Gray

V seriálu se ve čtyřech různých rolích objevili Karel Engel, Vlastimil Čaněk a Mirko Musil.

Když Krása (Bohumil Šmída) sleduje v televizi dostih, komentátor zrovna popisuje souboj Kostravy a Lukavy, koní později známých ze stolní hry „Dostihy a sázky“. Podle pořadí (Lukava druhá, Kostrava zřejmě třetí) by se mělo jednat o Velkou pardubickou v roce 1970.

Filmování se účastnilo množství automobilových závodníků v úlohách poradců, kaskadérů, dublérů, rivalů i sebe samých. Kromě dříve zmiňovaných to byli: Max Balchowsky, Lorenzo Bandini, Jean-Pierre Beltoise, Bob Bondurant, Jo Bonnier, Ken Costello, Nino Farina, Paul Frère, Denny Hulme, Tony Lanfranchi, Guy Ligier, Carey Loftin, Bruce McLaren, André Pilette, Teddy Pilette, Peter Revson, Jim Russell, Ludovico Scarfiotti, Jo Schlesser, Skip Scott, Carroll Shelby.

Roli reportéra si zahrál slavný fotograf podniků Grand Prix Bernard Cahier.

V kině se jako první objevuje fotografie tří zastřelených funkcionářů KSČ ze školy v Babicích, jako třetí snímek strážmistra Honzátka zabitého skupinou bratří Mašínů.

Tradovaná legenda o tom, že režisér byl donucen využít nákladné kostýmy a dekorace z jeho předchozího filmu Marketa Lazarová (1967), není pravdivá. Františku Vláčilovi nikdo nic takového nepřikazoval a s nápadem využít je znovu přišel sám.

Vedle S. Rome představoval ústřední postavu, kterou Rome zasvěcuje do světa formule 1, v té době dvojnásobný mistr světa Niki Lauda.

Epizoda Formule 1 je věnována francouzskému pilotovi Patricku Depaillerovi, který tragicky zahynul při testování vozu Alfa Romeo před Grand Prix Německa 1980.

Na projekci v obýváku se objevují záběry závodu 24 hodin Le Mans 1955, Grand Prix F1 na Nürburgringu 1969 (start) a v Brands Hatch 1976 (kolize v zatáčce). Skok s autem předvádí jeden ze slavných francouzských kaskadérů Bruno Chalumeau.

Příjmení hlavního hrdiny Maksudov (Ugo Tognazzi) odkazuje na další Bulgakovovu prózu – „Divadelní román“.

Epidemie pravých neštovic (lat. variola vera), která vypukla na přelomu února a března 1972 v Jugoslávii, byla poslední velká epidemie této choroby v Evropě. Nákazu do země zavlekl muslimský poutník vracející se z Blízkého východu do Kosova. Epicentra nákazy byla v Kosovu a Bělehradě, onemocnělo 175 lidí, z toho 35 zemřelo. Vláda vyhlásila stanné právo a za pomoci Světové zdravotnické organizace bylo přeočkováno téměř 18 milionů obyvatel Jugoslávie. V polovině května 1972 se země vrátila k normálnímu životu.

V knize „Klub podivných živností“ od G.K. Chestertona, kterou kpt. Tronda (Vladimír Menšík) doporučuje Pacínkovi (Bohumil Šmída), se skutečně hovoří o vysazování macešek do podoby nápisů, které vyhrožují smrtí. Pacínka to inspiruje k vysazení nápisu „Všichni zemřete“.

Papírový voják je název písně Bulata Okudžavy a ve filmu také zazní. Zpívá se v ní o papírovém vojáčkovi (hračce), který je vhozen do ohně a shoří.

Ve filmu je nepřímo zobrazena smrtelná nehoda Valentina Bondarenka, člena prvního oddílu kosmonautů. Během testu v přetlakové komoře bohaté na kyslík došlo k požáru. Kyslík se prudce vznítil, vyhořel a vznikl podtlak. Bondarenko, který utrpěl popáleniny 3. stupně na 90 % povrchu těla, zůstal v barokomoře ještě půl hodiny, než se lékařskému personálu podařilo otevřít dveře. Zemřel po několika hodinách  na popáleninový šok v moskevské Botkinově nemocnici. Stalo se 23. března 1961, tedy jen několik dní před ostrým startem Jurije Gagarina. Nehodu i smrt Valentina Bondarenka vláda SSSR tajila (celý kosmický program podléhal přísnému utajení) a první zmínky o události pronikly na veřejnost v 80. letech 20. století.

Když František Šťastný říká Málkovi, že pojede do Irska, myslí tím zřejmě, že se zúčastní Grand Prix v Ulsteru. Ve filmu skončil na chirurgii se střelným zraněním, ve skutečnosti skončil v Ulsteru na 3. místě ve třídě 500cc.

Scény z motocyklových závodů byly natočeny během brněnské Grand Prix v roce 1966, kde ve třídách 250cc, 350cc a 500cc zvítězil britský jezdec Mike "the bike" Hailwood, který je i ve filmu k vidění na stupních vítězů. Mike Hailwood byl devítinásobný mistr světa silničních motocyklů v několika třídách a pozdější pilot formule 1 – např. v týmech Surtees a McLaren.

Asi nejúspěšnější československý motocyklový závodník František Šťastný hraje ve filmu sám sebe. Nikdy se nestal mistrem světa, ale v roce 1961 jako tovární jezdec Jawy skončil v mistrovství světa ve třídě do 350cc druhý, třetí byl pro zajímavost Gustav Havel také na Jawě.

Film je natočen podle knihy Dany Horákové „Den plný pitomců“ vydané v roce 1978 v samizdatových edicích Expedice a Petlice. O rok později emigrovala signatářka Charty 77 Dana Horáková spolu se svým manželem Pavlem Juráčkem do Západního Německa. Pavel Juráček nabídl námět producentu Dirkovi, a vznikl tak film Den idiotů.

Scénář k filmu napsali společně režisér Werner Schroeter a autorka knižní předlohy Dana Horáková.

Hudbu k Visions of Ecstasy složil Steven Severin, baskytarista Siouxsie and the Banshees. Jde o skladby „Sphere“, „Come Deliver Us“, „Skin Crawl“ a „Transverberation Of The Heart“, které později přepracoval na svém debutovém sólovém albu „Visions“ z roku 1998.