Sarkastic

A jaký trest byste si vybrali vy? Tak předně, film je psychologickým dramatem s prvky mysteriózního thrilleru (nevím, kde někteří vzali horor). A jde až na samotnou dřeň. Stírá hranice. Člověk čeká, že se to ponese „jen“ v duchu sdělování tajemství a ono vše postupně nabývá až nepříjemné fyzičnosti a extrémnosti (samotné provedení trestů sice nevidíte do detailů, ale tvůrci zbytek ponechávají vaší fantazii, která již udělá své). Nervy a strach pracují (je dán deadline), démonický „soudce“ nesmlouvá, s každým dalším odkrytým tajemstvím se co do trestů přitvrzuje, ale pod tíhou odhaleného člověk postupně mění názor (a to na všechny postavy). Jak jsem naznačil, film jde do extrému, takže některé scény nevyznívají moc přesvědčivě (nejvíc asi cizí chlap, který s „tím“ nemá problém ani před kulisou), přesto tajemná a brutální atmosféra strhne natolik, že to téměř nevnímáte. S fatálním koncem jsem až takový problém neměl, přece jen po tak výživné duševní „očistě“ už člověk „asi“ nejedná úplně racionálně. Celkově to vidím na solidní 4*.

„Dám vám vědět, kam pojedu.“ - „To nemusíte. Pak by to nebyla žádná dovolená.“ Kdepak. Ethan může na volno zapomenout. Zvlášť, když se jeho zaměstnavatel nespokojí s pouhým mobilem a podřízeného nahání vrtulníkem v horách. Už po té úvodní skalní exhibici jsem pochopil, že budu muset „vypnout“, což se mi naštěstí vcelku podařilo. Takže všechny silně přestřelené, kaskadérské akční sekvence (vedou ty s motorkou, vrcholem je pak pistole v písku) jsem zvládl prakticky beze vzteku, dávivého smíchu či psychické újmy. Kvalit jedničky sice druhý díl nedosahuje, právě kvůli té místy až do absurdnosti vedené akci, ale to rozhodně neznamená, že bych se nebavil či snad nudil. Z postav je to samozřejmě hlavně o Ethanovi, ovšem Nyah má dostatek šarmu („Takže nejen hezká tvářička.“) a záporák Sean též není vyloženým šlápnutím vedle. Škoda, že Woo neodhadl tu míru, čistý průměr. „Ne…na tohle není proškolená.“ - „Jít do postele s mužem a lhát mu? Je to žena. Má tedy veškeré potřebné proškolení.“

„Chybíš mi, Rasmusi. Nebo jsem to neměla říkat?“ Máloco popisuje nevyrovnaný vztah tak trefně a naléhavě. Ano, někdo film odpálí s tím, že má ryze mužský pohled na věc, Rasmus je slaboch, režisér si nejspíš řeší svůj dřívější vztah atd. Ale to by byla škoda. Tato studie ne až tak ojedinělého vztahu je totiž ohromně zajímavá a chytlavá. Nenápadností manipulátorky (vše začne obědem u rodičů), omotáváním si zamilovaného kolem prstu a jeho přetvářením dle svých představ (změna stravy, interiéru, názorů atd.), falešným ústupem při vzdoru a oplácením ve formě naschválů až k bezcitným slovním útokům (ten opovržlivý výsměch ničí) a „konci“ (amen). Ač je film spíš vážný, často jsem se u něj chápavě smál (ala „já vím, jak ti je“), a to stačí, že člověk zažil na vlastní kůži či ve svém okolí jen hrstku toho, co Rasmus (smutné je, že takhle skončí nejeden z nás, a to více či méně dobrovolně). Vytknul bych jen ty 2 uvědomělé pohledy do kamery, jinak celkem s přehledem 5*. „Já nejsem nebezpečná, nebo snad ano?“ - „Ne.“

„Kde jste poznal Édouarda Péricourta?“ - „Na kótě 113.“ - „A tam jste spolu upekli…to spojenectví?“ - „To je dlouhý příběh. Složitý.“ - „Máme moře času.“ Ale uteklo to, i když jsem se trochu bál opaku. Úvodní válečná vřava byla perfektní, hodně mile překvapila. Pak už to bylo podstatně méně akční protloukání se 2 povahově odlišných přátel, nicméně nuda se nedostavila. Žánrově je film spíš (místy) odlehčeným dramatem než vyloženě tragikomedií, přičemž osobně jsem se zasmál jen párkrát (vede pasáž s ministerským inspektorem Merlinem), což je možná i škoda. Jinak snímek obsahuje řadu dojemných momentů, u kterých ovšem nemáte pocit emocionálního vydírání. Vůbec se mi trochu zvláštní atmosféra celého filmu (vhodně podpořená hudbou) zamlouvala. Konec k ní však nepasoval, posledních pár záběrů bylo vyloženě chabých a snahu změnit celkovou náladu považuju za zbytečnou, i proto hodnotím „pouze“ solidními 4*. „Nejsem anatom, ale to je běžné, aby byly nohy na hrudi a hlava vespod?“ - „Boje byly kruté.“

„Pravidla boje?“ - „Srát na všechno. Vyčistěte to.“ Po prvním díle jsem už neměl tak vysoká očekávání (k tomu ostatně přispěly i zdejší reakce, z nichž nejedna popisuje Soldado jako slabší verzi jedničky), takže jsem si ani nepřipouštěl nějaké větší zklamání. A on to opravdu žádný velký průser nebyl. Jistě, postava Emily Blunt mi chyběla, ale k dvojce Benicio Del Toro – Josh Brolin se přidává ještě pro mě dosud neznámá Isabela Moner, a je fakt, že prominentní „tvrďačku“ Isabel Reys mě bavilo pozorovat. Co do kvality snímku bych mohl více či méně zkopírovat superlativy z prvního dílu, a to i přes to, že Sollima (nečekaně) není Villeneuve (a kvalita je níž), na druhou stranu režisér Suburry také není žádný nazdárek, a očividně se snažil v rámci možnosti ducha jedničky zachovat. Plný počet ovšem uteče i dvojce (tentokrát výrazněji), a znovu kvůli konci, který…no, musel jsem si ho nechat projít hlavou podobně jako Alejandro, ehm ...(ano, v podstatě jediná do očí bijící kaňka na filmu, ale tak velká, že výsledně hodnocení sráží až k slušným 4*).

„Víš, lesknou se ti oči. Když se ti lesknou oči, tak máš buď nové boty, nebo pocit viny.“ Je celkem osvěžující vědět, že se dá ještě také narazit na novější francouzskou komedii, která není zatížená řešením „multikulti“ problematiky, jak se bohužel stalo smutným pravidlem…no, přejdu k filmu. Říká se, že příležitost dělá zloděje…a v případě tohoto snímku falešného vozíčkáře. Já osobně proti stárnoucímu a nenapravitelnému sukničkáři s vizáží lázeňského šviháka nic neměl, i když nejen v jeho případě je herectví kapánek stylizovanější (sluší se ale dodat, že nijak zvlášť otravně…snad s výjimkou hodně střelené Marie). Humor je trochu jednodušší (a stejně jako příběh předvídatelný), spíš se sází na hodně pohodovou a úsměvnou atmosféru (v žánrech film zvládá spíš ten „romantický“ než „komedii“). Čímž se dostávám k mému trochu nenaplněnému očekávání; myslel jsem, že se zasměju podstatně víc. Nicméně zklamaný nejsem, film mi příjemně utekl, snad jen ten závěr nemusel být tak odfláklý. S hodnocením končím na lepším průměru.

„Milujete svého syna?“ - „Doufám, že zemřu dřív než on.“ - „Jistě, ale milujete ho?“ - „Vždyť jsem vám právě odpověděl.“ Dle zdejších ohlasů jsem byl raději připravený na všechno. Přesto mě film několikrát překvapil. Ostatně už prolog naznačí, že tenhle snímek bude trochu jiný. Na hlavní postavy (z nichž má každá nějaký ten svůj „problém“) se valí jedna tragédie a průser za sebou, ale konstantní deprese se přece jen nekoná. Místy totiž černý humor spolu s absurdností scén překlápí snímek do tragikomedie, takže jsem se nejednou pobavil (ano, vím, skončím za to v pekle…možná). Každá z postav je nicméně ve své (ne)obyčejnosti tak sympatická (nebo spíš politováníhodná?), že vás zajímá její další osud. No a pak přijde konec (jakkoliv nepravděpodobný), který celému filmu tvoří to nejgeniálnější „zastřešení“, jaké vůbec mohl mít (prakticky celý jsem ho prosmál, jak mi bylo společně s hlavními hrdiny královsky trapně). Škoda, že už má režisér na „účtu“ jen těžko sehnatelný Swinger, protože tímto počinem, který hodnotím silnými 4*, mě hodně zaujal.

Who Am I…někdo se na tuhle otázku musí ptát sám sebe po nepříjemném ranním probuzení (s opicí či věkem i bez ní), jiný tuhle anglickou větu využije pro svůj nick, za kterým se skrývá sebejistý a drzý hacker. Ačkoliv hlavní hrdina vypadá všelijak, jen ne suverénně…anebo jen klame zjevem? Who Am I je hodně „cool“ podívaná. Efektní, dynamická, sebejistá, uhánějící si svým tempem nezadržitelně vpřed, takže snad i takový divák, kterému je nějaké hackerství úplně volné, se nestihne začít nudit (a třeba si i přestane myslet, že počítačoví mágové vše vykouzlí z pohodlí svého domova). Najednou je tu konec a člověk zjistí, že si s ním tvůrci celou dobu jen zlomyslně hráli. Což mám většinou docela rád, ale v tomhle případě to není nadšení bez výhrad. Těch twistů bylo směrem k závěru možná až příliš a nemůžu s klidným pocitem uznat, že jsem to tvůrcům zbaštil i s navijákem (takové „slzy“ už byly příliš), zvlášť, když mi pár detailů tak úplně nesedí. Ale film mě celkem dost bavil a závěr nebyl zase tak moc neuspokojivý, takže to vidím na slušné 4*.

Zlodějíček Casper si tu a tam v poklidu vykrádá vytipované nemovitosti, hádá se s přistěhovaleckým gangem, za kolik jim lup prodá, snaží se postarat o rodinu, kterou má opravdu rád, s přítelkyní a zhuleným kámošem se chodí odreagovat. Pak se ovšem náhodně setká s cizincem, který má pro něj dost konkrétní nabídku/objednávku…no, co si budeme povídat, hlavní postava si koledovala o průser prakticky od první minuty, a tak je divákovi poměrně jasné, že i zapojení mladšího bratra nejspíš nebude tím nejlepším nápadem. Čím víc se mu daří, tím se dá čekat drsnější pád, protože s přibývajícími penězi se přitvrzuje. A po pasáži zakončené výjevem v poli je divák svědkem reálného pohledu na to, kde končí touha po luxusu, když přijde na lámání chleba (podobný typ scén nebývá v žánrových filmech zrovna obvyklý a já to jen kvituju). Nepříliš překvapivý konec pak už nic nemění na tom, že Severozápad je dosti syrově a autenticky působící podívaná, která dokáže diváka vtáhnout do příběhu, a já jí přiklepávám solidní 4*.

„Ale když je na světě tolik hroznejch lidí, co by měli prdět do hlíny, proč teď skončit?“ O tomhle filmu se bohužel nedá říct, že při jeho natáčení nebylo ublíženo žádnému plyšovému méďovi, ale co už…Skrz zdejší nesourodé komentáře jsem se filmu vyhýbal. Ovšem zhlédnutí se mi co do správného naladění nakonec podařilo naplánovat skvěle, to mi naznačil již geniální úvod. Tahle silně absurdní, nadsazená, černohumorná, brutální, nekorektní, mrazivá a do extrému vyhnaná satira jistě nesedne každému. Jestli ji budete brát s nadhledem, užijete si její kritičnost, trefnost a zábavnost (vede pasáž v kině), pokud ne, nejspíš film zavrhnete (třeba i kvůli tomu, jak hlavní dvojce vše neuvěřitelně lehce prochází), může záležet i na tom, do jaké míry budete (ne)souhlasit s přednesenými myšlenkami (a že jich je, nejen to shrnutí při nevyhnutelném závěru). Já osobně nadhodnotím a dám filmu 5*. „S jakou částí jeho politiky přesně souhlasíš?“ - „S menší kontrolou zbraní, samozřejmě.“ - „Ale, Franku, to by pak měl zbraň každej cvok…“