samkko

Infinity Pool nám sice odráží tu hlavní vlnu dějového klišé a ať se vám film líbil, či nikoliv, musíte uznat, že se mu to opravdu daří, avšak stačí nevšední námět na utáhnutí dvou hodinového díla? Odpověď je nejednoznačná, protože onen fakt, zda vás film zaujme záleží jen na vašem osobním vkusu. Za předpokladu, že upřednostňujete nevšední atmosféru, hluboký mysteriózní nádech, zajímavé postavy a pár psychedelicky ulítlých scény, jsem přesvědčen, že ve vás bude film po dokoukáni rezonovat buďto minimálně pozitivním způsobem, a když ne tím, tak "způsobem nového zážitku". Podobně snímek působil na mne. Svým způsobem se tak jedná o lehce originální thriller, který se vás zeptá i na pár otázek ohledně etických a morálních způsobů života lidského.

Musím trochu pozměnit svůj zastaralý názor. Superbad je naprosto špičkový film! Nechybí mu skutečně vtipné dialogy, které jsou podkládané nesmírně komickými scénami, úžasné a trefné obsazení, nefalšovaný americký vizuál a samozřejmě dojemný příběh dvou dostávajících přátel. Druhou dějovou linii s McLovinem a dvěma (pravděpodobně trochu ujetými) policisty však považuji za ještě vtipnější. Celkově je tak Superbad úžasnou komedií která vás zaujme v alespoň jednom ze svých mnoha kladů.

Film tak blaze jemný, že vám těch 135 minut uteče jako voda. Crowe perfektní, Connelly nádherná a Ron Howard si zkrátka připsal další eso do své filmotéky.

Pro Welshe mám slabost a jeho knižní Trainspotting na mne působil skoro jako maturitní četba (v jistých ohledech). Danny Boyle má závisti hodnou schopnost precizního zachycení obrazu a společně s Brianem Tufalonem (kameramanem) je tak jejich filmový Trainspotting, díky svému vizuálu a kameře o to více koukatelnější. Zvláště bych rád vyzdvihnul scénu Rentonova absťáku, kdy se nám kříží psychoaktivní kamera, nepříjemné zvuku a scéna je tak v závěru téměř dokonalá (rozhodně nejvíce artová scéna ve filmu), krása. Traisnpotting, podobně jako Requiem za sen dokáží bezchybně fungovat jako samostatný celek a vám ani na chvíli nepřijde, že jste něco vynechali. S tímhle problémem se velmi často setkávají filmy podle knižních předloh a jako právě nefungující příklad uvedu s podobnou tématikou film nesoucí název My děti ze stanice zoo (1981), kde pokud jste nečetli předlohu, film se vám bude jevit dost osekaně a bezmyšlenkovitě. Trainspottingu se tento problém naštěstí vyhnul obloukem a nějakou tu hlavní myšlenku nám Renton podsunuje už v prvním bezchybném monologu. Herecké výkony a obsazení perfektní, muzika tu seděla a dějová struktura mírně kolísavá, avšak stejně jako u předlohy, nevídaně interesantní.

Když na to koukám podruhé, mé nadšení opadá. Akční scény se mi už nejeví tak zajímavé a dialogy poutavé. Postavy amerických hrdinů, jsou dost přibarvené a místy působí nerealisticky. Německý voják je ve filmu vykreslen jako naprostý idiot neschopný s celou svou četou, obsahující stovky vojáku, zničit jeden nefunkční americký tank. Velmi absurdní.

Není fanoušek, který by o tomhle filmu neslyšel. A to buď v rámci krimi žánru, top  filmů, hereckých výkonů, atd.. Já nejsem výjimkou. O filmu Mlčení jehňátek jsem toho slyšel nespočet a vždy jen do nebes nesoucí chválu. Mé očekávání byla tedy automaticky nadprůměrně vysoká. Nyní, když mám dílo za sebou, si konečně mohu vytvořit vlastní názor. Takže, 91% mi přijde prostě přes čáru. Není pochyb o tom, že byl snímek ve své době, kdy letěly detektivky, nesmírně populární, avšak dnes mi to tak nepřijde. Hanibal je skvělá postava, ale opravdu je to dostatečný tažný bod, který dělá film tak oblíbeným? Kromě něj se zde sice vyskytují i další pozitivní faktory, jako příjemná hlavní postava, temná atmosféra a zajímavé rozuzlení. Ale na 91% se mi to prostě nezdá. V každém případě se pořád jedná o nadprůměrnou detektivku.

A Oscar za nejlepší ženský výkon v hlavní roli dostává.. Florence Pugh znovu dostala pod ruku scénář, který ji umožnil plně rozvinout svůj herecký um. Její schopnost vcítit se do postavy, a do puntíku na kameru prožívat to co ona, mě u téhle nadané herečky vždy ohromí. No a k filmu jako takovému.. Jsem maximálně uspokojen. Má očekávání na tento počin byla takřka nulová. Počítal jsem s tím, že dostaneme slabší, zdlouhavé drama, jenže k mému překvapení nám Zach Braff naservíroval pravý opak. Děj sice může spoustě lidem připadat do jisté míry ohraný, avšak já, člověk který moc filmů s touhle tématikou neviděl, jsem nadmíru spokojen. Fantastické herecké výkony, bohatý scénář, průměrná kamera a v rámci mezí i reálné a obstojné postavy. Film velice dobře pojal i témata "práškové" závislosti, smíření s úmrtím a samozřejmě mezilidských vztahů. PS: Freeman konečně vypadá o něco starší :D

The Blair Witch Project funguje fantasticky jako zábava, film, ale především jako špičkový horor. Jedná se také snad o jediný film, který dokáže gradovat své napětí od první vteřiny, až po tu poslední (doslova). Herecké obsazení je velmi příjemné, herci předvádí slušné výkony a všechno to zděšení, strach a panika jako by se přes ně a obrazovku přesunulo na vás. Jsem ten typ člověka, který má k lesům a obecně k přírodě dosti blízko, tudíž sledování filmu odehrávajícím se právě v onom prostředí, mi nejen vyčistilo hlavu od blockbusterových akčních braků, ale dokázalo mě pohltit už jen svým netradičním prostředím. Drtivý, temný a hlavně uvěřitelný rozpad psychiky u třech hlavních postav, se také vyvedl na jedničku. Vlastně jsou to právě naši tři dobrodruzi, kteří nám udělali tu laskavost a provedli nás jejich noční můrou se vším všudy.

Upřímně, čím víc nad tím myslím, tím více se mi to nelíbí. Celá tahle záležitost působí tak strašně všedně a okoukaně, že jsem to ke konci musel přeskakovat. Napětí se sice daří v malé míře dávkovat téměř po celou dobu snímku, ale je opravdu slabé a nikdy vás nedožene do bodu tzv. "husí kůže". Proti hereckým výkonů nic nemám, naopak si myslím, že herci, i postavy jimi ztvárněné působí poměrně realisticky a ničím extra by vás urazit neměly. I přes pár zmíněných kladů ve mně film nic pozitivního nezanechal, ničím mě neobohatil a nijak mě nebavil.

Anderson se mi tímto zapsal do paměti jako člověk, který nejenže dokáže přijít se srdcelomným příběhem, který vás zasáhne v plné palbě, ale dokáže ho zpracovat v tom nejvíce uměleckém podání jaké kdy v podobném žánru uvidíte. To, že je Wes Anderson jedním z nejvíce osobitých režiséru není pochyb. Jeho postavy, dialogy a hlavně schopnost zachycení obrazu je něco nevídaného. Každý záběr by mohl vyprávět svůj vlastní příběh. No a tak si Wes posbíral všechnu svou filmařskou zdatnost a rozhodl se natočit film. Ano, takhle jednoduše to zní. Ale pak přijde první, druhá a třetí scéna a vy jste se do filmu zamilovali. Obecně děti jako hlavní protagonisty nepreferuji. Nemám rád jejich naivitu ani zkreslený pohled na svět. Avšak ve filmu Až vyjde měsíc finguje všechno jinak. Anderson a Coppola vložili do všech postav duši upřímnou, ničím neznehodnocenou a přijde mi, že i smířenou. Postavy tak působí velmi sympaticky a vás baví sledovat jejich nevšední životy. Jak už jsem se na začátku zmínil, příběh je neskutečně poutavý, a v tom pozitivním slova smyslu srdcelomný. Režisér nám ho skládá záběr po záběru, a i když má film pouhých 90 minut, místy působí jako delší celek (nebál bych se říct, že někomu může vyvolat i mírné znudění). Mně však znudění nepřinesl, právě naopak mě uvrhnul do světa, se kterým se opravdu těžko loučilo.