Sarkastic

„Na 4 týdny!“ - „Ne, pane. Dík.“ - „Přináší to smůlu nedokončit přípitek, chlapče.“ - „Nemyslel...nechtěl jsem vás urazit.“ - „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má!“ - „Já nemám...pokud jsem to dobře pochopil, je to proti předpisům, pane.“ Ale s předpisy tu nepořídíte, ne u šéfa, jehož trávení není ten největší problém…Jestli něco (dlouho) fungovalo, tak atmosféra. Hudba, zlověstná hejna ptáků (není radno si s těmi opeřenými bestiemi zahrávat!), neustálé hučení, vítr, vlhko, samota ve 2…a krom práce se dá leda tak masturbovat u dřevěné figurky mořské panny a večer si prolévat hrdlo kořalkou pochybného původu. To pak může jednomu hrábnout…a to je ten zásadní problém. Nejdřív tolik nevadí, že je film každou minutou větší psycho, ale režisér to neukočíroval. Děj byl stále víc mimo a závěr už je vyloženě (nudné) fiasko (ani výborný Dafoe to nemohl zachránit). A nedočkal jsem se uklidňující informace, že nebylo ublíženo žádnému rackovi…ehm, každopádně u mě zůstala pachuť z promarněné látky, tudíž celkově lepší 3* jsou tak akorát.

„Proč jsou sakra starší muži pro ženy tak přitažliví? Ježiši, vždyť jsou zchátralí! Co je sexy na ztrátě krátkodobé paměti?! Nikdy nechci zestárnout! Samozřejmě, se svým kouřením budu ve 40 plivat krev.“ Po Kole zázraků jsem doufal, že se Woody vrátí ke komedii. Což udělal, tahle je „šmrcnutá“ i romantikou. A přestože to byl typický Allen, jeho přísady byly o něco slabší než obvykle. Chybělo mi víc trefných životních postřehů, hlášek a povedených dialogových výměn. A víc, než hlavnímu hrdinovi, jsem rozuměl jeho bratrovi (také bych měl s „jistými věcmi“ problém, kdybych zaslechl smích jeho snoubenky). Ale (nejen) povahově mě nejvíc bavila Chan, s jejímž nástupem přišlo i nějaké to jiskření (Selena Gomez jako herecky nejzajímavější?! Čeho všeho já se ještě nedožiju…). Konec byl příjemný, ale přesto u mě převládá trochu zklamání, proto jen slabší 3*. „Ty a můj nejlepší kamarád. Takové klišé. Nemůžu tomu uvěřit!“ - „Nezanevři na Larryho. Zbožňuje tě. Vidí se v tobě.“ - „Já vím, používá mou vodu po holení…a mou manželku!“

„Bůh jim nedal potomka a Palahna se dala na čáry.“ A tímhle krokem začalo definitivně šplouchat na maják oběma…Opravdu roztodivná podívaná. Kolega Macejko ji shrnul vtipně a vlastně docela přesně…ale není to úplně fér. Film totiž má několik nesporných kladů. Zajímavě přibližuje folklór náhledem na zvyky a hudbu (spousta písní), nabízí hned několik působivých scén (za mě by to byly třeba „okno“, „kouzelná bouře“ či „iluze v lese“), výraznou kameru (netypické snímání je ozvláštňující), spoustu barev a nápadité kostýmy. Jenže superlativy už nemůžu plýtvat ohledně postav (prakticky všem „hrabe“, nejvíc pak hlavnímu hrdinovi) a především „děje“. První cca půlhodina snad ještě může připomínat netradiční ruskou verzi Romea a Julie, ale potom se z toho vyvine něco úplně jiného, velmi zvláštního a nesourodého. Prapodivné vedení kapitol (epizodičnost pak jen přispívá k roztříštěnosti děje), pochybné závěry scén, díky čemuž některé zcela vyznívají do ztracena (bez pointy), a konec je už pak čistá anarchie beze smyslu. Celkově slabší průměr.

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“

„Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“

„Rayi, jestli myslíte, že ten pes potvrzuje to, čemu věříte, tak se mýlíte.“ - „Nebo se mýlíte vy.“ Tak kdo se tu plete? Jde o iluzi lidské mysli či je v tom něco trochu jiného? Nevím, zda to s těmi sedativy a adrenalinem není z lékařského hlediska úplná hovadina, ale budiž, v podstatě jde o detail. Co je podstatnější, že film odkryje karty až zbytečně brzy. Pointa se tak dá odhadnout zkrátka příliš snadno. Oceňuju, že je tu stále jakási snaha diváka zviklat, nabízet mu vodítka, která ho dostanou na scestí, stejně tak kvituju solidní atmosféru, zneklidňující pocit, který film vyvolává…aby to však opravdu vyvolalo kýžený efekt, musel by být jiný konec. A nepřidá také fakt, že se film nemůže plně spolehnout na herce, zejména hlavní představitel Sam Worthington mě spíš zklamal. Tvůrce Brad Anderson není žádné režisérské ořezávátko a 4 mnou viděné předchozí žánrové snímky od něho jasně ukazují, že dokáže natočit nadprůměrný thriller, ale Roztříštění je pro mě osobně zatím jeho nejslabší film, který nemůžu ohodnotit výše než lepším průměrem.

„V New Yorku žije 8 milionu lidí, ale když jsme byli spolu, přišli jsme si jak na vlastním ostrově.“ - „Ale New York je ostrov.“ - „Já se tady snažím rozprašovat kouzelný prášek!“ - „Moc se omlouvám. Povídejte a rozprašujte.“ A že to bylo nějakého rozprašování…Film nenudí, ale na to, jak je dlouhý, toho zase tolik nenabízí. Ne že by bylo až tak moc cítit, že jde o Nortonovu režijní prvotinu, ale převážně pohodová atmosféra a místy podařené scény trochu táhne dolů až nechtěně úsměvná předvídatelnost spolu s malou účastí humoru. Nebo u mě byla až moc vysoká očekávání. Pořád to sice docela funguje jako snímek o mužském přátelství, do kterého vstoupí žena, avšak na můj vkus tam bylo toho sentimentu až moc. A tak hlavní důvod, proč se na film podívat, je malá, ale podařená role pro Miloše Formana (kterého budí zrovna, když se mu zdálo o matčiných klobásách!). Celkově pouze lepší 3*. „Povězte mi upřímně. Kdybych vám řekl, že vás miluju, a že kvůli vám všechno hodím za hlavu, co byste odpověděla?“ - „Dobrou noc, Paulie.“

„Marashi...přichází těžký časy. Nebojuj se mnou. Nejsme jen přátelé. Jsme rodina. A rodina je nejdůležitější věc v životě.“ Jenže někomu to trvá pochopit déle. A protistrana na nic čekat nehodlá…aneb nenažranost se nevyplácí! Režiséra snímku neznám, takže jsem vůbec nevěděl, co čekat. Výsledek je řekněme ucházející. Jižní vítr patří mezi typické zástupce tzv. testosteronových filmů, tedy snímků, které jsou plné rychlých, „nabušených“ aut, „macho frajerů“ a jejich drsných řečí, nekompromisních, slizkých mafiánů, krvavých „nakládaček“/přestřelek a samozřejmě krásných (jak jinak než tupých) žen. To vše v evropském (srbském) hávu se solidním tempem a veskrze přímočarým dějem, který alespoň nenudí. Po celou dobu sledování jsem se však nedokázal zbavit dojmu, že se dívám na poměrně tuctovou kriminálku, jakkoliv efektně natočenou. Podobné je pak i vyznění konce, i když ta cigareta asi chutnala dobře…celkově hodnotím lepším průměrem. „Ty chceš krást auta a bojíš se rychlý jízdy?“ - „Tý se nebojím. Bojím se tebe!“

„Vystěhovali tě z tvý špeluňky.“ - „Jo?“ - „Jo. Zabavili tvý věci. Obrazy jsou uložený v soudní úschovně.“ - „Měl jsem radši umřít.“ - „No, to by bylo ideální. Ale chtít, aby v tvým životě bylo něco rozumný...neumřels, nic si nepamatuješ a seš otravnej dědek. Pěkná vyhlídka!“ Gastón Duprat se 2 roky po Váženém občanovi režijně i scenáristicky osamostatnil. Snímek se pohybuje na hranici komedie, dramatu a sociální satiry, avšak ani k 1 z žánrů významně neinklinuje. Film tak staví hlavně na ústřední dvojce, z nichž Renzo svým svérázným přístupem k životu, „modernizaci“ či vedení žáků zpočátku zaujme, ale pak si mnohdy protiřečí. Naladit se na něj dost dobře nejde, přes těch jeho pár sympatických rebelských kousků jsem ho spíš nechápal. Takže když přišlo na dojemnější chvíle, nebyl jsem emocionálně tam, kde mě tvůrce potřeboval mít. A onu „pointu“ jsem čekal, jakkoliv skomírajícímu tempu dodala novou šťávu. I to „zaprodání“ spolu s „odklizením“ se nějak velkoryse přešlo. Oproti Váženému občanovi pár kroků zpět, za mě lepší průměr.

„Zaživa ji rozsekáme na kusy a vyrveme jí jazyk z úst. A žaludek ať jí krysy sežerou!“ - „Na mém území se ženy mučit nebudou…upálení zaživa postačí.“ Co naplat, Godefroy byl prostě gentleman…Z filmu jsem v dětství viděl vždy sotva kousek, tak jsem se po letech rozhodl si ho pustit konečně celý. Do „přenosu“ (cca 20 minut) mi téměř nic zábavného nenabídl, ale pak se snímek přece jen těžkopádně rozjede. Ačkoliv je nutno dodat, že Návštěvníci jsou obrovsky nevyrovnaní. Tahle totálně střelená francouzská komedie totiž krom zápletky v cestování časem sází především na hodně jednoduchý humor. Ten sice mnohdy až překvapivě dobře funguje, ale zároveň je tu celá řada spíš hluchých pasáží bez jediného povedeného či vypointovaného vtípku. Prakticky všechny fóry prodá ústřední dvojka, která září (zvlášť Clavier baštící jídlo i s celofánem, umývající se záchodovou vodou, shánějící louči či užívající lék proti hnilobě se do své role krásně položil), ale mnohdy rozpačitost scén nezachrání ani ti dva. Lepší 3*, pokračování si asi nechám ujít.