S.Quentin QUALE

Pohodového chlapa nazvu pohodovým sociálním dramátkem, které se příjemně balancujíc na hranici černé komedie soustředí na téma začleňování trestanců zpět do společnosti. V hlavní roli válí tradičně skvělý, jako vždy minimalistický, tentokrát ocopánkovaný Skarsgard. Cílovkou je spíše starší generace, ale já jsem bavil i tak nadprůměrně, a to hlavně díky celkovému optimistickému vyznění. Spokojenost. 70%

V závěru k mé škodě zbytečně "uhlazené" a k romantickému happy endu inklinující. Romantiku bych ještě přežil protože ústřední hispánská dvojka je děsně sympatická, takže jim to člověk i přeje, ale ve vztahu k what a fuckin fuck rozjezdu zamrzí pokus o explanaci, který se v tomto podání jeví dost polovičatě a v tomto smyslu neuspokojivě. Preferoval bych buď jasnou pointu, nebo totální odstřel typu Nepřítele. I tak si ale jméno Winans značím do bonzbloku a milovníkům WTF snímků doporučuju. 80%

Hvězdně obsazená kriminálka ze soudní síně. Stoprocentně inspirace pro seriál JAG. V rámci soudů příběhově spíš jen průměr, o kousek výš to táhnou známé tváře. 70%

Pro mě jednoznačně vítězství formy nad obsahem. Normálně bych muzikál ve spojení s něčím scénáristicky tak účelově citovo-vyděračským odstřelil jak škodnou, no jsem rád, že jsem LvT přeci jen dal šanci, abych se ujistil, že nepřicházím o něco kontroverzně geniálního, jak jsem u něj po zásluze zvyklý. V tomto smyslu bych rozhodně netratil, protože příběhově se jedná o typ filmu, který subjektivně hodnotívám odpadem, ale skvělá Bjork, její výborná hudba a nečitelný a ke konci surově explicitní Lars von Trier mě přesvědčili, že si Dancer in the Dark vyfuckovat nezaslouží. Doporučovat se, ostatně jako u všech filmů LvT, zdráhám, a když už se do něj pustíte, tak apeluju k potlačení choutek k vypnutí, a vyčkání až do konce s velkým K. 75%

Za ty prachy je Muck natočený pěkně, o tom žádná, bohužel ani otřepaná fráze "vítězství formy nad obsahem" zde není díky chaotickému naporcování prezentovaného příběhu na místě. Ten se sám o sobě dost blbě hodnotí, protože pořádně nezačínajíc nekončíc pravděpodobně spoléhá na připravované další díly, nad čímž by se dalo (u mě teda jen se skřípěním zubů) přivřít oko, ale Steve Wolsh má potřebu ze začátku vyprávět dvě paralelní větve zároveň, čímž nemilosrdně dusí každý náznak kontinuální atmosféry. Krve je zde dostatek, bohužel s gore si hlavu nikdo nelámal, casting dámské části herectva probíhal nejspíš ve strip baru nebo ve reklamce na spodní prádlo, takže povětšinou moc pěkný kozy jsou na pastvě v každým třetím záběru. Naopak v závěru už sledujeme klasické béčko, kdy jsem musel i zasmát. Pokud se nám dostane něčeho víc, možná Muck přehodnotím, ale tohle mě samo o sobě moc nebavilo. 40%

S příchodem idiota s vizáží mistra Třísky jsem začal netrpělivě vyhlížet želvy Ninja, no ukázalo se, že se jedná o jeho nepolíbeného a nadrženého bratra, kterej tisíce let zazděn pod zemí prahne po dívčím srdci. Dost bylo keců, tohle bohužel není dobrý horor, což je dost škoda, protože jsem do Pyramidy vkládal větší naděje než do As Above So Below. Nepodařilo se. Ale jako zájemcům to protivit nechci, protože klady se dají pohledat, takže ode mě podprůměrná dvojka. 40%

Přiznávám jednu přihozenou hvězdičku za subjektivní nakumulovanou statisfakci, protože příběh je na plnou palbu malinko tuctový, ale já jsem prostě strašně spokojenej. Tohle představuje ještě víc než jen standardní severskou filmařskou preciznost, tohle je technicky jeden z nejvymazlenějších filmů vůbec. Žánrově dostáváme totiž okusit drsnou revenge kriminálku, jíž místy balancujíce na hranici parodie špikují černohumorné gagy, které ale k významu slova smrt přistupují docela cynicky, takže za břicho se budou popadat jen praví gurmáni. Se slovem mafie je neodlučně spojen všeobecný luxus a dostatek zajímavých figur, se zeměmi původu potom jejich svérázné a pečlivé ztvárnění. A teď to hlavní! Za zvuků vynikajíce padnoucího lokálního soundtracku se po celou stopáže filmu probíjíme nehostinným, ale krásným norským venkovem, který zapaden tunami sněhu dodává celému filmu nezaměnitelný mrazivý nádech, který fakt miluju, a díky kterému upřímně lituju, že jsem si tento kousek nenechal na jeden z horkých letní dní. Za sebe doporučuju všema deseti, je to art! 90%

Jelikož jsem hodinu trpěl šnečí nudu s kuním xichtem Jacki Kerin, které jsem po celou dobu přál minimálně rozjebanou prdel, přičmež při scéně v lese už jsem skoro plesal štěstím, že se tak opravdu stane, vydrajvovanej konec už toho moc zachránit nedokázal. 70% je úlet a omyl, před kterým důrazně varuju, ale zase být extra kritickej potřebu nemám. 40%

Po dostatečném odležení přeci jen převládá pocit nedoporučovat tento mořský survival. Neubráním se srovnáním s taky jen průměrným geriatrikem, kterého jsem sepsul za poměr stopáž vs. singlxicht, no na Against the Sun jsem se přesvědčil o tom, že lepší singlxicht než promáčenej pytel slabomyslých dialogů. Jako mizérie to není, ale pod pojmem survival si představuju něco jinýho než jen pití vlastních chcánek z vlastní boty. Zklamání. 55%

S vědomím, do čeho jdu, jsem se....nenasral. Béčko s pár vtipnýma scénama sice nic bonusového nepřináší, ale jako total oddechovka, u které se nemusíte bát na dvacet minut usnout, jak se to podařilo po nedělním obědě mně. posloužit dokáže. Nějaký rozpočet je na hadech znát, jen by mě teda zajímalo, ze které stopečky se takhle po ránu vykutálel SLJ, když ho k tomuto filmu přemluvili. 50%