Malarkey

Ze začátku jsem si byl mírně nejistý. Aaltra byla černobílá a v podstatě dost tichá. Jenže po asi dvaceti minutách mi příběh přesně řekl, jakým směrem bude směřovat a já jsem se začal smát tam, kde bych jindy asi lítostí brečel. Režiséři, co si zároveň zahráli ty dva na vozíčku, to zvládli tak, jako by to nesvedl nikdo jiný. Nápad takový, že nemůže urazit nikoho a vtip takový, že pobaví snad každého, kdo má rád alespoň trošek neortodoxního humoru. Poslední dvaceti minutovka z Finska je snad jak ze sna. Aki Kaurismäki moc dobře ví, co pro Finsko platí a tak předvádí naprosto ultimátní výkon a mně si během jeho pěti minut slávy získává tak, že během následujících týdnů budu mít co dělat, abych shlédl všechny jeho filmy, co dosud natočil.

Nemůžu si pomoct, ale natočit muzikál s muzikou od ABBY s herci, kteří se zpívat snaží, ale všecko za ně upraví počítač? Vždyť každý tvrdí, že originál je prostě originál a pak někdo příjde s nápadem Mamma Mia! a ještě si myslí, že to je geniální? Nevím, nevím.

Vlastně se už nedivím, že americká mládež je tak tupá. Dokud se v Americe budou točit takovéhle filmy, nebude snadné neuvěřit, že první Americký prezident Abe Lincoln lovil v minulosti upíry…a pokud ho kousli a stal se z něj nějakej ten padlej upír, tak je loví doteď. Timur to natočil dobře, což o to. Amerika slyntá po těhlech efektivních kejdách. Hlavní postava mě ale dost rozčilovala a stejně tak i celkový příběh. Nu co, tušil jsem to.

Abrakadabra je trošku scénáristický úlet. Hned z kraje nám tu představí Carlose. Carlos je hulvát, taky je fotbalový fanoušek, na svůj Real nedá dopustit a z pozice ležícího střelce ho pravidelně sleduje na gauči s plechovkou piva v ruce. Vágus, jak se patří. Protivnej, když jde Real do šance a nepromění, tak silně protivnej, zkrátka partie, na kterou byste nedali dopustit. No a tomu do těla vstoupí duch vraha a v tu ránu film nabírá na obrátkách. Jenže už ztrácí na tom vulgárním vtipu, který si hned na začátku tak osvojil. V tu ránu jsem vlastně ani netušil, co film chce. Špatný není, ale komedie to taky není. Tak co to je?

Představte si atmosféru filmu Bony a klid po balkánsku. Navíc s příměsí pseudo atmosféry po konci balkánské války, která snad v jiných filmech nemá obdoby. Dokážu si představit, že v tehdejší Jugoslávii tohle bylo něco nepředstavitelného. Dneska už mám ale pocit, že tenhle film hlavně obtiskl atmosféru tehdejší doby. Není to málo, ale na dobrý film to není ani dost.

Na plný počet to není, ale i tak jsem z Hoffmana měl pocit, že on jako herec už musel být geniální v době, kdy k nám tanky z Východu ještě nedorazily. To v dnešní době u mladých herců nehrozí. On má to nevýslovné kouzlo, že na něj koukat prostě musíte a líbí se mi, že na něj koukat můžeme i do dnes, protože stále točí. Každopádně kdyby neposrali konec a neudělali z toho vymítačskou epopej v kostele, možná by to bylo i za pět. Takhle jsem se hodně kroutil při tý poslední scéně.

Díky Alexis Bledel je Absolventka neuvěřitelně příjemně odvyprávěný příběh nás, studentů, kteří celí nadšení vystudujeme a v tu chvíli si myslíme, že se nám pokloní celej svět. Ale ono kuloví a i Alexis pochopí, že vstoupit do života nebude zrovna v podobě procházky podél růžové zahrady. Každopádně to odsýpalo a mně se to moc líbilo. Hlavně tedy za tu milost, se kterou film na diváka přišel, protože to se málokdy vidí.

Idiocracy, komedie o idiotech? Proč ne! Příběh odehrávající se v roce 2505, kde světu vládnou samí idioti nebo trochu více vyšinutí jedinci čerpá z opravdu originální myšlenky. Hlavní hvězda Luke Wilson, ač omylem, přišel z minulosti, aby to vše dal do pořádku a stal se, aniž by chtěl, nejchytřejším člověkem na světě. Sice jsem se při sledování moc nezasmál, zato mi to zas příjemně uběhlo a i přesto, že Luke Wilson nemá nijak extrémní nadání na žánr komedie, zahrál to vcelku slušně a celý film se prakticky jako na inteligentovi stavěl na něm. Co dodat o komedii, která možná zaujme nápadem, ale při sledování určitě trochu zklame? Já jsem se příjemně bavil a to mi nikdo vyčíst nemůže.

Dost jednostranně pojmenovaný film přináší vlastně docela dost objektivní náhled na problémy v Itálii, které ale univerzálně nejsou jenom problémy právě v Itálii, ale v celé Evropě. Kolikrát jsem v tomto filmu našel problémy i naší země. Kolikrát jsem nad tímhle filmem přemýšlel a kolikrát jsem se nemohl zbavit dojmu, že za všechny ty globální problémy si může člověk sám. Systém nám to takhle bohužel nastavil. Vše řídí námi vytvořené zákony a začíná se zapomínat na lidskost a emoce s nimi spojené. Nechci přemýšlet nad tím, kam tohle všechno jednou zajde...

Eugenio Derbez už mě párkrát dokázal přesvědčit o tom, že dokáže navodit neskutečně příjemnou komediální náladu. Škoda, že v seriálu Acapulco se mu to ani moc nepovedlo. Jeho role je vedlejší a víceméně vyprávěcí, což je hodně málo na to, že tvůrci na něj lákají i v plakátu. Příběhově je Acapulco sice fajn, ale pořád na takové té mezi tří hvězd, kde odpočinek se snoubí s průměrem. Komediální seriál, který má všeho až moc s mírou. Shlédnout ho ale přitom nebyla ztráta času.