Tamdydam

Je to výborný film. Trošku z toho čouhá nízký rozpočet, ale to je tak jediné, co se filmu dá vytknout

Po "shltnutí" knihy Keitha Richardse "Život" jsem se před pár lety pídil po nějakém dokumentárním filmu o Rolling Stones. Jednak jsem byl na tohle téma naladěný a taky jsem chtěl pohled Keitha Richardse konfrontovat s jiným úhlem pohledu. A byl jsem šokován zjištěním, že do té doby nebyl o jedné z nejslavnějších kapel historie, která doslova psala dějiny (ať už jste, nebo nejste jejich fanda, tak to prostě je) nebyl natočen snad žádný důstojný dokument. Až teď (na konci roku 2022) jsem narazil na tento film a byl jsem velice potěšen. Je to opět velice osobní zpověď stejně jako u knihy Keitha Richardse. Trochu mi to připomínalo příběh Foresta Gumpa. Bill Wayman, člověk o kterém valná většina lidí neví, že existuje, a jeho život v oku hurikánu druhé poloviny dvacátého století...

Děj je prostinký, dialogy jakbysmet, ale sestupnou tendenci vůči předchozím dílům tu necítím. Film je postaven především na charismatu a hereckých výkonech  De Sici, Lorenové i dalších herců a na pohodové atmosféře podtržené okouzlujícím prostředím. Které do třetice konečně vynikne v širokoúhlém formátu a hlavně v barvě. S přihlédnutím ke kráse mladé Sophie Loren mi to takhle o českých Vánocích na blátě vlastně stačí

Romy Schneider tu září jako vždy Yves Montand také potěší, ale zajímalo by mě, jak Claude Sautet, který se v sedmdesátých letech obklopoval nejlepšími herci té doby, natrefil pro jednu hlavních rolí zrovna na Samiho Freye. Kdyby mi někdo tvrdil, že se jedná o jedinou roli vybočující z jeho kariéry softporno herce, na první dobrou bych tomu věřil. Jeho výrazový rejstřík a charisma tomu odpovídá a snímek César a Rosalie to bohužel docela sráží. Ono takový Yves Montand mi do role "velkého zvířete" zabývajícího se byznysem s kovy taky moc nesedí. Dost by podle mě pomohlo už jen to, kdyby si s Freyem role bývali prohodili. Yves coby sympatický umělec, Sami coby pohledný panák, který ženy okouzluje vzhledem a penězi. Každopádně i tento film (jako zatím všechny od Clauda Sauteta) mě potěšil (i když stačilo málo a mohl být o hodně lepší). Je to velice lidský civilní film ze života, o pocitech, o emocích. To mají všechny Sautetovy filmy, které jsem viděl společné. Měl pro to evidentně vytříbený cit. Ovšem podobné filmy jsou víc než které jiné o hercích.

Za mě něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Přepjatých scén na mě bylo trochu příliž. A působily občas dost nepatřičně. Ale jinak mi to přišlo přesvědčivé, postavy byly obě fajn a dobře se doplňovaly,... Docela mě to bavilo

Skvělej film. Obvykle vím tím míň, co napsat, čím víc se mi film líbí. Tady nemám potřebu napsat nic víc, než že je to skvělý film se vším všudy. Snad jen poznámku (decentní skorospoiler), že člověk který nosí kontaktní čočky, má často na nočním stolku i dioptrické brýle:-)

Vzácný případ filmu, kdy skutečnost předčila mé velmi vysoké očekávání. Samozřejmě jsem věděl, že Ennio byl génius, očekával jsem zajímavý dokument už jen z toho důvodu, jak dlouhý a bohatý život evidentně prožil a jak zajímavými osobnostmi byl po celý život obklopen (a jak zajímavou osobností sám byl). Ale zejména ohledně mistrovi geniality mi tento dokument velice rozšířil obzory.

Té překombinované pomstě a vyrovnání se s minulostí během jednoho dne jsem věřit nemohl. Ale v momentě, kdy se mi nad touto skutečností podařilo mávnout rukou, stejně jako nad tím, že Karlu Rodenovi jako obvykle často není rozumět, musel jsem uznat, že má film něco do sebe. K dokonalosti mu chybí hlavně uvěřitelnost. Nicméně napětí, spád, atmosféru a přesvědčivé herecké výkony nepostrádá

Tohle je tedy velky bizár. Ja Itálii miluju a tím pádem skoro i vše italské. Staré italské filmy zvlášť. Do Itálie tė doby se už nepodívám, tak alespoň takto. Ale kromě toho a pastvy pro oči při pohledu na prostoduchou ale krásnou Marisu, nevím, co ocenit. Měl jsem pocit, jako bych se díval na film určený pro slabomyslné...

Nemá cenu posuzovat nějaké objektivní hodnoty tohoto dokumentu. Pro mě je to fascinující a velmi cenné zachycení neopakovatelné dobové atmosféry a čiré radosti