Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (61)

plakát

Halloween (2018) 

Halloween 2018 je relativně povedená slasherová podívaná, kterou na velkém plátně v dnešní době jen tak neuvidíte. Na kráse začíná značně nabírat v momentě, kdy poznáváte easter eggy odkazující na jejího 40 let starého předchůdce. Pokud jste oldschooler s láskou pro Michaela Myerse a máte houževnatý práh pozornosti, rozhodně Greenovu verzi vyzkoušejte. Celá recenze zde.

plakát

Climax (2018) 

Dejte si trailer. Nemystifikuje. Řekne vám, co od filmu přesně čekat. Nóem políbení mohou jít naslepo. Climax je příběhově ještě víc strohý než režisérovy ostatní kusy a v daných momentech může připomínat pouhé kinematografické cvičení. Pokud ale jdete na až místy nevolnost vyvolávající audiovizuální kolotoč a ne na scénáristický skvost, budete spokojeni. Ze zvukového a obrazového hlediska Climax totiž do diváka buší brutálně. Podobně intenzivní filmový trip letos nenajdete. Celá recenze zde.

plakát

The Green Inferno (2013) 

Totální propal, dementní premisou počínaje, zbytečným CGI jaguárem konče. Eli Roth evidentně neumí skoro vůbec pracovat s napětím a proto každou aspoň trochu vypjatou scénu zaplácává teenagerovským poloretardovaným humorem, kterému by se mohl smát jen někdo, kdo podstoupil domácí lobotomii. Někde jsem četl, že se má Rothovi dát kredit za znovuoživení kanibalského subžánru. To by ho ale nesměl znásilnit a pomočit. Žádný odkaz v podobě hnusu, špíny a bahna se tady naleznout nedá. A ty dvě krvavější scény (které stejně kvůli jejich grotesknosti nebo kontextu nefungují) to fakt nezachrání.

plakát

Letní tábor hrůzy (1983) 

Ukázková sračkovitost slasherového subžánru, která se musí vidět kvůli geniálně nezámyšleného posledního záběru.

plakát

Syčák Hesher (2010) 

TJ aka filmový bad luck Brian. Za heshera hvězda navrch.

plakát

Satan (2006) 

Hutná dávka perverze bez hlavy a paty s nechutným vidláckým obsazením v čele s geniálně odporným Casselem, jehož ksicht ještě nějakou dobu nedostanu z hlavy. Nedává to smysl, což vytváří až skoro paranoidní feel, který hrozně vyjebává s divákem a nenabízí žádnou odpověď. Na mě to fungovalo. Navíc to díky krátké stopáži nemá skoro žádná hluchá místa. 3.5*

plakát

Aku no kjóten (2012) 

Miike se zase s ničím nesere a používá podobnou rovnici jako u Audition, teda za pomalý rozjezd s občasnými bizarními vstupy odměňuje diváka šíleným zakončením. Tam, kde by ostatní skončili Miike teprve začíná. Možná to chtěl trochu kratší stopáž, ale jinak super. Shotgun x students 50:0.