Sarkastic

Spletenec 3 příběhů, které se na konci protnou mě dost dostal. Byly totiž všechny tak nějak přirozené, uvěřitelné, skvěle herecky obsazené (oblíbenců bych zde našel až překvapivě hodně, nejvíc se mi ale asi líbila role Annette Bening, u které byla vidět největší změna charakteru) a se všemi 3 "matkami" jsem dokázal soucítit a fandit jim. Ty niterné a křehké pocity, které je naplňovaly, ta intimní hudba a pomalejší ubíhání příběhu mi připomněly Iñárritův rukopis a možná, kdyby se sám ujmul režie, mohl být výsledný dojem ještě silnější. Tím však nechci říct, že by Rodrigo García zklamal, spíš naopak. Možná to není na čistých 5*, ale já je s radostí Mother and Child přiklepnu. Pro Swansea: To by ses divila :-D aneb tento film nemusí zasáhnout pouze ženskou část publika.

No, nebylo to tak hrozně moc romantické, jak jsem původně čekal, de facto to šlo o klasický příběh osudové lásky, akorát ozvláštněný dobou a místem, kde se odehrával. Nabídl několik silných momentů, ale přesto bych asi ocenil více prostoru pro Hanu (výtečná Juliette Binoche) a "jejího" Inda (scéna s likvidováním bomby pod mostem patřila k nejlepším). To je nejspíš dáno i tím, že jsem nedokázal naplno fandit Almásymu, který mi byl krajně nesympatický (jeho zohavení, které se až nápadně podobalo Lordu Voldemortovi ze série HP tomu taky moc nepřidalo :-) ). Viděl bych to na slabší 4*, přece jenom ta stopáž byla trošku přepálená vzhledem k tempu vyprávění příběhu.

Tak tohle mě velmi mile překvapilo. Ve srovnání s "originálem", tedy snímkem Okno do dvora, kterým se (ne lehce, jak tvrdí oficiální text distributora) tvůrci dost inspirovali, Disturbia nezaostává alespoň v mých očích ani o píď. Sice tu nejsou oscaroví herci jako James Stewart a Grace Kelly, ale zato film nabízí o dost působivějšího záporáka, větší porci napětí a lekaček. Bavil jsem se a dávám slušné 4*.

No, nevím, co vlastně chtěl tímto filmem režisér říci. Do (druhého) setkání Travise s Iris se ve filmu vlastně nic neděje a divák jen pozoruje znechuceného a znuděného Roberta De Nira, jak projíždí špinavým New Yorkem. Když se začne hlavní hrdina připravovat na "akci", dostane to šťávu, ale to jen do "přestřelky", tam pro mě osobně film končí, a to co následuje poté jde zcela mimo mě. Ani herectví hlavního představitele či přítomnost mladičké Jodie Foster nemění nic na faktu, že tohle je pouze průměrný film a víc jak 3* si nezaslouží.

Jako divák neznalý knižní předlohy jsem si tuto pohodovou a nenáročnou komedii protkanou Saturninovými kousky a příslovími tety Kateřiny užil a nenudil se. Z výborného hereckého obsazení se mi nejvíc líbili Milan Lasica a Petr Vacek. "Saturnine? Marcus Aurelius je lvice." - "Nikdo není dokonalý, pane."

Přes značnou hořkost filmu se na něj pěkně koukalo, herecké obsazení bylo též příjemné a příběh ani chvíli nenudil. Na druhou stranu v něm ale chyběla originalita a pro Woodyho komedie tolik typický humor. Proto jdu tentokrát níž než obvykle a dávám "jen" lepší 3*.

Zhruba hodinu a čtvrt je to dobře fungující komedie/parodie střihlá krimi žánrem, u které jsem se několikrát od srdce zasmál. Ale to co následovalo potom...to byl prostě přestřel a mě osobně dost minul. S odřenýma ušima to budou ještě 4*, ale jenom díky výbornému Peggovi, kterému byla role napsána přímo na tělo. Výstižný komentář: gudaulin

Atmosférické, krásně stylizované, se slušnou dávkou černého humoru a cynismu. Addamsovic rodinka je výtečně herecky obsazena, zvláště postavy Morticie a Wednesday. Škoda, že tvůrci tenkrát trochu víc nepřitlačili na pilu, myslím tím co se morbidních vtipků týče, takhle to místy zavání klasickým americkým rodinným filmem. Každopádně solidní 4*. "Jen si pomysli, jednou tady budeme pohřbeni, bok po boku, 6 stop dole v pěkných rakvích, naše neživá těla společně se rozkládající na celou věčnost."

No, přestože jsem přemýšlel nad komentářem uživatele MarekT, stejně tento film budu brát když ne jako poctu, tak alespoň jako vcelku důstojné rozloučení s Peterem Sellersem. V první půlce je to docela solidní zábava a nenudil jsem se u ní, v půli druhé mě ovšem pobavily pouze výstupy Herberta Loma, a to bylo asi tak vše. Ve výsledku bych to viděl na průměr.

Typický hollywoodský historický velkofilm se všemi jeho klady (výprava, hudba, kamera, střih, triky, akce, herecké obsazení) a zápory (absence dějepisného poradce, patos, patriotismus, klišé). Ale mile mě překvapil závěr, který nebyl tak úplně tím slzopudným dojákem, na které jsem u takovýchto snímků zvyklý a taky fakt, že hlavní hvězdou filmu nakonec nebyl Crowe, ale Phoenix.