Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Romantický

Recenze (55)

plakát

Láska na druhý pokus (2004) 

Taky mě překvapily komentáře. Nebo spíše ten film. Po první půl hodině několika nesmyslných scén a příšerného herectví to teprvé dostalo grády. Vmísily se tam prvky mystična, komedie a dokonce hororu. Říkala jsem si, že režisér by se asi měl věnovat čistým komediím, neboť některé scény vě mně vyvolaly salvy smíchu. Bohužel jsem se pak přesvědčila, že to myslí vážně a žádná komedie z toho nebude. Zajímavý příběh i jeho konec, romatika i slzy...ale nic speciálního.

plakát

Před soumrakem (2004) 

Po "jedničce" bylo tohle příjemným překvapením. Obě hlavní postavy dospěly, zmoudřely, Ethan vypadá konečně normálně, a dokonce se tak i chová. Navíc mi přijde, že tady se toho děje mnohem více než v jedničce, ačkoli je na to mnohem méně času. A k tomu krásná Paříž. Velmi pěkné. :)

plakát

Před úsvitem (1995) 

Ethan Hawke mi zde tolik připomínal jednoho mě nepříjemného člověka, že se to pro mě stalo téměř nesledovatelné. A pořád jsem nechápala, že to ta Julie nevidí, co je on vlastně zač. Moc romantické mi to tudíž nepřišlo, ale reálné, to zase ano.

plakát

Same, The (2001) 

Trochu nudný začátek, ale o to je zajímavější ten zbytek. Děsivé, snové i dojímavé.

plakát

Být Erikou (2009) (seriál) 

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. V každém díle se v něm řeší problémy, se kterými se podle mě může ztotožnit téměř každý člověk. Jsou to věci, o kterých žádný jiný seriál nemluví, a přitom jsou tak pravdivé. Druhá série je docela jednostranně zaměřená a ne tak zajímavá, třetí to však napravuje, neboť terapie probíhá ve skupině a Erika opouští jednu etapu svého života - ať už jde o vztahy nebo práci - a posouvá se do další. No a 4. série - Erika bude mít svého pacienta, a tak to chodí - člověk žije, roste, sdílí život s ostatními a pak to, co se naučil, předává dalším. Je to seriál o životě a mě vždy zaručeně dojme, povzbudí a poučí.

plakát

Poznáš, až to přijde? (2010) 

Zprvu jsem tomuto filmu dala jednu hvězdičku - nebavil mě, nechápala jsem, proč tam tak detailně rozebírají situaci Paula Rudda, proč je tam tolik jeho otec (asi proto, že se jedná o Jacka Nicholsona?) , jaký smysl mají postavy jako je těhotná Annie. Ale i dva dny po zhlédnutí jsem ten příběh měla stále v hlavě spolu s některýma zajímavýma myšlenkama. Nějak se mi i ty postavy dostaly pod kůži. Začala jsem chápat, že to bylo takové zamyšlení nad životem, a některé ty scény a postavy tam prostě být musely. Myslím, že za deset let, až toho prožiju o něco víc, hodnocení ještě zvýším. :)

plakát

Ally McBealová (1997) (seriál) 

Když na tenhle seriál narazím v televizi, zřídkakdy ho přepnu. U toho se totiž nedá nudit, přinejmenším proto, že postavy mají často halucinace, tančí na záchodě a zpívají. Vůbec to není obvyklý seriál. Plné hodnocení nemůžu dát díky té těžké dramatické stránce, kde Ally propadá depresím a navštěvuje psychoterapeuta, asi to hraje tak dobře, že to na mě přenáší i přes tu obrazovku. A to jsou chvíle, kdy to přepínám.

plakát

Česko Slovenská SuperStar (2011) (pořad) 

Soutěž sama o sobě je docela o ničem. A když se tam najdou dobří zpěváci, zase si říkám, proč tam lezli, vždyť se tam vůbec nehodí. Pro mě to je ale výtečná komedie, protože hlášky Mareše, Habery a spol. nemají obdoby a je fakt že hodnocení poroty a rozhovory mě baví více než nějaké pěvecké výkony.

plakát

Šaty za půl milionu (2007) (TV film) 

Dokument jsem neviděla úplně od začátku, přesto mě ihned zaujal. Mnohým ženám se tento dokument bude jistě líbit, komu by se taky nelíbil pohled na výrobu jedinečných modelů a pohled do zákulisí módního světa a haute couture. Zvhledem k tomu, jak je členství v klubu haute couture diskrétní a obestřené tajemstvím, až tak moc se toho v tomto dokumentu nedozvíme. Některé informace jsou dost vágní a nicneříkající. Reportérka nám však dá možnost nahlédnout do osobních sbírek některých členek klubu, na přípravu módních přehlídek a proces návrhu a výroby šatů. Zabývá se hlavně značkami Dior a Chanel, ale mě osobně nejvíce zaujala kolekce Christina Lacroix. Jen pohled na některé z těch šatů mi vyrazily dech a začala jsem chápat jak si u nich někdo může koupit šaty za takové peníze. Ta poslední část dokumentu mě přiměla hodnocení trochu zvýšit.

plakát

Vicky Cristina Barcelona (2008) 

První polovina je okouzlující, prodchnuta záběry Barcelony, uměním, hudbou, romantikou. Druhá polovina je ale vážně pomatená. Ani ty milostné pletky by mi nevadily, kdyby zůstalo pouze u Vicky, Cristiny a Bardema. Ale Penelope mi tam přijde naprosto zbytečná. A což teprve když se začne střílet! Ještěže hlavní aktérky na konci vystřízliví, z toho si aspoň lze vzít nějaké to poučení.