Peníze nebo život
Komedie
Československo, 1932, 90 min
Režie:
Jindřich HonzlHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Hana Vítová, Ljuba Hermanová, Eliška Pleyová, Theodor Pištěk, Theo Amady, Jaroslav Vojta, Jaroslav Hurt, Marie Grossová, Vladimír Majer, Jan W. Speerger, Josef Klapuch, Jára Pospíšil, Jan Richter, Karel Hospodský, Emil Bolek, Jaroslav Průcha, Josef Skřivan, Miloš Nedbal, František Černý, Darja Hajská, Františka Schuhová, Eduard Šlégl, Emanuel Šulc, František V. Kučera, Václav Menger, Arnold Reimann, Ada Karlovský, Josef Oliak, Luigi Hofman, Karel Schleichert, Emanuel Hříbal, Jaroslav Šára, Jindřich AdolfObsah
-
Tonda, který byl bídou dohnán ke krádeži a Pepík, který se bohatě oženil, s penězi však vyženil také nepříliš věrnou manželku a hordu příbuzných, kteří jej málem dohnali k sebevraždě. Takže jsou na tom vlastně oba stejně. Kolem jejich vztahu je navíc rozehrána divoká honička za ukradeným šperkem, který neustále podstrkávají jeden druhému. V pořadí druhý film Voskovce a Wericha byl natočen v roce 1932, rok po uvedení jejich filmové prvotiny Pudr a benzín. Děj byl jednodušší než u prvního filmu a oba tvůrci se soustředili především na vytváření mnoha komických situací a gagů. Film natočil opět režisér Jindřich Honzl a jeho důležitou součástí byla opět hudba Jaroslava Ježka. Zazní tu nejen evergreen Život je jen náhoda v podání Hany Vítové a Ljuby Hermanové, ale také valčík Rej vážek, Beguine Hydroplan a Pochod stoprocentních mužů. Dodejme, že v roli Pepíkovy nevěrné ženy se představí bývalá modelka Eliška Pleyová, vlastním jménem Plachová. Stejně jako předchozí film i tento byl kritikou přijat poměrně rozpačitě, což však nemění nic na skutečnosti, že patří do zlatého fondu naší předválečné kinematografie. (oficiální text distributora)
Tonda, který byl bídou dohnán ke krádeži a Pepík, který se bohatě oženil, s penězi však vyženil také nepříliš věrnou manželku a hordu příbuzných, kteří jej málem dohnali k sebevraždě. Takže jsou na tom vlastně oba stejně. Kolem jejich vztahu je navíc rozehrána divoká honička za ukradeným šperkem, který neustále podstrkávají jeden druhému.
V pořadí druhý film Voskovce a Wericha byl natočen v roce 1932, rok po uvedení jejich filmové prvotiny Pudr a benzín. Děj byl jednodušší než u prvního filmu a oba tvůrci se soustředili především na vytváření mnoha komických situací a gagů. Film natočil opět režisér Jindřich Honzl a jeho důležitou součástí byla opět hudba Jaroslava Ježka. Zazní tu nejen evergreen Život je jen náhoda v podání Hany Vítové a Ljuby Hermanové, ale také valčík Rej vážek, Beguine Hydroplan a Pochod stoprocentních mužů. Dodejme, že v roli Pepíkovy nevěrné ženy se představí bývalá modelka Eliška Pleyová, vlastním jménem Plachová. Stejně jako předchozí film i tento byl kritikou přijat poměrně rozpačitě, což však nemění nic na skutečnosti, že patří do zlatého fondu naší předválečné kinematografie. Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
gouryella
Tento film dvojice V + W se zdařil více než jejich prvotina Pudr a benzin, ovšem kvalit filmu Hej Rup či Svět patří nám zdaleka ještě nedosahuje.(4.9.2002)
-
Marigold
Ústřednímu triu Voskovec, Werich, Honzl se narozdíl od filmové prvotiny Pudr a benzin podařilo vytvořit sevřenější a ucelenější film, který je spíš než souhrnem těch nejlepších skečů Osvobozeného divadla vyrovnanou (i když nijak osvětovou) podívanou ve stylu starých grotesek. Samozřejmě nemůže chybět několik Ježkových šlágrů a výtečných slovních hříček, ve kterých je dvojice V+W skutečně doma. Celkem překvapivá je ale i jejich suverenita v "němých" pasážích, které sice pouze kopírují zámořskou grotesku, nicméně mají šmrnc i v českém podání. Za jednoznačný zápor považuju až příliš tezovitý scénář, kterému sice nechybí poetistická láska k nízkým žánrům, ale citelně mu chybí něco vtipného a osvěžujícího... Ovšem třeba takové výstupy rodinného zvěřince jsou i po letech k popukání. Silnější ***.(26.6.2005)
-
flanker.27
Pouze slabé zahřívací kolo k pozdějším dílům dvojice V+W. Teprve zkoumání možností zvukového filmu jako takového, ostatně obdobně působí prakticky všechny filmy z první zvukově filmové pětiletky.(3.10.2005)
-
sportovec
V pořadí druhý film V+W v porovnání s prvním vydatně "zfilmovatěl". Prvkem, který upoutá naši pozornost, je samotné zaměření filmu. Rok natáčení 1931 se pohybuje i nadále v rovině života ustáleného, postrádajícího otřesy a krize, v té době stále ještě nabíhající, do něj zasahuje jen velmi zprostředkovaně. Mluvit o tom, že film byl podobně jako PUDR přijat rozpačitě, není přesné. Řadu motivů, které v něm byly použity nalezneme např. v soudobé veselohře U NÁS V KOCOURKOVĚ. "Okupovat" podle údajů filmového historika pražské premiérové kino té doby víc než měsíc má k neúspěchu a rozpakům - zdvořile řečeno - víc než daleko. Za povšimnutí stojí i dvojice Hermanová-Vítová; obě jsou tu zachyceny ještě v dívčím rozpuku svého ženství (v době natáčení bylo Hermanové 18 a Vítové 17 let). Zajímavé a mimořádně neobvyklé jsou i rozsáhlé "němé" scény. I toto dílo patřilo v dobovém kontextu nesporně do absolutní špičky tehdejší tvorby.(29.8.2011)
-
NinadeL
Skvostné příhody osvobozeného humoru a řady děvčat, která za to opravdu stála - Hermanové, Vítové, Pleyové, Grossové...(11.7.2011)
-
Marthos
Ve svém druhém filmu se Voskovcovi a Werichovi podařilo nalézt ucelenější formu. Rámcovým dějem tu byl příběh dvou bývalých spolužáků, kteří při honbě za ukradeným šperkem zažijí řadu bláznivých dobrodružství. Nejzdařilejší je série geniálních klauniád na jezeře a v muzeu, patrně nepřekonaná zůstane úvodní prezentace "rodinného zvěřince". Pozornost si pak zaslouží i jeden z prvních hudebních klipů, v němž Hana Vítová a Ljuba Hermanová zpívají legendární song Život je jen náhoda. První filmy této komické dvojice byly do značné míry improvizacemi. Šlo v nich především o hledání nových možností a cest k oživení české filmové veselohry. V a W přišli do ateliérů bez sebemenších zkušeností a proto používali osvědčené jevištní výstupy, které jen volně skloubili jednoduchým dějem. Snažili se přitom nikdy nedostat do stojatých vod podbízivého humoru, jemuž se na jevišti Osvobozeného divadla všemožně vysmívali. Proto se také ve svých prvních filmech zásadně vyhýbali styku s profesionálními filmaři a volili raději své spolupracovníky z řad divadelních kolegů - režiséra Jindřicha Honzla, skladatele Jaroslava Ježka a výtvarníka Františka Zelenku. Ani jeden z nich ovšem neměl do té doby velké zkušenosti s filmem a to mělo pochopitelně své stinné stránky, zejména v případě Jindřicha Honzla, který se nedovedl vymanit z ryze divadelního pojetí režijní práce. Také při výběru dalších představitelů dávali V a W vědomě přednost členům Osvobozeného divadla a jejich zásluhou pronikla do českého filmu řada nových tváří, přinášejících s sebou nový humor a styl (Nedbal, Černý, Filipovský, Záhorský, Trégl a mnozí další). Současně se však potvrdilo, že nedostatek základních profesionálních zkušeností a znalostí může oslabit výsledný efekt. V další filmové práci si ostatně Voskovec s Werichem vzali z těchto cenných poznatků ponaučení a přizpůsobili se moderním požadavkům soudobé kinematografie.(5.12.2009)
-
YURAyura
4/10 Ale no tak jo, jako mensi jsem se nad tim parkrat i od srdce zasmal, ted uz to bylo bidnejsi a pri sledovani demolice musea a jinych "taskaric" se mi jezily chlupy na...(8.10.2007)
-
gjjm
O trochu lepší než Pudr a Benzín díky trochu lépe promyšlenému ději, ale v zásadě platí to samé.(12.7.2009)
-
Sarpele
Film Peníze nebo život (premiéra 14.10. 1932) působí daleko sevřeněji a promyšleněji než předchozí Pudr a benzin. Jakoby si tvůrci řekli, že méně znamená více. Místo mnoha krátkých scének můžeme vidět jen několik dlouhých zato detailně propracovaných scén. Stejně jako v populárních amerických nebo francouzských fraškách se stala spojovací dějovou linií honička za ukradeným šperkem. Hlavním zdrojem inspirace byl tentokrát jejich oblíbený režisér René Clair (především jeho filmy Milion – viz scéna bitvy v muzeu, nebo Ať žije svoboda). Kromě René Claira si při scéně v muzeu můžeme vzpomenout na němé filmy německého expresionismu (práce se světlem a stínem, tísnivá atmosféra), na které se ostatně odkazuje i v dialogu. Větší prostor tu také dostala hudba Jaroslava Ježka respektive zvuková stopa jako taková. Ve scéně „rodinného zvěřince“, kdy bohatý mladík představuje příteli kapesnímu zloději jednotlivé členy příbuzenstva, je zvuk využit k posílení komičnosti situace (každého příbuzného charakterizuje zakvílení hudebních nástrojů, připomínající zvuky nejrůznější zvířeny). Dokonce i úvodní dialog obou přátel je rytmizovaný hudbou a posléze plynule přechází ve zpěv titulní písně. Jednotlivé šlágry jsou také daleko lépe integrované do filmu a to jak ve zvukové (variování titulní písně v průběhu filmu) tak v obrazové stopě (scéna, ve které Hana Vítová a Ljuba Hermanová zpívají v akváriu píseň Život je jen náhoda, by s trochou nadsázky mohla aspirovat na pozici prvního českého videoklipu). Změn dostála i ústřední komická dvojice. Zatímco ve filmu Pudr a benzin stojí oba tak trochu mimo děj, mimo filmovou realitu (tento dojem je navíc posílen tím, že vystupují pod svými občanskými jmény), zde jsou už hlavními hybateli děje.(14.11.2005)
-
tuntavala
Dialogy V a W jsou roztomile.(28.3.2011)
-
klúčik
Tento film sa mi viac páči ako Pudr a Benzín. Aj keď som V+W natočili aj lepšie.....65%.(13.10.2010)
-
Brejlil
Druhý film dvojice V+W je asi pro leckoho nestravitelný, pro mě je ale ukázkou filmových postupů, jaké se v československém filmu skoro neobjevovaly. Zápletka není vůbec důležitá, resp. je velice předvítatelná, ale jednotlivé gagy a scény (zvláště ta na jezeře) jsou kouzelné. A jako bonus je tu hudba Jaroslava Ježka.(26.9.2007)
-
LeoH
Druhý Honzlův počin už mě zdaleka nenadchl tolik jako první a asi bych nevěděl, za co dávat třetí hvězdičku, nebýt několika drobných radostí – ejzenštejnovská montáž a konstruktivistická geometrie některých záběrů v úvodní honičkové scéně, vypravěčské pokusnictví např. v podobě odvážného flashbacku do školních škamen při prvním setkání ústřední dvojice, zvláštní využití Ježkovy hudby (teď nemluvím o těch nejokatějších „komických efektech“, ale o celkové výstavbě dlouhých groteskových scén i o některých pasážích s dialogy, kde muzika úplně ztrácí typický ježkovský charakter a přechází do pozice téměř standardní filmové hudby) a pár dalších. Některé humory jsou opravdu humorné (mj. Voskovcův monolog nad rukou ve váze), ale nejméně tolik jich je nevtipně chtěných (mj. „rodinný zvěřinec“) a řada pasáží je prostě jenom obyčejně neobratných a nudných. Skoro bych až řekl, že jak Honzl přestal bezuzdně experimentovat a snažil se o konvenčnější, filmovější, „komerčnější“ režii, začalo být daleko víc vidět, že film mu zas tak moc nejde. Následný přechod dvojice V+W pod Fričova režisérská křídla byl myslím logický.(6.2.2011)
-
matoada
V čase svojho vzniku to možno bolo zábavné. Ak si to niekto pozrie dnes, je to dosť nudné. Nie je to skrátka nadčasové :-)(2.9.2003)
-
smrtubohem
Mám natočené na VHS všechny čtyři filmy tohoto legendárního dua, a NOMOHU, opravdu NEMOHU říct, že by se mi nějakej líbil víc než ten druhej. Myslím, že všechny jsou perfektní(odpustíme-li si nějaké politické kecy, názory a dedukce). Při opakovaném puštění se tomu všemu stále směju, a to tak, že téměř umírám.(10.2.2009)
-
tomala4
-Bravó, strýčku! -Vý-vý-výtečně, jadrně, jadrně proneseno! -Byť jen nadhozeno. :D(10.7.2009)
-
makau
Voskovec a Werich. Co dodat. Mám je rád, film se mi líbil s přihlédnutím na dobu ve které byl natočen. A rád se podívám na záběry rybníka Svět z Třeboně jak vypadal i s okolím před 80 lety.(11.12.2010)
