Sarkastic

„My dem, pane šéf. My sme svou věc neprohráli, prohráli ji za nás jiný! Ale my svou věc ještě vyhrajem, a to vás bude zatraceně mrzet!“ Tak to tu byl někdo větší vizionář, než bych čekal…Já se nicméně zase sekl. Čekal jsem kvalitní mix komedie a satiry, stejně jako příslib možná nejpovedenějšího filmu W+V. Jenže jako komedie to bylo strašně slabounké, u všech 3 předchozích snímků mě Werich s Voskovcem pobavili (o něco) víc. A s výjimkou pár hlášek a pokusů o hrátky s češtinou („Já sem asi vodešel, a tím pádem, když sem teď přišel, tak sem se tu nenašel“) se něco málo k zasmání našlo až na konci (např. „konzervy“ či trik s kloboukem). Satirická linka naštěstí funguje podstatně lépe, a právě narážky na dobovou situaci jsou asi jediným opravdovým důvodem, proč se na film vůbec podívat (ačkoliv hodně naivní momenty typu „osvíceného ředitele“ nechybí). Vidím to na čistý průměr, ani počtvrté mě W+V bohužel nepřesvědčili, že bych měl dát o hvězdu (či dvě) víc. „Kdo vás sem poslal?“ - „Hlad.“ - „Kdo je to?!“ - „Nejlepší kuchař.“

„Nejdeme tam jako za starých časů. Chci si jen promluvit.“ - „S tebou není nic jen o mluvení, Johne.“ Naštěstí, protože poslouchat Reevese s vážným obličejem mluvit rusky…Třetí díl měl potenciál. Všichni proti jednomu, hledajícímu pomoc…jenže je až úsměvné, že Johnovi někdo pomůže, když dobře ví, jak skončí, asi ta čest či co. Těch nezáměrně vtipných věcí tu ostatně bylo víc. Ale spíš mě překvapilo, že vedlejší postavy byly zajímavější než Wick (Keanu v obleku sice pořád vypadá „cool“, ale jako by ztratil osobnost a nadhled). Fishburne, Berry, Huston, McShane…všichni výraznější. A to i dvojka Rahman-Ruhian, kteří si ovšem své top souboje odkroutili už v Zátazích (ty navíc strčí všechny 3 Wicky do kapsy). Ale abych jen nehaněl, akce, bitky a jejich choreografie pořád nabízí vysoký standard. A třeba při scénách s koníky a psy se museli kaskadéři pořádně zapotit. Závěrečné „hopsnutí“ bylo sice debilní, ale půda pro odplatu je připravená. Jen nevím, jestli budu u toho, protože se s hodnocením vracím k průměru z jedničky.

„Dámy, pánové, film, který teď uvidíte, vzdává hold bezdůvodnosti, nejmocnější součásti stylu.“ Čirý alibismus? Možná, ale divák je každopádně upozorněn na vládnoucí „no reason“. Jde o nevyrovnaný film. Když je v záběru „Robert“ (sledující aerobik, tance, želvičky či závody) na přímočaré cestě pomsty (od bezdůvodného zabíjení se posouvá k oplácení i s úroky…jakože třeba ta pokojská si koledovala, vždyť i tupý personál v Sám doma chápal, že cizí zadek ve sprše se neočumuje!), vše plyne bez problémů, a dostáváte morbidní/absurdní humor a originalitu. Ale jakmile se tvůrci snaží o přesah, jde to do kytek (stejné je to u reflexe publika, chvíli osvěžující, postupně spíš otravné). A kamera se střihem sice zdařile Roberta oživují, ale jindy zas nechají v záběru (neúmyslně a viditelně) dýchat dávno mrtvého člověka (což hraničí s amatérismem). A někteří asi neskousnou úmrtí zvířátek (mírně řečeno, neb rozpláclý štír dopadl ze všech nejlíp). Úsměvně zneklidňující konec mě pak nechal vcelku klidným. Čistokrevný průměr na jedno zhlédnutí.

„Teď je to jako když střelí!“ Tak tady mi to s očekáváním hrubě nevyšlo. Čekal jsem komedii ve stylu předchozích 2 snímků V + W. A protože ty jsem bral za „rozehřívací“, od Hej-rup! (navíc s dosazením Friče na místo Honzla) bych už čekal kopec zábavy…a na ten nedošlo. Až zoufale dlouho jsem čekal, kdy se poprvé od srdce zasměju. Postupně se mi podařilo najít i něco zábavného, ale především z filmu byla cítit satira, místy docela hořká. A ten silný sociální (až levicový) podtón by snad i mohl být bohulibý, ale min. z dnešního pohledu „smrdí“ něčím jiným...Až se mi zastesklo po triviálních zápletkách z předchozích 2 filmů. A hlavně mi chybělo víc nádherných dialogů a hrátek s češtinou, které zde sice byly, ale v podstatně menší míře. Takže některé repliky, všechny ty „plotostřižny“, „máslostroje“ a originální žehlení kalhot byly fajn, ale znovu to na 4* stačit nebude, dokonce k nim chybí víc než v minulých případech. Škoda, snad příště. „Jé, pane továrníku, vy jste se změnil!“ - „Já teď chodím ve sportovním, víte? To se moc nosí teďka.“

„Ty jsi na tom krásně. Ženu nemáš, starosti nemáš, nic nemáš…to se máš.“ Zas tak moc se Tonda nemá, kvůli nalezenému šperku, který náhodou získá, po něm jdou zloději i policie. Naštěstí na to není sám, pomáhá mu totiž nešťastný kamarád…Jestli mě něco překvapilo (a ne zrovna pozitivně), tak to, že je snímek dokonce ještě o něco méně „zvukovější“ než o rok starší Pudr a benzin (vždyť i první slovo zazní až po cca 7 minutách). A až na pár výjimek (např. „nenápadný“ Tonda či válka v muzeu) platí, že pokud se na plátně odehrává jen „němá groteska“ s hudbou, je to celkem nuda („vedou“ vodní peripetie). A to je škoda. Jakmile totiž dojde na mluvené slovo, V+ W válí. Pobaví i prohlídka rodinného zvěřince, skupinová exkurze či Život je jen náhoda v podání Vítové a Hermanové, ale pořád to ještě na 4* není. „Haló pane, s tím šperkem se to má následujícně, a totiž takto a totiž, že nebude-li mně okamžitě vydán, budu nucen použíti své pravé končetiny tím způsobem, že zatnu ji v pěst, povedu ránu směrem na vaši ctěnou sanici.“

„Nemůžu se soustředit! Drž hubu!“ - „Právě jsi mu ustřelil nohu. Takže to asi trošku bolí.“ Aneb když je slizký záporák zároveň jediná postava, která je alespoň trochu nad věcí…Ústřední hudební motiv nápadně připomínající Morriconeho Chi Mai by mohl být fajn poctou, ale Avengement je Profesionálovi přece jen hodně vzdálený, a to ve všech směrech. V první řadě u něj divák musí vypnout, protože dialogy jsou strašně triviální, řada scén nechtěně úsměvných (bavil jsem se například zájmem posluchačů či dokonalým točením piva) a postavy s jejich motivacemi spíš ploché (Cainovi sice fandíte, ale věříte mu jen tu touhu po pomstě, žádné vyšší ideály, jak se vás o nich snaží tvůrci přesvědčit). Zbývá tak „jen“ solidní akce a hodně brutality ruku v ruce s podařenou choreografií bitek. Což by mohlo leckomu ke štěstí stačit, ale v porovnání s jinými žánrovkami Avengement docela dost zaostává. Režisérův aktuálně jediný zdejší „červený“ film si tak u mě vysloužil slabší průměr, na další jeho kousky si pravděpodobně raději nechám zajít chuť.

„Tedy zde před náma leží Praha úplně jako na dlani. Jenže dneska náhodou není vůbec nic vidět. Tedy, z tohoto místa bývá krásně vidět a tam, kdyby bylo vidět, tak tam, co dneska nevidíte nic, byste krásně viděli muzeum a hned vedle Prašnou bránu.“ - „Jenže tyto 2 objekty byste taky neviděli, i kdyby bylo vidět, protože ty sou docela jinde.“ Povedených, mnohdy nápaditých frků a hrátek s češtinou je tu víc, bohužel se téměř pravidelně střídají s vtípky slabými a příliš chtěnými. Dobře to jde vidět třeba na příkladu 2 situací, kdy při takovém přesedávání na „boxmaču“ se podařilo z minima vytěžit maximum, naopak u přestřeleného skládání lehátka jen rozpačitě čekáte, kdy už ho konečně složí. Voskovec a Werich zde tak mají své výborné chvilky (nejlepší asi jako průvodci k nezaplacení), ale celkově jde poznat, že se teprve rozehřívali (a třeba Záhorský tu má vyloženě chabou roli). Filmu taky ubližuje technická stránka, kdy ona „zvukovost“ místy hapruje, i když se ji tvůrci snaží vdechovat život i pomocí hudebních vložek. Za mě to budou lepší 3*.

„Já se nechci uklidnit, já se nemůžu uklidnit a já se neuklidním!“ Nikdy se nenechte zavřít do vězení, i kdyby třeba jen na den a s dobrým společníkem, můžete propásnout dědické řízení! Anebo…že by to až tolik nevadilo? Pan Barvínek je citlivý člověk (jeho „zklamání“ diváka zasáhne) se srdcem na pravém místě a chytlavým smíchem (ostatně Rašilov, na kterém film staví nejvíc, se uměl smát jako málokdo). I některé další postavy nejsou špatné (např. Benešův chemik, Pištěkův hostinský či třeba Nedbalův dědic s hlubokým hlasem), ale žádná z nich není natolik výrazná, aby se hlavnímu hrdinovi alespoň trochu přiblížila. A s humorem je to tu jak s přeháňkou, občas se přižene, vyvolá divákův smích, ale stejně tak rychle zmizí, a film je tak povětšinou spíš jen úsměvný (a dost sentimentální). Celkově dávám pouze lepší průměr. „To ste inženýr? To ste inteligent? Už sem vám tisíckrát řekla, že tohle já trpět nebudu! Kdo to má pak vydrhnout, celej dům to zasmradí!“ - „Náhodou to nejsou žádné smrady, ale plyny vzniklé chemickou reakcí!“

„Uctivá poklona pane domácí, prosím, račte se posadit.“ - „Děkuji, jenom jestli nevytrhuju…?“ - „Nás už nemůžete vytrhnout, pane…“ Dvojice malířů, kteří nemají dostatek peněz nejen na malířské potřeby, ale také jídlo a hlavně nájem, už mohou spoléhat jen na hodného pana domácího, ale ten to musí zaonačit tak, aby jeho žena nic nepoznala…A fúrie Filoména je až překvapivě zlá, zákeřná a protivná kreatura. Míla Pačová se na ní vyřádila, ovšem její postava nedojde té proměny, kterou by člověk očekával (a je to spíš ke škodě). Naopak Plachtův dobrák se svou typickou aurou nakonec trochu překvapí a film se o něj může (jako již klasicky) opřít. Fajn byli i výše zmínění malíři Peška a Pivce. Tolik k postavám, ale bohužel i obecně ke kladům. Humoru je tu totiž povážlivě málo, jen sem tam nějaký frk, člověk se spíš usmívá, než že by se od srdce opravdu zasmál. Naopak naivity (ano, myslím tím ve srovnání s další dobovou produkcí) tu je na můj vkus až dost. Vidím to na lepší průměr. „Mistře, nemá ta ruka šest prstů?“ - „Puntičkáři!“

„To je krásné…a teď bych jen ráda věděla, co tady budu dělat…?“ - „No, to bych taky rád věděl…“ - „Prosím?“ - „To je přímo dojemné, jak se ženete do práce!“ Sekretářka, které přijde, že má málo práce, asi jiná doba…Přítelkyně pana ministra mě trochu překvapila tím, že Nový tu kupodivu nedostává tolik prostoru, jak by se možná mohlo zdát. A scény, ve kterých chybí, zábavností příliš neoplývají, spíš naopak. Problémem tohoto filmu totiž není brutálně jednoduchá zápletka (vypuštění drbu do světa), ale nedostatek humoru. Ten se (spolu s romantikou) vyskytuje totiž jen a pouze ve společných scénách Nového s Mandlovou, a to navíc ne úplně vždy. Někdy ta záměrná ostýchavost obou postav je ještě vtipná (hraniční „smích“), jindy u ní divák spíš rozpačitě zvedá obočí. Atmosféra je příjemná a František Paul odráží perfektní práci maskérů, ale humoru film nabízí prostě míň, za mě čistý průměr. „Je tu horko, hm? Neměli bychom jít chvíli na terasu?“ - „Tak pojďme!“ - „No, ale ono je to těžké…my tu totiž žádnou terasu nemáme.“