anniehall

Příběhy čtyř hlavních hrdinů tohoto filmu jsou svázané místem, časem a především touhou najít krásu, která je často velmi prchavá. Brian, Jim, Drew a Bob jsou homosexuálové žijící ve Philadelphii. Během jedné noci se každý z nich vydává na cestu za poznáním a dost možná i láskou. Jejich osudy se střetávají, ovlivňují a míjí, aby nakonec každý z nich našel to, co hledal. Brian prozření a inspiraci k dalšímu literárnímu dílu, Jim potvrzení, že jeho vztah s Drewem je opravdový, a Bob smíření s životním osudem a dávno zašlou láskou skrze setkání s Jimem. Fragmenty čtyř osudů nakonec vyústí v jediný závěr: "krása je mnohdy tam, kde ji nečekáte."

O osudech několika mladých přistěhovalců od Baltského moře a jejich často bezvýchodném životě v současném Řecku. Život na předměstí Athén a tamní xenofobní společnost totiž nenabízí přistěhovalcům mnoho příležitostí k práci a tak se "Pontiové" (tak se přistěhovalcům říká) musí živit prostitucí, distribucí drog a drobnými krádežemi. O tomhle každodenním boji s realitou, ale také o kamarádství v komunitě, postmoderních vztazích a hlavně o důstojnosti a úctě k sobě samému je tenhle znepokojivý film.

Henry Kesdi (Max von Sydow) je uznávaný hudební skladatel, který po svém návratu z koncentračního tábora odmítá tvořit a žije v ústraní. Z jeho letargie ho vytrhne až polský student muzikologie Stefan (Lothaire Bluteau), který slyšel nápěv Kesdiho možné budoucí skladby ve snu a přijíždí tak za skladatelem, aby jej inspiroval k další práci. Z jejich vzájemné symbiózy (neboť spolupráce v tomto případě není to správné slovo) vznikne poslední geniální dílo Henri Kesdiho, ale nikdo a nic v okolí už není takové, jako na počátku.

Teddy je mladý spisovatel, který přijíždí do domku uprostřed pouště, aby tam mohl dokončit svůj první román. Na místě se seznámí s Leem, prazvláštním a záhadným mužem, který mu vstoupí do života a ovlivní jej možná víc, než by si Teddy přál. Jejich milostný vztah není to jediné, co se tak trochu vymyká běžnému životu. Prolínání vzpomínek, halucinací a šťastných okamžiků spěje pomalu k závěru a nikdo si nemůže být jistý, kdo je vlastně vrah.

Komorní drama s prvky thrilleru o spisovateli, který se snaží najít ideální předobraz hlavní hrdinky pro svou příští knihu v reálném světě. Nakonec jej nalezne v Glorii, do které jednoho dne náhodou narazí na ulici. Nalezne ale víc, než by si možná přál. Gloriin život totiž není takový, jaký se na první pohled zdál. Roman postupně zjišťuje čím dál tím více bolestivé informace o Gloriině životě, ale pro něj už, bohužel, není úniku.

Ricky je lehce psychicky narušený jedinec, který si v životě prožil své. Po propuštění z psychiatrické léčebny se rozhodne jít za svým jediným snem. Touží prožít život po boku Mariny, bývalé pornoherečky, se kterou se zhruba před rokem vyspal, když utekl z léčebny. Vystopuje ji, schová pod zámek a snaží se jí přesvědčit, že zrovna on by mohl být nejlepším otcem jejich dětí a ona jemu dobrou manželkou. Co všechno si musí ti dva prožít, než se to podaří, je obsahem tohoto barvitého a emotivního Almodóvarova snímku s mistrnými hereckými výkony Antonia Banderase a Victorie Abril.

Robert právě opustil svou ženu a snaží se skoncovat se životem. Jen náhoda ho svede dohromady s Brunem, mobilním technikem promítacích zařízení, jenž objíždí omšelá a upadající kina podél hranice NDR a NSR. Dva muži, již se vůbec neznají, každý uzavřený do zcela jiného druhu samoty, se vydávají na společnou cestu. Cestu sblížení, cestu poznání a cestu ovlivnění. Tříhodinová "roadmovie", ve které jsou obraz, atmosféra a prostor pro naše vlastní myšlenky daleko důležitější než samotný příběh a jeho narace.

Thomas je bohém a bisexuál, který si užívá nevázaného sexu a života plnými doušky. Zlom v jeho nazírání na svět nastane ve chvíli, kdy jedna z jeho milenek zemře a zanechá po sobě třináctiletého syna Georgie, který je na Thomase navyklý. Poprvé v životě cítí Thomas něco jako zodpovědnost a snaží se dostat nezletilce do opatrovnictví. Vzhledem k jeho minulosti a současnému bouřlivému životu se mu to však nedaří a tak uskuteční šílený plán, hodný jeho nevyzrálé povahy.

Antonio je mladý policista (karabiniér), který má odvézt dvě děti (Rosettu a jejího bratra Luciana) do sirotčince, protože jejich matka byla zatčena za to, že svou nezletilou dceru nutila k prostituci. Po cestě z Milána na Sicílii Antonio postupně nachází k oběma dětem vztah a snaží se jim alespoň na chvíli vrátit dětství, které jim bylo odepřeno. Jakou cenou za to zaplatí? Jemný a vznešený film v neorealistické duchu, který v roce 1992 získal cenu poroty v Cannes.

Rosalie miluje nakupování tolik, že ji nezastaví téměř nic. Když peníze dojdou a obchodníci přestanou brát její neplatné šeky, musí si najít jinou cestu. Nalezne ji na internetu. Rosalie, coby nenápadný hacker, se stane ze dne na den milionářkou a její nový život může začít.

Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě.

V hlavní roli klapka, tak by mohl znít název tohoto filmu. Nápad udělat z dřevěné tabulky hlavního aktéra děje, přinesl Kieslowskému další krátkometrážní film v experimentálně dokumentární formě. Vystříhané záběry ze snímku Jizva (Blizna) sestavuje Kieslowski do příběhu o lidech, kteří mají před kamerou své role a za kamerou své životy. A napětí mezi těmito dvěma rovinami je to, co činí tenhle snímek zajímavým.

Presque Rien je mladý, nezávislý film francouzského režiséra Sébastiena Lifshitze, který bez velkých filmařských póz, poměrně civilně a chvílemi až naturalisticky snímá okamžiky vzplanutí mezi dvěma muži. Hlavním hrdinou filmu je osmnáctiletý Mathieu, který přijíždí do Brittany na prázdniny a na pláži potkává stejně starého Cédrica. Po chvílích nejistoty se oba sblíží a prožijí spolu léto se vším pozitivním i negativním, co první velká láska dokáže přinést. Že to nemusí být vždycky procházka růžovým sadem, o tom svědčí i to, jak nevesele celý snímek končí. Působivou atmosféru filmu podtrhuje i melancholicá hudba Perryho Blakea.

Laurent je třiadvacetiletý mladík, který skrývá svou homosexuální orientaci před rodinou. Bydlí s přítelkyní, aby tak zamezil otázkám rodičů ohledně svého osobního života. Všechno funguje až do té doby než se Laurent zamiluje do Cédrica, který má svůj coming out už dávno za sebou a nechce být jen objektem milostného vzplanutí. Co všechno přimese odhalení Laurentova intimního života a jak těžké je vypořádat se s vlastní identitou a přirozeností, to je tématem tohoto citlivě natočeného filmu.