Jansen

Proč já to tady sakra hodnotím? Pořad, kam chodí lidé, kteří si po letech z čista jasna dostanou chuť vylít svá srdíčka, popovídat si se svou bývalou láskou nebo jenom pozdravit ztracené sourozence (a u toho se ještě zviditelnit, něco si vydělat a v neposlední řadě potkat Esterku) se sem myslím moc nehodí. Aby se nám tu z toho nestala csTVd. Uděluji jednu hvězdu, ať těm nešťastným duším svítí na cestu.

Hodně syrový film s typickým Coenovic nadhledem. Tahle země není pro starý se může chlubit možná zatím nejlepším scénářem, jaký kdy bratři Coenové napsali. Některé hlášky asi z hlavy jen tak nedostanu stejně tak jako zabijáka Antona (Javier Bardem) se svou ulízlou patkou a neobvyklým vražedným nástrojem. Ale není to jenom on, koho si zapamatujete. Coenovi opět prokázali výborný cit pro výběr rolí a své postavičky rozmístili dokonale. Pomalejší tempo je doslova živnou půdou pro Antonovy filosofické kecy a budování atmosféry, kterou tu a tam podbarví nějaká ta krev nechutnost či mrtvola, vzniklá jak jinak než z Atonovy iniciativy. No jo, bavil jsem se královsky.

Ze začátku ohromen pro český televizní seriál netypickou formou a chladným od citů oproštěným vyprávěním jsem se nechal unést hrdinčiným k neštěstí neodvratně spějícím příběhem. Postupem času jak jsem vstřebal netypickou formu vyprávění a soustředil se na samotný obsah, napětí ze mě postupně začalo vyprchávat. Až jsem dospěl ke konci a uvědomil si, že pod chladně stylizovanou slupkou se skrývá vlastně úplně obyčejné televizní drama osekané do délky seriálu. A s dalšími díly to bylo velmi podobné. I přes to se jedná o jednu z lepších věcí, co pro nás televize Nova letos připravila.

Excelentní film se značně černým nádechem filmu noir. Atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet. Dokonalé sladění zvuků a hudby, kdy už pouze dupot psích tlap po koberci nebo úder do biliárové koule vzbuzuje pocit napětí. K tomu tísnivá hudba a dokonalá kamera, která ať už je v klidu nebo pohybu tvoří každou scénu nezapomenutelnou. Některé záběry mi dokonce svou zvláštní neobvyklou působivostí připomínaly tvorbu Davida Lynche. Bratři Coenové v roli sarkastických loutkařů za oponou nechávají své postavy tápat v chybných domněnkách a žádné předem nedají vědět, co zamýšlejí (jako „zbytečně krutý“ by se dal nazvat především osud „drsňáka“ Martyho).Hlavní hrdinové jsou tak za svá zbytečně krutá a neuvážená rozhodnutí nemilosrdně drceni nezvratnou osudovostí, která dopěje až k poslední značně bizardní scéně.

Coenové jsou ďábli. Ze začátku nenápadně se tvářící film o jednom podvodníkovi a dvou zkrachovalých kriminálních existencích, kteří si vymyslí fingovaný únos, brzo nabere nečekané tempo, mění tváře jako na běžícím páse a překračuje hromady mrtvol. Přičemž je nám v úvodu zcela vážně sdělen prostý fakt, že film byl natočen podle skutečné události, a tudíž se tvůrci budou snažit zachovat co největší věrohodnost na památku zemřelých. No já teda nevím, jestli to tak ve skutečnosti opravdu bylo:) Bratři Coenové nám hází pod nohy jednu mrtvolu za druhou, navenek se tváří, jakoby to mysleli úplně vážně a za kamerou se válí smíchy. Cynicky laděný příběh je doplněn plejádou postaviček s jednoznačnými a do značné míry až s politováním jednoduchými charaktery, které na pozadí chladné zasněžené krajiny dodávají filmu jedinečný ráz. Je to hlavně geniální obsazení provokativně jednoduše napsaných postav a typický coenovský humor, který tento film posouvá tak vysoko

Milý, úsměvný a s lehkostí natočený film. Naivně podaný příběh jednoho svobodného mládence, skvěle zahraného Pavlem Landovským, má v sobě cosi uklidňujícího. Po herecké stránce film nemá chybu a opět kvalitní situační humor typický pro 60. léta je prostě nenapodobitelný. Výborná atmosféra a nádherné absurditou zavánějící rozhovory pak jen podtrhují celkový dojem.

No teda, to je síla. Surrealistický sled obrazů typický pro jediného muže (Jodorowského) u svého zrodu. Dokonale nainstalovaná scéna s hlavním úkolem šokovat asi nikoho nenechá klidným. El Topo je přehlídka neskutečně bizardních zjevů v ještě bizardnějších situacích. Jak se to zdá neuvěřitelné, tak Krtek má určitý dějový koncept, který filmem občas probleskuje. Hlavní dějovou linku tvoří pomsta neznámého cizince na jakýchsi mistrech pouště, kteří mají na svědomí lidský masakr v místě cizincovy cesty. Dějová linka se ale naprosto vytrácí při scéně na mostě, kde jsem se už nadobro ztratil, a to co následovalo potom už považuji pouze za jakýsi nábožensko-fanatický dovětek, který poskytuje místo pro předvedení několika dalších bizardností. Ne že by konec byl nějak divnější nebo méně kvalitnější než přechozí děj, ale je pouze nějak odtržený. Ve filmu mi ale chybí pro diváka jaksi hmatatelný nadhled, který by odlehčoval vstřebávání toho, co se na plátně děje. Pár scén mi dokonce přišlo zbytečných. Vůbec už nevím, co si mám myslet o motivu ženské “hrdinky“ na pozadí a její roli v samotném filmu. Jodorowsky si s divákem prostě hlavu neláme a nechává ho tápat ve výplodech své fantasie. Opět velký zážitek a Jodorowskyho rozjezd ke Svaté hoře, která je pro mě se svými vládci planet mnohem lepším dílem.

Kvalitní a dobře vypointovaný triller pro široké spektrum diváků. Dá se říci, že Sam Raimi z dané konstelace vytěžil maximum. Zprvu celkem nezáživný triller postupně vtahuje diváka do děje a nakonec předvede pár zvratů. K tomu dobré herecké výkony, jeden blázen a pár snových výjevů. Příjemný a nenáročný zážitek.

Obyčejně natočený film o neobyčejných lidech. A v tom je asi hlavní problém Warholky. Umělec kalibru Andyho Warhola by si určitě zasloužil nekonvenčněji zpracovaný film. Děj je svázán jakousi retrospektivní životopisnou zpovědí a velice tím omezuje potencionální možnost působení, kterou by takový film neměl postrádat. Film to není špatný, dokonce je místy docela zajímavý a určitě zručně natočený, ale celému dějovému konceptu chybí kostra, která by film ve slabších pasážích podržela. Výsledkem je tak nevýrazný dojem z výrazného umělce a jeho přítelkyně.

Nevím až do jaké míry je tento dokument věrohodný, ale rozhodně jsem se nenudil. Místy jsem se usmíval nad tupostí některých Američanů a hned v zápětí mi úsměv na tváři zmrazil výčet fakt a některých událostí. Tak váhám nad tím, jak vážně mám vlastně tento dokument brát. Na pravdivém zakladu hrozivých událostí si Michael Moore staví svůj příběh o zbraňovém šílenství a prokládá ho pravdivými ať už více nebo méně humornými(kreslená část o osidlování Ameriky), nebo úplně vážnými(informace o podpoře teroristů) pasážemi z historie USA.