MaxipesFik

Film je přelomový svou prací se střípky děje roztříštěných do mnoha časových rovin, ze kterých si divák postupně syntetizuje jeden z možných příběhů jednoho milostného trojúhelníku. John Fowles ve filmu desetkrát znásobený. Geniálně vytvářená atmosféra neotřelou prací s kamerou, experimentální hereckou akcí (nehybnost/pohyb), podmanivou hudbou. Velice působivé.

Tak trochu neallenovský Allen navazuje na podobné téma v Match Pointu. Tam ještě měl se svým hrdinou trochu slitování a sledoval ho co chvíli s mravozpytným zaujetím, co chvíli s ironickým nadhledem. V Cassandřině snu se osud obou hlavních postav posunuje k definitivní katastrofě, syžetová výstavba do značné míry připomíná antickou tragédii (ne nadarmo je jako motiv několikrát ve filmu zmiňována). Neúprosné směřování děje k tragickému konci nakonec vyznívá tak trochu jako moralita a ve srovnání s Match Pointem film postrádá hravou nejednoznačnost. Když ale přijmeme rozdané karty a Allenovu hru s osudy svých postav, jedná se o velice působivý příběh.

Docela povedené zpracování dnes aktuálního ale také nikterak překvapivého tématu. Snímek se drží osvědčených postupů u takovýchto témat a atakuje empatické cítění diváků. Budiž mu ke cti, že dovedně balancuje na správné straně ostré hrany a neřítí se do propasti emocionální masáže.

Trochu mi tam tom vadí ten proklamativní humanismus. Ale jinak je to fajn odpočinkový film.

Vizuálně úchvatná podívaná zprostředkující atmosféru Iberského poloostrova. Za zvuku Albenizovy hudby se střídají taneční sekvence pojmenované podle jednotlivých částí Albenizovy suity a tanečníci se svým tělem provádějí neuvěřitelné věci. Je pozoruhodné, jak je toto dílo odkázané pouze na působení hudby, pohybu, barevné kompozice a hru světla se stíny tak působivé. Žádný děj, žádná slova, ale přesto se nemůžete odtrhnout. Hluboká poklona Saurovi.

Režisér pozvolna a po detailech buduje v divákovi paranoidní pocit, který vyvrcholí do děsivého závěru. Kdyby všechno nebylo odváženo na miligramy přesně, nefungovalo by to, ale funguje! Výborná fantaskní kamera, skvělá Mia Farrow (jako vždy).

Fatalle Jeanne Moreau. Catherinne je žena, která bere to, co sama chce a dává jen to, co sama chce. Kdyby to samé dělal muž, vypadal by jako SOBEC, egoistický BÍDÁK, neodpovědný SVŮDCE nebo jánevimco. Ale to samé z ženy (nebo spíš z Jeanne Morea) dělá KRÁLOVNU a je to přirozené, pochopitelné, akceptovatelné - svět je podivuhodný. Velká poklona Mistru Truffautovi...

Svědectví o začínajících 60. letech. Místy rozverně hravé, místy naivně rozumující, ale neotráví.

Mám rád filmy, který si divákem pohrávají.

Krása!