dobu. Takového toho hororu, který diváky opravu nechá napnuté a pak je efektně vyleká. Podobně jako u loňského Get Out tu máme sociální komentář, ale je mnohem méně kontroverzní a vlezlý. Tenhle příběh je o rodině a jejím smyslu (pro co jiného by se ostatně v postapokalyptickém světě vyplatilo žít?). Krasinski za kamerou má všechno v cajku, a před kamerou je stejně efektní - ten chlap je prostě sympaťák a fandíte jemu i jeho rodině. Škoda jen toho, že scénář je možná až moc jednoduchý a v pár bodech předvídatelný - a také toho, že film až moc miluje svoji hlavní premisu (slepé emzáky s výborným sluchem) a ždíme ji o trochu víc, než by se hodilo. I Ridley Scott toho vetřelce v plné kráse ukázal až v poslední třetině filmu. 75 %

plakát

Spojenci (2016) 

Nemůžu si pomoct, ale tohle je na ačkový film pod kterým jsou podepsaní lidé jako Zemeckis, Pitt, Cotillard nebo Silvestri hodně slabé. Ústřední pár mezi sebou nemá žádnou chemii, což u filmu, jehož jádrem je jejich vztah, vadí. Cotillard odvádí svůj standard, ale na zadek se z ní nikdo neposadí. A Pittův obličej mi chvílemi přišel až příliš CGI vyžehlený. Námět a scénář by mohl být jádrem skvělého filmu - úvod v Casablance vypadá skvěle a pozdější paranoia hlavního hrdiny by mohla dát základ skvělému thrilleru. Ale Allied jsou emocionálně studený film, který se plácá ve vakuu a nemůže se pořádně rozhodnout pro žádný pořádný žánr (nefunguje ani jako romantika, ani jako drama/thriller - relativně dobře funguje špionská/válečná část, ale je velmi zjednodušená). Tohle není špatný film, neurazí, ale za mě je to promarněný potenciál. Asi bych mu ale odpustila, kdyby to místo ačkové hollywoodské produkce bylo britské drama (řekněme s Rosamunde Pike a Danem Stevensem v hlavních rolích). Ale od ačkařů má holt člověk větší očekávání.

plakát

Naprostí cizinci (2016) 

Uh oh, ze začátku to vypadá na feel good konverzačku pár dávných přátel a jejich partnerek nad domácí italskou večeří, ale ten na první pohled zábavný nápad sdílet s ostatními svá elektronická tajemství se samozřejmě zvrátí. A je radost to sledovat. Postavy jsou napsané a zahrané skvěle, vůbec se nebojte toho, že film je italský. Hrdinové totiž řeší nadčasová témata překračující hranice. Novinkou tu je právě téma našich smartphonů, ve kterých se může ukrývat celá řada nepěkných věcí. Za mě je obrovskou výhodou, že film diváka donutí se zamyslet nad tím, jak dokonalou masku máme všichni nasazenou.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Těším se, až někdo udělá seznam všech kulturních odkazů v tomhle filmu... ale chybí tomu to pravé nadšení. Spielberg (ačkoli je to jeden z mých top režisérů) tu na mě působí spíš jako záporák Nolan Sorrento, který si nechá od bandy geeků našeptávat, jak má správně jít na ostatní geeky. Na povrchu to vypadá božansky a cool, ale chybí tomu ten správný zápal. Ano, tohle je asi vůbec nejgeekovštější film vůbec a nepochybuju, že si spousta diváků učurá do kalhot, když se na plátno objeví odkazy na Halo, Knight Ridera nebo Lego Batmana. I já jsem v duchu zatleskala, když jsem viděla, že hlavní hrdina řídí DeLorean. Ráda bych ale vyzdvihla jiné téma filmu - a to, jak se lidé stále více uchylují do virtuální reality místo toho, aby řešili reálný svět. Film se tímto zabývá, ale (asi i logicky) nejde moc do hloubky. Škoda, tvůrci by pak mohli dosáhnout něčeho nezapomenutelného. Takhle je to jen fajn nostalgická jízda.

plakát

Půjčovna masa (2018) (seriál) 

Za mě docela rozporuplný produkt. Začnu klady. Joel Kinnaman je v hlavní roli perfektní. Má tu pravou fyzičku a dokáže skvěle zahrát drsňáka s dobrým srdcem, který v růžovém baťůžku nosí bouchačku. Sekundují mu neméně dobří kolegové. Líbila se mi stylizace laděná do film noir/Blade Runnera i nápad s nahráním "duše" člověka a možnosti "nosit" těla jiných lidí. Toho posledního seriál pěkně využívá. Nápad, styl a hrdinové tedy dobří. Jenže seriál se často dramaticky rozmělňuje a těká mezi tématy, respektive nedá těm důležitým tématům prostor dýchat. Chtělo to prostě pevnější ruku na pozici show runnera a možná i krátit. Velmi dlouho trvá, než nám ukáží, jak to vlastně bylo s původním Takeshim - a v tu chvíli je původní linka s vyšetřováním vraždy mnohem méně zajímavá a člověk si říká, proč se na ní strávilo tolik času. Nakonec se všechny linie poskládají do jakž takž úhledného balíčku, pokud je divák schopen se zorientovat ve všech nových pojmech, které na něj tvůrci chrlí. Kolem a kolem spokojenost, ale nemůžu se zbavit dojmu, že pro stoprocentní zážitek by si divák musel přečíst původní komiks, kde je spousta věcí snad lépe vysvětlena.

plakát

Tomb Raider (2018) 

Tedy popravdě tahle adaptace působí navzdory svému rozpočtu dost chudě. Tomb Raider má mít indianajonesovský feeling úžasného dobrodružství, mystična a exotických lokací. A všeho má tahle adaptace pomálu (nějaké čtyři hlavní lokace, čtyři hlavní akční scény...), absolutně je nevyužité řešení hádanek, finální rozuzlení je slabé. Odpustila bych slabý a předvídatelný scénář (nejhorší je linie s papa Croftem), ale nudné akční a dobrodružné scény ne. Podívejte se třeba na tenhle otevírák herního Tomb Raidera z roku 2013, ze kterého si tenhle film mohutně půjčuje: https://www.youtube.com/watch?v=BjBLyJKWgrQ. Vizuálně zajímavý, drsný, napínavý. Tahle nová adaptace není vyloženě průšvih, ale je vidět, že hollywoodské studio opět nepochopilo, co je na původním produktu zajímavé. Pokud je vám Alicia Vikander sympatická a pokud vám neuráží záměrná průběrnost filmu, pak jděte do toho. Já si stokrát radši zahraju s Larou na PCčku.

plakát

Vyznání Anny Elliotové (2007) (TV film) 

Nejsem znalec Jane Austenové, takže mi tenhle její příběh dlouho unikal. A je to škoda. Anna v podání rozkošné Sally Hawkins má před sebou coby stará panna (je jí už 27 let!) nevalné vyhlídky na dobré manželství a řada postav ji tak kvůli tomu přehlíží a občas ji i trochu využívá. Zpětně si uvědomuje, že před lety udělala chybu, když odmítla nabídku kapitána Wentwortha, ale ve chvíli, kdy se její bývalý nápadník vrátí do Anglie, neví, co si počít. Víme, jak tohle skončí, a je fajn to sledovat. Film má ale několik nedostatků, které ho u mě srážejí dolů: některé záběry jsou skoro až amatérsky nepříjemné (extrémní detaily obličejů), hlavní pár spolu moc málo komunikuje a film je moc krátký, takže děj ubíhá mílovými kroky. Jako příjemnou starosvětskou romanťárku ale doporučuji. 70 %

plakát

Láska v bílém pekle (2004) (seriál) 

A zrovna když jsem si myslela, že pan Darcy zůstane nepřekonaný coby král viktoriánských romantických dramat, dorazí Richard Armitage a jeho charismatický severský továrník John Thorton. Tohle je romance ze stejného soudku jako Jana Eyerová nebo Pýcha a předsudek. Máte tu poměrně důležitou zápletku, která přiblíží těžký život dělníků na severu Anglie, a nějaké to rodinné drama, ale nepleťme se. Tohle je minisérie o tom, jak se starosvětská hrdinka Margaret a drsný podnikatel s dobrým srdcem na sebe žádostivě dívají (a vášnivě se hádají), aniž by kvůli společenským konvencím mohli dotknout. Ve vzduchu je sexuální napětí, hrdinové si zoufale nerozumějí, protože jim to nedovolují jejich předsudky (scéna prvního požádání o ruku je parádní!), a padají hlášky jako "Vy nejste pravý gentleman!". Vše směřuje do uspokojivého závěru, který nabídne jeden z nejlepších televizních polibků. Pro milovníky a milovnice romanťáren určitě doporučuju. Už kvůli zmíněnému lahůdkovému Armitagovi.

plakát

Coco (2017) 

Mexický Den mrtvých mám ráda pro jeho úžasnou barevnost a pozitivní přístup k ne úplně veselé stránce života. A díky Coco, že ho představil i mezinárodním masovým divákům. Jako všechny pixarovky je i tahle v jádru působivým a dojemným příběhem, velké mexické rodině, která musí zahojit jednu velkou ránu ve své minulosti. Originální je, že titulní Coco je prababička hlavního hrdiny, taková seschlá bábuška, která má ale v příběhu zásadní roli. První třetina filmu se trochu vleče, ale když se Miguel dostane do světa mrtvých, tak už film jede na plné obrátky. A konec je opravdu dojemný, ale ne ve smutném smyslu slova - spíš je povznášející. Vizuálně působivé, kulturně zajímavé a dobře vyprávěné. Nej animák roku 2017.