Vtipná komedie Utrpení mladého Boháčka vypráví o vesnickém mládenci, kterého maminka nutí do ženění. Už to zkusila i s inzeráty, ale žádná známost se nakonec nevyvedla. Tonda je totiž přesvědčen, že "ženský nejsou pro něj a on není na ženský". Až setkání s náhodnou stopařkou změní jeho dosavadní život. Pro začátek mu nezbývá nic jiného, než ji vydávat za snoubenku, aby měl od všetečné maminky pokoj... (oficiální text distributora)
Příběh starého mládence, kterého maminka chce bezpodmínečně oženit. Vidět "Lanďáka", jak chrlí jednu kouzelnou hlášku za druhou je fakt zážitek. Ve své roli je tak neuvěřitelně přesvědčivý a přirozený, že ho podezírám, že hraje sám sebe. Celý film stojí na něm, dokazuje ohromný komediální talent a lze jen litovat, že po roce 1968 nemohl hrát. Přišli jsme tak o kopu srandy.
Scénář: Eduard Verner ..
Jednoho Boháčka znám. Co vy? ___ Až se počet zhlédnutých repríz vyrovná počtu utlumujících brček při první projekci, bude to bezkonkurenční kultovní nářez. I tak je Pavel Landovský mistr herectví z placu a některé pasáže scénáře jsou jistě někde v jeskyních vytesány od pradávna, protože platí stále. ___ Ženský nesnáším, zvláště ty, co mi hledá máma, víš? :-))
Další krásný, český film z 60. let. Proč už dnes nejsou české filmy takhle kvalitní a zábavné, jako právě z oné doby ? To byli čeští filmaři před 50 lety nějak osvícení nebo co ?
Lanďák pro mě bude asi navždy Tonda.Nádherně do toho ten Tonda spadnul s těma babama, jak to chudák měl ošéfovat, když měl takovou maminku, smích a zase smích spousty kultovních scén a hlášek.
Jo Tóňa Boháček ten to neměl jednoduchý, znáte to jak to občas chodím s těmahle pochybnýma známostma s inzerátu....Užasný a dodnes velice svěží film, plný omylů a různých trapasů. Lanďákův na první pohled tak trochu nesmělý humor mi sedl, dialogy ze života naprosto trefné, sám Lanďák byl na vrcholu svých uměleckých sil a podle toho to také vypadalo..Jistá podobnost s Formanovými Láskami tu v některých scénách byla..
Lanďák v kultovní roli burana. Situaci měl ulehčenou tím, že i on sám je buran, tak vlastně nelze ani hovořit o výtečném hereckém výkonu. Ale každopdáně to je radost pohledět, jak matka Boháčková tak dlouho hledala, až si syn Boháček dívku našel.
Pavel Landovský je skvělej, ve filmu jsou pak některý opravdu skvělý scény a ta Volha M-21 je taky skvělá. Z pomyslnýho 5-ti hvězdičkovýho vrcholu film táhnou dolu některý nudnější pasáže. Nicméně pro mě je to jedna z nejlepších komedií z domácí produkce. Navíc tenhle film má štěstí v tom, že neběží v televizi 5× za rok jako např. Homolkovi.
Film má tu smůlu že jeho uvedení v televizi se rovná svátku. A přitom je to báječná komedie, jejíž téma je nadčasové a aktuální v kterékoli době. Nesmělému mládenci Tondovi Boháčkovi je přes třicet a ještě nemá úmysly se oženit. Jeho maminku to trápí a shání mu děvče na inzerát. On se za ním vydá a po nevydařeném ranďáku za hustého deště vezme půvabnou stopařku. Dostane nápad. Vezme ji domů a představuje ji mamince jako tu dívku na inzerát. Jenže to není všechno. V hlavní roli opravdu září Pavel Landovský, který svou postavu ani nehraje, ten ji prostě žije. Příjemná atmosféra na vás dýchne a připraví vám vynikající oddechovou zábavu.
Skvělý výkon Pavla Landovského povyšuje tento film na výjimečné dílo! Nikdy by mě nenapadlo, že tohle řeknu na adresu toho hlučného vochlastaného debila! Navíc to úžasné jiskření mezi ním a Reginou Rázlovou, to se jen tak nevidí!
Maminka má ze svého Tondy velkou radost. V jejich bytě, který ženské oko dosud nespatřilo, se najednou objevily dvě sympatické děvy a to by bylo, aby Tonda neskončil v chomoutu. Internetová známost Janinka, vybavená nezbytnou znalostí dojení, by byla skromě ochotná s občas vybuchujícím sympaťákem strávit společný život, ale ten se právě zakoukal do světácké stopařky Květy žijící v exotické Praze. Mamince je zcela jedno, která slečna učiní Tondu manželem - důležité je, aby obě neutekly pryč.
Na první pohled se Boháček může jevit jako misogyn křížený s vesnickým buranem, jenže v této povedené komedii není vše tak, jak to na první pohled vypadá. Tenhle film je totiž ze života. Opravdu. Ani vteřinu, ani jednu scénu mě nenapadlo, že by tohle nemohla být realita. Jednak kvůli skvělým hercům (Landovský, Zázvorková) a jednak kvůli některým scénám (návštěva Květy v Praze, "sestřenice"). Jo, točily se to pěkný filmy… škoda, že když se dnes točí filmy "ze života" vidíme převážně afektované blbosti, které se skutečným životem nemají nic společného…
Jestliže Pierre Brice zůstal Vinnetouem, Michele Mercierová Angelikou a Vladimír Brabec majorem Zemanem - Pavel Landovský pro mne zůstane navždy Tondou Boháčkem. Hřejivá a přirozená komedie o starém mládenci, kterého chce matka, jíž by sotva někdo zahrál lépe než Stella Zázvorková, stůj co stůj oženit! A jak pasuje do úvodní analogie František Filip? Jednoduše! Ten zůstal vždy Františkem Filipem - mistrem lidskosti a pohlazení po duši. Jen jedno mu mohu vytknout. Že takových filmů nenatočil mnohem víc…
Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených míst jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně.
