HoneyBunny

Stále doufám, že spojení se Slovenskem přinese vyčichlému českému superstarování nový dech. Před pár lety jsem na Markýze sledovala tu slovenskou řadu s Dominikou Mirgovou a ta mě příjemně překvapila spoustou nových prvků (zpívání ve dvojicích, unplugged večer atd.). Leoš Mareš se celá léta neobtěžoval změnit svůj moderátorský styl, takže je stále stejná vlezlá dětina, už se teda moooc těším na jeho "originální" česko-slovenské špičkování s Adélou. PS: Taky se pořád nemůžu zbavit pocitu, že sleduju pořad, který je nekolik let za zenitem. Asi jako by se teď Nova vytasila s česko-slovenským Big Brotherem.

Tak takhle má vypadat zabavná reality show, u které se nestydíte za to, že posloucháte drby o spoluhráčích z vily VyVolených. Má to příběh, má to padouchy (líný šéfkuchař, namyšlený vedoucí restaurace), má to moudré hrdiny zachraňující podnik (ať žije fuckující Gordon!), má to šťávu. Každý díl je zasvěcený jinému druhu podniku, čemuž Ramsay uzpůsobuje "záchranný" plán. U každého dílu dychtivě čekáte, zda se z hloupého kuchtíka vyklube šéfkuchařská labuť. Nebudeme si hrát na to, že je to moc reálné. Být moudrým divákem znamená vědět, jakou hru s námi hrají, a (ne)přistoupit na ni. A u kuchyňských nočních můr to vůbec není těžké.

Horší a méně zábavné než Ramsay´s Kitchen Nightmares, který je sice také reality show, ale je pojatý úplně jinak - Ramsay se snaží zachránit krachující restaurace, je sice hooodně drsný a nadává jako dlaždič, ale pod tím vším vidíte, že mu jde o záchranu potápějícího se podniku. Navíc je to celé pojato s britskou nadsázkou. Pekelná kuchyně patří do rodiny Big Brothera, kde se parta lidí snaží získat hlavní výhru. Originální tu je jenom prostředí kuchyně. Ramsay tu vlastně hraje jenom toho nasýracího, vřeštícího rozhodčího. A zábava? Nenechte se vysmát.

Po Lásce nebeské asi všichni čekali, že Piráti na vlnách budou další romantická komedie, která zahřeje u srdéčka. Bohužel, Piráti podle mě nejsou o romantice. Jako divačce mě spíš vadily ženské postavy, ze kterých se dříve nebo později vyklubou rajdy, co roztáhnou nohy na počkání (ach, ta zlatá šedesátá...). A vaši bránici Piráti taky moc nepotrápí. Spíš vyprávějí o chlapské partě, která si užívá nekončící mejdan na vlnách. Což mně tedy moc neříká. Nicméně Curtis svůj jednoduchoučký příběh znovu vypráví tak lehce a přirozeně, že ty dvě hodiny strávíte s úsměvem na tváři. Potěší i milá britská herecká partička, kterou ale bez problémů přehraje Philip Seymour Hoffman, kterému tenhle typ rolí překvapivě sedí.

Tenhle film vypadá, jako by vypadl ze sterilního stroje vyrábějícího filmy s předvídatelnou zápletkou. Dejme k sobě blonďatou sympaťandu a fešáka s vyběleným chrupem. A pak postupně přidáváme klišé č. 5 (ona miluje svého šéfa, ale bojí se mu to říct), č. 8 (ona potkává fešáka s vyběleným chrupem, který se do ní zakouká, ale ona si ho nevšímá), č. 11 (přijíždí sexy mladší sestra), č. 12 (sympaťanda a fešák se opijí a stráví spolu noc), č. 15 (fešák nechtíc provede podraz a sympaťanda se urazí) a č. 15 (sympaťanda běží/jede taxíkem/škáče na loď za fešákem, aby mu sdělila, že ho miluje). Omlouvám se, pokud předchozí řádky někdo považuje za spoilery, ale já osobně jsem tenhle vývoj tušila už v patnácté minutě a vy na tom asi budete podobně. 27 šatů těžko obstojí - i pokud máte malá očekávání a těšíte se na průměrnou romantickou komedii. Pokud jste zběhlý divák, spíš se rozčílíte nad tím, jaké z vás tvůrci dělají blbce.

Tvůrci se očividně nemohli rozhodnout, který žánr točit, ale budiž - fungují jim totiž všechny a vychází z toho britcom říznutý rodinným dramatem a regulérním zombie hororem. Hot Fuzz bylo v tomhle ohledu čistší, ale bavit se budete podobně, Wright dal Soumraku stejný podíl nadsázky, šíleně rychlých střihů i charismatu Simona Pegga.

Planetě Teror hraje do karet pár nezapomenutelných okamžiků: Rose, jak kosí zástupy mutantních vojáků ze samopalu umístěného na pahýlu své nohy, auta, která v plné rychlosti nabírají zombíky, kteří se rozprsknou jako igelitový pytlík plný krve, nebo pro změnu Tarantinův pytlík, který se... ehm... prostě rozteče. Rodriguez do toho šel na plné koule a servíruje divákům tolik kilo umělých vnitřností a latexových masek vzor "hnijící brambora", že se musel Peter Jackson tetelit blahem, když PT viděl. Tenhle film je zábavný, vzdává poctu a střílí si ze starých béček, ale zároveň tím přebírá jejich chyby, takže nějakou hodnotu navíc nedostanete. Každopádně díky bohu za to, že dialogů je tu tak o půlku méně než v Autě zabiják.

Preusslerův Čarodějův učeň je kniha s nezapomenutelnou atmosférou, taková napůl pohádka, která vám chvílemi dá pěkně drsnou facku. Její německá filmová adaptace ale velkou část téhle atmosféry postrádá, stejně jako emoce (neleknete se, nepobrečíte si, dokonce ani Krabatovi nedržíte palce). Z tajemného mistra, ze kterého mají učedníci mít stíhy, se stal neškodný stejda (špatný casting), skoro všem "chlapcům" z mlýna táhne na třicet a víc (a Daniel Brühl jim hraje staršího tovaryše, hahaha) - a přitom třeba právě to, že hlavní hrdinové mají být v podstatě klučíci, dodává knize šťávu a strašidelnost. Přesto všechno Krabat stojí za vidění. Němci točí vizuálně pěkně vymydlené filmy, takže tu nechybí majestátní přelety nad (rumunskou) krajinou a efektní zpomalovačky při akčních soubojích (vtip). David Kross a Daniel Brühl film táhnou bez problémů, příběh zůstal beze změny, takže je dostatečně zajímavý. Takže pokud bych měla vybrat mezi Krabatem a třeba Madagaskarem, tak dítěti určitě pustím tohle dílko.

Oproti Battlestar Galactice, která ve svém pilotu nabídla genocidu, vesmírné bitvy a morálně zneklidňující okamžiky, je pilotní díl Capriky trochu bezzubý - a rozhodně nemá na konci tak silný háček, který by vás nutil počítat měsíce do prvního dílu seriálu. Pro fanoušky BSG nabízí několik příjemných překvapení ohledně cylonů nebo rodiny Adamových. Bohužel tu zatím nemáme hrdiny tak charismatické jako komandér Adama nebo prezidentka Rosliová, ale skrytě doufám, že léty skvěle vyhraný Eric Stoltz na svých bedrech odedře, co se dá, a stane se z něj paradní svině. Do budoucna doporučuji méně nám lidem příliš povědomých propriet (automobily, hudební nástroje, tenis), více McCrearyho úderné hudby a mnohem, mnohem víc cylonů. (A nezlobila bych se za více mrtvých dětí a koťatek :-).

"OH MY GOD!!!" znásobené dvacetkrát v každém dílu. Postel ze snowboardů. Postel ve tvaru dřevěného autíčka. Dětský pokoj vyzdobený jako manéž. Vodní park v zahradě rodinného domku. Prostě Jak se staví sen po americku a s americkými sockami.