Základní instinkt 2

Další úlet v hodnocení na CSFD. Tenhle thriller není o nic horší než jednička. Sharon je ještě víc sexy než v předchozím díle a erotické scény nejsou jenom o šklebech ve tvářích zúčastněných. Celou dobu jsem byl v nejistotě a Sharon mě neustále dráždila svými pohledy stejně jako všechny kolem sebe. Navíc ten povedený závěr. (06.12.2009)

Po 14 letech přichází konečně druhý díl. Jednička je výborná a je to film, který z herečky vedlejších rolí udělal hvězdu. Vynikající kombinace psychologie, thrilleru a erotiky se dočkala pokračování. Bohužel druhý díl je mnoho horší. David Morrissey nahradil Michaela Douglase tím nejhorším způsobem. Druhý díl ničím nepřekvapí a už úvodní scéna, velice přehnaná, naznačuje, že se to jedničce nevyrovná. Trapné dialogy se prvnímu dílu nemohou ani přiblížit. Přesto to taková hrůza zase nebyla. Je to klasický dvojhvězdičkový film, ale já mu jednu * přidávám za erotické ztvárnění stále ohromě sexy Catherin Tramellové (Sharon). (07.05.2006)

V porovnání s prvním dílem je dvojka propadák. Napětí prakticky žádné, píchacích scén je málo a jsou o ničem. Sharon vypadá i po letech dobře o své charisma už ale dávno přišla stejně jako David Morrissey, který ho asi ani nikdy neměl. M. Caton-Jones ze začátku šikovně rozehrává hru na kočku a myš, kterou postupně mění v břečku korunovanou absolutně trapným koncem. Základní Instinkt 2 by možná ještě ušel jako televizní thriller vysílaný někdy v sobotu o půlnoci, ale jako pokračování Verhoevenova originálu to projel na celé čáře. (30.01.2008)

Znáte to, občas je film tak špatný, až u něj dostáváte záchvaty smíchu. Kdyby Caton-Jones ještě trochu přitlačil na pilu, mohla z toho být sofistikovaná parodie na užvaněné filmy s "promyšlenou" zápletkou, "božskou" sexy mrchou a nepřekonatelným "sexuálním napětím". Tohle všechno je tu podané tak levně (zvedněte ruku, komu Sharon připadala sexy) a neuvěřitelně, neuvěřitelně hloupě, že se u dialogů ústřední dvojky válíte smíchy. Jiný způsob, jak si tenhle film alespoň trochu užít, neexistuje. Záhadou mi je, jak se do filmu dostal šašek typu Davida Morrisseyho. Úplně slyším Sharon: "Ne ne ne, Harrison Ford je na mě moc starý, Liam Neeson vedle mě vypadá moc sexy. Pošlete mi sem toho anglickýho sráče z komparzu. Ne Rickyho Gervaise! Toho druhýho!" (06.12.2009)

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)