Tamdydam

Film o talentovaném klukovi, kterého podezírali z toho, že je buzna. Film, u kterého jsem bulel od začátku do konce jako buzna. To se mi, pokud si vzpomínám, ještě nestalo. Billy Elliot mě hodně chytl za srdce už po prvním shlédnutí, když mi bylo kolem dvaceti. Ale teď, když mám děcka, manželku, která v dětství přišla o mámu, hákuju ve fabrice a sním o tom, že alespoň děcka jednou budou dělat něco, co je baví (když už ne já),... tenhle film ještě násobně získal na síle.

Asi bych se měl jednou pro vždy smířit s tím, že brutální násilí (pokud je tam tolik krve, aby to bylo absurdní) je náramná legrace. Tvrdí to snad prakticky všichni od naprostých primitivů až po slovutné filmové kritiky, sám úchyl Quentin, který je ve svých šedesáti dávno moudrým žijícím klasikem... Takže na tom něco musí být. Nebo? Většina z nás má v sobě jistě kus úchyla. Někdo větší kus, někdo menší kousek. Já nepochybné také, jinak bych na Quentinovy úchylárny nezíral. Ale řekl bych, že většina z nás si raději namlouvá, že má vytříbený smysl pro humor, než vytříbenou perverzi. To jen tak na úvod k humornému násilí. Teď ke Quentinově genialitě. Neviděl jsem všechny jeho filmy, ale z toho, co jsem viděl, si troufám tvrdit, že Quentin je silný v povídkových filmech. Pulp Fiction je podle mého opravdu skvělý počin, Hanební pancharti také nenudí a drží se podobného formátu. Ostatní filmy od Tarantina mi ovšem připadají jako povídky roztažené do formátu celovečerního filmu a ke geiniálním počinům mají dle mého hodně daleko. Což je rozhodně i případ filmu Tenkrát v Hollywoodu. Příběh tohoto filmu by se dal téměř popsat jednou větou. Takže pokud se nerochníte ve vyhledávání odkazů na jiné filmy, historická auta si raději prohlédnete naživo v muzeu, ke starým písničkám máte raději původní klipy, než ty od Tarantina, před soft pornem dáváte přednost pornu, a nedej bože máte kdesi uvnitř sebe pouze menší kousek úchyla, nemá vám tenhle film moc co nabídnout.

Fascinující, dobrodružný a navíc pro většinu lidí (včetně mě) naprosto neznámý životní příběh sympatického charismatického fotografa, který měl rád život a lidi (a lidi jeho) ve skvěle zpracovaném dokumentu. Příběh fotografa, který fotil Beatles. Mimo jiné. Asi nedokážu vymyslet lepší zadání pro dokument šitý mě přímo na míru.

Mě to nepřesvědčilo. A jak nad tím přemýšlím, myslím, že je za tím (navzdory vyzdvihovaným hereckým výkonům) hlavně Robert De Niro. Je to sice skvělý herec, o tom žádná, ale romantické role podle mě nejsou jeho parketa. Moc se do těchto rolí ani nehrne (asi ví proč), ale když už, přijde mi trochu v křeči. Asi jako LIno Ventura. Přijdou mi ostatně typově dost podobní. Když to srovnám s naprosto přesvědčivými a emocemi nabitými Madisonkými mosty, kde jde v podstatě o to samé (navzdory nepřesvědčivému věkovému rozdílu mezi Meryl a Clintem), je tohle starší dílo vyložená slabota.

Mě osobně je heavy metal cizí. Takže ani hosté tohoto pořadu často nebývají úplně můj šálek. Ale Kamil Střihavka je evidentně minimálně coby posluchač rozkročen víc do široka, než jsem čekal, a tak v tomto seriálu narazíme i na muzikanty, jako je Vlasta Redl, Radek Pastrňák, Roman Holý, nebo Dan Bárta. Z nichž některé z nich, abyste v nějaké talk show, podcastu, nebo i tištěném rozhovoru pohledali. Jsem moc rád za každý podobný pořad, kde můžu muzikantům nahlédnout do hlavy i jinak, než prostřednictvím jejich písní. Ale ta stopáž na úrovni průměrného podcastu, to je prostě opravdu málo. Nějaký čas zabere úvodní znělka, závěrečná znělka s titulky, úvodní slovo Kamila, nějaké ty prostřihy z muzikantovi minulosti a na samotný rozhovor tak zbyde skoro prd. Takže se toho tady zase tak moc nedozvíte. Přidaná hodnota je hlavně v tom, že nahlédnete svým oblíbencům do jejich obydlí. Vím, že Kamil chtěl mít jednotlivé díly mnohem delší, nicméně to nemění nic na tom, že krátká stopáž je hlavní slabinou tohoto seriálu.

Podobně, jako si myslím, že pokud by nebyl pod Million Dollar Baby podepsaný Clint, bylo by zdejší hodnocení o desítky procent slabší, o Oscarovi ani nemluvě, tak v případe jeho režijní prvotiny, pokud by byl pod ní podepsán "Hitch", bude to přesně naopak. I když tedy nejspíš bez toho Oscara:-) Každopádně je to výborný Thriller

Tyhle myšáky si pamatuji ještě z dob mého dětství, kdy vycházeli ve Čtyřlístku. Už tehdy mě bavili mnohem víc, než samotný infantilní čtyřlístek Myšpulína, Bobíka, Fifinky a Pinďi. A je to nadstandardně kvalitní i po těch letech v seriálové podobě. Konečně něco "novodobého", co mohu dětem pustit bez obav, že jim to propláchne mozek

Vydržel jsem do třetího dílu. Dál ne. Je to hrozná nuda. A to rozhodně nejsem z těch, kteří špatně zvládají pomalé tempo. Například pro staré francouzské kriminálky, které mám rád velmi, je pomalé tempo typické. Jenže u těch člověka obvykle drží charisma hlavních i vedlejších postav, herecké výkony, kvalitní hudba, napětí,... V Malé bubenici vidím jen hipsterskou přehlídku s vyvoněnými figurínami bez duše, která se líně vleče a mě vlastně nezajímá k čemu, jelikož všechny postavy v tomhle seriálu mi jsou dokonale lhostejné.

Mám z toho filmu rozporuplné pocity. Příčí se mi dát mu takhle průměrné hodnocení. Protože z určitého úhlu pohledu je to opravdu skvělý film. Hereckým výkonům není co vytknout  (specielně těm ústředním v podání Auteuila a chamleona Deperdieua, jehož herecký potenciál býval snad bez hranic), poměr mezi propracovanou strhující akcí a tím ostatním je vyvážený, příběh zaujme a drží vás v napětí od začátku do konce, celkové zpracování je na velmi vysoké úrovni... Na druhou stranu mi vadí, jak moc se tu "tlačí na pilu". Zlo se zde zobrazuje v té nejtemnější černočerné podobě. Padouši z podsvětí se chovají jako psychopatičtí sadističtí vyslanci pekla bez pudu sebezáchovy a náznaku kladných povahových rysů. Když se hlavnímu hrdinovi děje něco zlého, tak rovnou téměř to nehorší, co si dokážu vymyslet. Ve svém šéfovi nenalezne jakoukoliv oporu, přestože má před důchodem a o nic už mu nejde,... Dál nebudu "spojlerovat". Celkově tak film, navzdory nesporným kvalitám, nepůsobí uvěřitelně. A nezachrání to ani titulek v závěru filmu, který tvrdí, že film je natočen na motivy skutečných událostí. Mimochodem závěr filmu mě také neuspokojil, i když překvapil a mnohé vysvětlil. Nicméně myslím, že jsem Válku policajtů neviděl naposledy

Nedokážu hodnotit, jak věrně tenhle film zobrazuje realitu. Ale věřil bych tomu, že moc nepřehání. Tak jako tak, i kdyby to byla čirá fikce, jedná se o skvělý film se vším všudy. Vyváženou kombinací dramatu a skvělé komedie, uvěřitelnými charaktery a situacemi, skvělými herci, skvělou hudbou,... Kdyby to nebylo místy tak ostré, řekl bych že se jedná o jednu z nejlepších rodinných komedií, co jsem viděl (jako že moc dobrých neznám). No, ale rodiny s dospívajícími puberťáky by to vlastně za rodinnou komedii považovat mohly