HoneyBunny

Filmy, zabývající se vážně postavením žen, rozhodně na každém rohu nenajdete. Točí se totiž hůř než filmy o rasismu, kde nemusíte hádat, kdo je ten zlý a kdo hodný. Její případ je opatrně na straně žen, ale myslím, že Niki Caro se hodně snažila, aby popsala ponižující praktiky horníků a přitom ze všech mužů neudělala prasata (postava Seana Beana je tu jen proto, aby tu bylo o jednoho sympatického klaďase navíc). Zamrzí ale, že film je pocukrovaný hollywoodským pozlátkem a není tak drsný a uvěřitelný, jak by mohl být. Ale i tak tu témat k zamyšlení najdete hodně. 70 %

Znáte to, občas je film tak špatný, až u něj dostáváte záchvaty smíchu. Kdyby Caton-Jones ještě trochu přitlačil na pilu, mohla z toho být sofistikovaná parodie na užvaněné filmy s "promyšlenou" zápletkou, "božskou" sexy mrchou a nepřekonatelným "sexuálním napětím". Tohle všechno je tu podané tak levně (zvedněte ruku, komu Sharon připadala sexy) a neuvěřitelně, neuvěřitelně hloupě, že se u dialogů ústřední dvojky válíte smíchy. Jiný způsob, jak si tenhle film alespoň trochu užít, neexistuje. Záhadou mi je, jak se do filmu dostal šašek typu Davida Morrisseyho. Úplně slyším Sharon: "Ne ne ne, Harrison Ford je na mě moc starý, Liam Neeson vedle mě vypadá moc sexy. Pošlete mi sem toho anglickýho sráče z komparzu. Ne Rickyho Gervaise! Toho druhýho!"

Tahle "bromance" (romance zkombinovaná s filmem o chlapském přátelství) je osvěžující jen použitím klišé z romantických komedií, které aplikuje na vztah dvou mužů. Hledání opravdových přátel je téma, které se jen tak ve filmu nevyskytuje, takže Kámoš měl velký potenciál. Jenže to celé není tak výbušné, vtipné a citlivě natočené, jak by mohlo. Paul Rudd coby roztomile nechlapský miláček žen je přirozený, ale když se podívám do očí Jasonu Segelovi, jeho roli mu nevěřím ani minutu. Osobně mě štvaly ženské postavy, které jsou vlastně jen chodící figuríny, jedna představuje dokonanou přítelkyni, druhá hádavou manželku, třetí trapnou kamarádku - kde je proboha druhý rozměr?

Joss Whedon umí člověka naštvat. V Serenity coby ukončení seriálu Firefly totiž fanouškům dává až moc facek. Na jedné straně se pokouší přiblížit děj těm, co seriál neviděli, a tím dělá fireflyistům v hlavě zmatek, zvlášť co se týče dialogů mezi Malem a doktorem (v seriálu Tamovi kapitán adoptuje coby členy posádky, kdežto tady jsou jakoby znovu na začátku). Jedna z původních postav tu má tak omezený prostor, že je tu vlastně jen do počtu. A jeden z nejoblíbenějších hrdinů tu umírá tak pitomě, že se to rovná kopanci do k**lí. Přidalo se tu na velkoleposti a bohužel také vážnosti. Přitom právě lehkost a pomrkávání na diváka bylo jedním z plusů Firefly. A už ani interakce mezi postavami nemá takovou šťávu jako dřív. Když porovnám čtiřicetiminutový poslední díl Firefly a dvouhodinovou Serenity, tak co se týče atmosféry, dialogů a napětí, tak vyhraje seriál (a to obojí natočil a napsal sám Whedon, ťukám si do hlavy...). Mno... Nicméně slovního humoru je tu pořád dostatek a poslední půlhodina je slušně depresivní a napínavá, škoda je jen té střední části, která měla být hlavně o postavách, ale je zdlouhavá a bez šťávy. Pro fanoušky Firefly stále nutnost, ale samostatně podle mě Serenity neobstojí.

S Firefly prožijete krátký intenzivní románek, který skončil moc brzy, ale zanechá dlouhodobý dojem. Popravdě, první díly jsou veskrze průměrné, ale od šestého dílu (Our Mrs. Reynolds - jeden z mých nejoblíbějších) si vás kapitán Reynolds a jeho posádka zahákují tak, že u dílu čtrnáctého smutně odpočítáváte minuty, které ještě strávíte na palubě Serenity. Síla Firefly je v kvalitních dialozích, kde těžko narazíte na hloupé nebo "vatové" věty, silné chemii mezi postavami a zábavnosti, tenhle seriál pobaví nejen vtipy, ale celým nadneseným pojetím. A co je jedinečné, to je používání zápletek, které znáte (hlavně) z westernů - prostitutka s dobrý srdcem, krvežízniví "indiáni", prohnaná femme fatale atd. - a to všechno bez toho, aby vám to přišlo otravné, naopak, v prostředí sci-fi je to osvěžující. Navíc postavy nejednají podle známých klišé, v určitých situacích udělají přesně to, co si přejete! Ale dost chválení, Firefly je nepochybně kvalitní dílko, ale jeho kultovní status tkví hlavně v jeho exkluzivitě. Kdo ví, jak by seriál vypadal v takové třetí sérii? Podívejme se například na How I met your mother... Ale já osobně bych to ráda riskla.

Jeunet má lidi opravdurád a rád ukazuje jejich dobré stránky. Roztomilou hravost, vynalézavost, bizarní dovednosti, spontánní přátelství, lásku. I taková ztracená existence jako Bazil v Jeunetově světě najde spřízněné duše a odplatu za všechny křivdy. Více než pařížské Dannyhho parťáky zatápějící dvěma zbrojovkám mi Galimatyáš připomněl moderní pohádku, kde se nemáte ptát na logiku (kde sakra vzali tak promyšlený plán B?), ale užívat si ohňostroje nápadů, příběhových kliček a neskutečně sympatických postav. Název filmu může navodit pocit, že vás čeká bordel nebo příliš rozvětvený příběh. Kdepak, Galimatyáš má hlavu a patu, vše tu má vlastní smysl. Amélii sice Jeunet nepřekonal, ale citit se budete podobně příjemně. A přiznejme si, kolik se dneska točí takhle optimistických a rozjuchaných filmů?

Popravdě nevím, co tvůrci tímhle filmem zamýšleli. Pokud chtěli ukázat zvěrstva, která se děla a dějí v Africe, kde jeden zkorumpovaný papaláš střídá druhého, pak neměli Krále vyprávět coby trochu se zvrtnuvší dobrodružství evropského doktůrka. A pokud chtěli vyprávět doktorův příběh, měli mu vymyslet zajímavější zápletku a sympatičtějšího hrdinu. McAvoyův Garrigan je naivní (tím otravným, ne roztomilým způsobem) holkař, Whitakerův Amin je předvídatelný diktátor, který je sice zahraný dobře, ale ničím vás nepřekvapí. Jediným opravdu příjemným prvkem je tu fungující chemie mezi těma dvěma. Neviděla jsem tu nic, co by se mě výrazně emocionálně dotklo, o masakrech se tu jen mluví, katarze se nedostavuje. A že je Afrika v pr...li, to víme všichni. If you're afraid of dying it shows you have a life worth living.

Už u nových Star Wars jsme tu vedli debatu, jestli si film zaslouží víc hvězdiček, když má skvělé triky, hezké teplobarevné filtry a vypadá draze. Nezaslouží. Mimo dobré práce trikařů mi v hlavě neuvízlo nic. První Transformeři byli sympatičtí a do jisté míry i chytří na akční film. Nevím proč, ale dvojka podobné sympatie vůbec nevzbuzuje, emoce diváků i postav jsou fuč. Lesk na rtech Megan Fox se zdá nesmazatelný, jeden transformer se mi pletl s druhým, štvalo mě, jak tu všichni vypadají skvěle opalení a štíhlí a ve formě a taky, jak Američani beze studu ničí světové památky typu pyramid v Gíze a Petry (opovažte se jim ale sáhnout na Pentagon!). Je s podivem, že film, ve kterém do sebe mlátí obří roboti, je takhle nudný.

Hmmm, koukám, že ČSFD je plná intelektuálních diváků, hltajících nebombastické snímky plné ošklivé reality, drsného dna lidské duše a skrytých metafor. Za mě jako ignoranta asi takhle: Jít na tenhle film do kina je jako koupit si ošklivý obraz od slavného autora. Tenhle film je plný psychologických keců, symbolických obrázků a souloží (místy je to fakt porno, u čtvrtého "aktu" jsem si říkala: proboha, už zase!). Nemám odpor k divným filmům, ale nemám ráda, když tvůrci schválně natočí film tak, aby vám z něj bylo špatně. Na tenhle film bych poslala fanynky Nového měsíce za trest a odpůrce téhož, aby opravdu poznali, když je jim z filmu fyzicky zle. Ještě stačilo, aby se v tom filmu objevila sado-maso liška a zvolala: Chaos vládne! :-) PS: Samozřejme vidím, jak skvěle to Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg zahráli, a chápu ta "vyšší" témata, s kterými se pracuje, ale když vás film prostě nebaví...

Mads Mikkelsen (aka pan Šifra z Casino Royale) se po letech vrací do Kodaně a "náhodou" se zúčastní svatby, kde se dozví jedno rodinné tajemství. Severské slzavé melodrama? Ale jděte. Po svatbě od začátku uchvátí sebejistou režií Susanne Bier a civilním projevem herců. Pravda, časem se začnou zajídat detailní záběry na oči hlavních hrdinů, ale vynahradí to stoupající dramatická spirála. Dlouho jsem neviděla film, který takhle nenápadně a přitom silně gradoval. Vnímáte každý dotek hrdinů, každý vyhrocený dialog - a přitom je to všechno uvěřitelné a bez přehrávání. Jen tak mimochodem jsem si říkala, proč by takový film nešel natočit i u nás. Ale naši scénáristi by si neodpustili nějakou tu humornou chvilku.