Soupalka

Série je podle mne, pokud vezmu v potaz že se jedná o TV výrobek a rok vzniku, zcela výjimečný filmařský počin z řady důvodů včetně scénáře a hudby. Většinu z nich ale stejně nakonec, obdobně jako ve Svítání Zuluů, podle mne zastíní skvělý Peter O'Toole, který utáhne velkou část pozornosti diváka. Lehce rozporuplné a ambiciozní postavy jsou pro něj ideální alternativou a tady na to má mnoho hodin... Do jaké míry se jedná o historicky korektně nastavený příběh neumím posoudit, ale nevnímala jsem tlak ani jedním směrem ani nějakou glorifikaci židovské otázky, což sérii asi hodně prospělo. Popravdě, Římanům jsem v podstatě fandila.

Na rozdíl od ostatních nedokážu hodnotit méně než 4. Potěšilo mne, že konečně někdo natočil filmovou pohádku s trochu jiným a méně klasickým tématem, nešetřil na výpravě ani na dialozích a herecky se jednalo o kvalitní a uvěřitelné představení s dospělými herci, kteří nepůsobí trapně. Děti hodnotí pohádky jinak, ale dospělí se také občas na nějaké chtějí podívat a tuto pohádku ráda vidím i opakovaně.

Hodnotím snahu natočit opětovně klasiku a postoupit riziko srovnání s jinými verzemi u tak silně emotivní a dokonalé knihy jako předlohy. Zpracování dle mého názoru ale nepřesahuje TV produkt a i když velmi dobře zprostředkovává pocity z knihy a herecky je velmi kvalitní, působí na mne tak nějak ploše. S filmovou verzí z roku 1992 Petera Kosminského, která je dle mého názoru zatím nejlepším zpracováním knihy a trhá srdce na kusy, podle mne nelze vůbec srovnávat.

Opravdu "až na krev". Tak nějak si představuji Ameriku té doby. Řemeslně dokonalý film a herecký koncert. Daniel Day-Lewis nikdy nebyl zrovna mým favoritem, ale tohoto filmu se to opravdu netýká.

Není třeba opakovat pochvaly na téma režie, hereckých výkonů, hudby, kamery, výpravy atd. Naše dospívající děti vždy shodně říkaly, že se jedná o jeden z nejdepresivnějších filmů, které kdy kdo natočil a cíleně se vyhýbaly jeho opětovnému shlédnutí i v dospělosti. Možná mají pravdu, ale nikdy to na mne tak nepůsobilo. Mne osobně na filmu nejvíce potěšilo, že poměrně značný odklon od dějové linky a nastavení postav oproti knižní předloze filmu opravdu sluší, i když právě asi přidává právě na té depresivnosti a zároveň ubírá určitou civilnost v nastavení vztahů a postav v knize.

Neuvěřitelně pečlivá režie, výprava a skvělá kamera. Možná ze mne mluví nekritický obdiv k práci Jean- Jacques Annauda a variabilitě témat a příběhů, které jsou zpracovány v jeho filmech. Stejně jako v ostatních případech, tenhle film je úplně jiný a s jinou atmosférou než ostatní. I když to není jen erotický film, s ostatními erotickými filmy jako 9 a 1/2 týdne je naprosto nesrovnatelný a působí řádově lepší. Každý dotek ruky, každý pohled, každý paprsek světla i každá kapka potu má přiměřenou délku i umístění. Hlavní pár skvěle funguje a je charismatický, ale i ostatní - matka i starší bratr hlavní hrdinky - neuvěřitelně dobře zapadají do atmosféry i příběhu filmu.

Nikdy bych nevěřila, jak mne tento film může dostat a pobavit. Takovej odpočinkovej nářez si člověk často neužije. Paráda.

Pokud má někdo aspoň trochu rád romantické filmy, tento film jej nemůže nikdy zklamat. Bez ohledu na svou délku má každý záběr pod kontrolou a každá scéna je opodstatněná. Jeden z mála romantických filmů, který strašně dojímá, aniž by se divák cítil programově citově vydírán. Scénář zároveň dobře pracuje se společenským rozdílem hlavních protagonistů, aniž by to působilo jako obvyklá levná opora pro osvěžení příběhu. Existuje i turecký remake Evim sensin z roku 2012, který se také docela povedl.

Seriál jsem viděla poměrně slušně nadabovaný, když jsem se s jeho pomocí učila cizí jazyk. Dabing za to rozhodně nemůže - přišlo mi to opravdu o ničem ve všech ohledech. Slovní zásoba je cca 1000 slov, hudba jak z výtahu ve věžáku a některé díly působí, že scénáristé měli dlouhodobou dovolenou, aniž by za ně někdo zaskočil. Trochu mi je jen lito Ibrahima Celikkola - vždy mi u něj připadá, že zvládá nejen dobře vypadat a hrát míčové hry, ale že umí i hrát i ve filmu, ale nedostává prostor jinde než v hrozných slátaninách. Jedna hvězda tomuto seriálu u mne patří za ten krásný skleněný dům.

V roce 1976 mi bylo mi osm a chodila jsem do třetí třídy. Se školou jsem musela jít povinně shlédnout tento film. Několik týdnů jsem pak nemohla vůbec spát a bála jsem se jezdit na Masarykovo nádraží (tehdy Nádraží Střed) v Praze, kam jsem musela 2x týdně. Do místního kina na předměstí se mne rodiče odvážili vzít až po dlouhé době na 3 oříšky pro popelku. Podobnou i když o dost slabší reakci jsem měla jen po shlédnutí filmu Sedm těsně před porodem... Donedávna jsem nedokázala překonat pocit, že Osvobození Prahy je nejstrašnější film, který jsem kdy viděla tak jsem si jej pustila znovu. Stále jsem přesvědčená že je to strašný film, ale už z jiných důvodů. Historická nevěrohodnost většiny Vávrových filmů zaměřených na události z dějin národa českého (tj. ne jen této trilogie) je tak zásadní, že v mých očích zcela degraduje veškeré jiné kvality těchto filmařských počinů, které v nich lze při troše snahy nalézt.