Sarkastic

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*.

„Koneckonců, nikomu, kdo je ochotný obětovat někoho ze své vlastní krve, se nedá plně důvěřovat.“ Tak tahle „scifárna“ mi sedla. Vytknout se jí sice dá až hanba, od impotence Úřadu účinně zasáhnout přes možnost nabourat se kamkoliv až po nesmrtelnost postav (největším „sci-fi“ je pak konec). Ale zaměřit se jen na nedostatky by byla velká škoda. Má jít o budoucnost...ale ta vypadá až nepříjemně reálně, snad o žádném výstřelku, ať už technickém či ideologickém, se nedá s jistotou říct, že tu za „pár let“ skutečně nebude. Ale pochopitelně nejvíc jde o souhru postav a opatření, bez kterých to nejde. O sestry jsem se bál, fandil jim. Užíval si napětí a atmosféru. A co říct k Noomi… maskéři jí samozřejmě pomohli, přesto dokázala vdechnout život 7 různým postavám, což by každý neutáhl, za to klobouk dolů. Vůbec je casting zajímavý, ač jde o hollywoodský film, norský režisér si přizval hned několik seveřanů a žádný z nich se neztratil (třeba takový Hagen, ten se pro role slizounů snad narodil). I přes výše zmíněné zápory končím na solidních 4*.

Vnímání díla je poněkud problematické. Pokud bych se měl zaměřit na jisté souvislosti, o které se režisér očividně snažil, Odnikud by u mě vcelku propadl. Ze všeho nejsmutnější by pak byl ten dovětek, který film a jeho vyznění strhává někam jinam, řekněme k dosti banální obžalobě rasismu či radikalismu. Což by byla obrovská škoda, protože krom této tendenční (a pokřivené) optiky má rozhodně co nabídnout. Především silný příběh ženy, která přišla o všechno. A v podstatě to jediné, co jí ještě dává smysl, je pomsta. Rozdělení na 3 části pak kvituju. Všechny se vydařily. Přes úvodní ztrátu a vyrovnávání se s ní přes emocionálně vypjatý soudní proces až po „dovolenou u moře“, která obsahuje solidní dávku napětí, kterou bych před zhlédnutím nečekal. A konec vyloženě překvapí, inu, Evropa, v Hollywoodu by to dopadlo dost možná jinak (nejspíš hůř, patetičtěji). Zásluhou pevného pilíře celého filmu, ano, mám na mysli strhující herectví nejmenované herečky, hodnotím ještě slušnými 4* (koho „ten podtón“ bude dráždit víc, ubere si).

„Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát.

„Cherchez la femme.“ Žádná jiná replika ani nemůže tenhle snímek vystihnout více. Ač to nějakou dobu tak úplně nevypadá (stopáž filmu je poměrně luxusní a tempo také není z nejrychlejších), jedná se o dosti vtahující záležitost. Atmosféra je parádní, napětí (budované především výtečnou hudbou) postupně přibývá. Nechybí spousta zvratů, divák podobně jako hlavní hrdina pořád neví, na čem vlastně je. A když už jsme u postav, především ústřední pár je herecky zvládnut výborně. Dunaway si se svou „ledovou královnou“ poradila s grácií, Nicholson zase jen dokazuje, jak pestrým hereckým arzenálem disponuje. Vůbec mě jeho postava bavila, frky i triky (nadchlo mě zejména pravítko). Ke konci začíná přituhovat a závěrečný Jakeův pohled je vzhledem k naznačené minulosti tak moc výmluvný…a teď už pryč ze zmíněné čtvrti a solidní 4* na cestu. „Dnes za něj byla v Mar Vista Inn sloužena mše.“ - „Zesnul před 14 dny.“ - „Co je na tom zvláštního?“ - „Před 14 dny odešel na věčnost a před týdnem koupil pozemek. To je dost neobvyklý.“

„Neponižuj se, oni se bojí víc než my!“ Obrovský potenciál a možnost stát se kultovním do jisté míry hatí nevyrovnanost. Těch jak by řekl Bob „takových perfektních fórů“ (u mě vládla Vendy, neb žádná jiná žena neumí sofistikovaněji říct, že sex nebude), stejně jako vtipných situací (např. skládací romantika, táborák, flaška, vracení stromu atd.) je tam spousta, ale bohužel se tu a tam objeví i nějaká ta hlušší scéna, u které není tak úplně jasné, co tím chtěl Trojan a kolektiv říci. Ti se však, stejně jako začínající herci nebo přímo neherci (vysoká koncentrace), teprve učili. A já se i přes ty tápavé momenty převážně bavil, což mi brání jít pod slabší, nicméně přece jen ještě 4*. „Víš, to je normální, že jsi zpočátku myslel pouze na sex. Pohlavní pud je mocná čarodějka. Jako prudká horská bystřina. Krásný, strhující, skrývá v sobě velikou moc. Tok horké bystřiny využitý hydroelektrárnou se stává zdrojem elektrické energie. Dává světlo. Usnadňuje a obohacuje život. Ale když bystřina prorazí hráz, zalije pole. Zničí úrodu. Přinese neštěstí a zkázu…“

„Louise.“ - „Co je?“ - „Střel do rádia.“ - „Jo.“ - „Do policejního rádia, Louise!“ Největší desperátky široko daleko…No, ta nálepka „feministická road movie“ filmu dost škodí. Snad i kvůli ní jsem se snímku dlouho vyhýbal, ačkoliv na mě v minulosti obě nejmenované dámy nesčetněkrát vykukovaly z obalu knihy Jak číst film. Nakonec jsem přece jen předsudky překonal a teď už můžu konstatovat, že mé obavy byly zbytečné. S „feminismem“ to tu nijak horké nebylo. Navíc vzhledem k typologii mužských postav se člověk ženským hrdinkám a jejich chování moc divit nemohl, já osobně jim naopak hodně fandil. I ten žánr road movie tady měl cosi do sebe, pomohl k odkrytí a také vývoji charakterů obou postav, které byly mimochodem zahrány výborně. Potěšila přítomnost i sem tam nějakého toho vtípku, ovšem divák stále více vnímal fakt, že již není cesty zpět. A přestože se dala neodvratnost konce předpokládat, nečekal jsem, že až tak. Ale ta svoboda sálající z posledních záběrů…nádhera, jedno jak moc smutná. Silné 4*, příjemné překvapení.

Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr.

„Zázraky se nedějou.“ Nesouhlasím! Vyskočilova za jakýchkoliv okolností „nerozladitelná kytara“ je toho přece názorným příkladem…ale ne, tenhle úsměvný prvek nemůže být důvodem vysmívat se celému filmu. Ten mě totiž jako celek mile překvapil. Nevěřil jsem moc tomu, že by snímek s hlavní dvojicí v podání Vyskočil-Kudláčková mohl vyznívat jakkoliv naturalisticky nebo snad dokonce drsně. A ono vcelku ano. Špinavost, krutost a snaha o syrovost vyznívají docela věrohodně. Tvůrci si dali záležet na tom, aby na diváka dýchala doba z prakticky každého záběru a příliš vedle nemířili, ani zdařilým castingem, neb rozhodně nejde jen o výše zmíněný ústřední pár. Nechybí ani trocha mystiky v podobě zvláštní lahvičky a třeba takové hraní kostek v tomhle filmu nabývá úplně jiných rozměrů (nemluvě o tom, že představitel kata asi ani nemohl být lépe vybrán). A konec je nenásilně otevřený. Za mě to budou slušné 4*, čekal jsem podstatně méně. „Málo dobrýho pro nás v tomhle zmrvenym světě, Magdalenko…měj se dobře.“

„Vždycky děláš dvě věci najednou.“ - „To abys věděla, že tě miluju.“ Tak takovouhle „lásku“ asi raději nebrat, na druhou stranu lepší než hnít ve vězení…ne? Na rovinu, film mě vždycky odrazoval. Ano, důvodem byl stejnojmenný seriálový „hybrid“ z kanadské produkce, který mě nikdy příliš nebavil, ačkoliv uznávám, že jsem mu moc příležitostí nedal. V případě jeho filmového předchůdce jsem se však po mnoha letech přece jen osmělil a v žádném případě nelituju. Pravda, hledání si cesty k hlavní hrdince nebylo zrovna jednoduché, protože mi byla od počátku dost nesympatická, ale to se během filmu hodně změnilo (naštěstí, stejně jako v případě jejího milého, který mě svou zvědavostí též dlouho štval). Mile mě překvapila úroveň akce, výborná atmosféra, napětí a schopnost mě zcela vtáhnout do děje prakticky už od první akce v terénu a obdržení „dárku od strýčka“. Samotnou kapitolou je skvělý Reno-čistič Viktor jakožto předznamenání pozdějšího Léona, škoda jen, že nedostal větší prostor. Celkově mi to dává solidní 4*.