Viko

Jako dítě jsem to miloval.

Obrazové zamyšlení nad smyslem života. Ve filmu dochází k propojení člověk - stroj - člověk na více úrovních. Sledujeme komunikaci hlavního hrdiny s řídícím střediskem. Zároveň tvůrce filmu dokáže ovlivnit myšlení a pocity diváků a komunikuje s nimi prostřednictvím strojů nutných k produkci a projekci jeho díla (explicitně řečeno voiceoverem). Interpretace už je na divákovi - někoho film (tvůrce) ovlivní na hodinu a půl, někoho na celý život. Inspirace Kubrickovou Vesmírnou Odysseou je zřejmá a řekl bych záměrně zdůrazněná. William Eubank (ovlivněn Odysseou) se pokouší o vlastní uchopení tématu s důrazem na emoční stránku člověka využitím složité montáže.

Viděl jsem zatím pouze pilot a obávám se, že u toho i zůstane. Stokrát provařené téma zombíků se stokrát provařeným "Mysleli jsme, že jsi mrtvej, tak teď chodím s tvým nejlepším kámošem." V nouzi si dám tohle dvakrát proceděný kafe taky, ale když je na výběr sáhnu po lepší kvalitě a originalitě jakou nabízí třeba Dexter.

Tvůrci se drželi předlohy téměř doslovně, nutno říct že bohužel. Autorka románu je nejsilnější v popisování oděvů a vnitřních pocitů hlavní hrdinky (kupodivu:-). Ve filmu pak výprava působí přehnaně kašpárkovsky a postavy zůstávají ploché, včetně Katniss. V akčních sekvencích otrocky sledují románovou předlohu a souboje tak jsou nejslabším místem (a poplatné přístupnposti), stejně jako v knize. Svět ve kterém se bitva na život a na smrt odehrává, je ke své škodě jen lehce načrtnutý a tudíž neúplný. Jennifer Lawrence navíc asi není úplně můj typ, nebo jí to nesedlo, ale neustálé detaily na její pootevřená ústa stokrát jinak už mi lezly na nervy. Film je zkrátka ještě horší než kniha (žádné překvapení), která je sama o sobě dost špatná. Pokud chcete vidět toto téma zpracované mnohem originálněji je tu Battle Royale.

"Kulisovka" ze zákulisí baseballu o prosazování originální myšlenky "proti všem". Upozaděnou druhou linkou je přeslazený vztah otec - dcera s nahořklým dozvukem. Formálně kvalitní, stylově konzervativní s minimem napětí. Nic co bych si s chutí vpálil podruhé.

A vlhký sen fanouška hororu je na světě. Já si říkal proč se ve většině filmů tohoto žánru chovají postavy jako idioti. Teď už to vím. Je libo si režírovat svůj vlastní horor? Jste srdečně zváni. Film sám sobě a svému žánru celou dobu vědomě podřezává větev a nejen že to dělá opravdu vtipně, ale větev sice upadla a kupodivu - film drží dál.

Tak tenhle humor určitě můžu. Série která si dělá srandu nejen z klišé postav a žánru, ale i ze sebe samotné. Herci si natáčení museli užívat. Trojanovy malůvky jsou k popukání (také vám ona brána mezi dvěma sloupy cosi připomíná?:-), stejně jako naprosto famózní výklad symbolů a dumání nad triviální mřížkovou šifrou. Vtipně napsané dialogy a slovní přestřelky sympatických detektivů a jejich šéfa mi celou dobu tahaly koutky směrem vzhůru. Navíc skvělé židovské fóry s Tomášem Töpferem. Přitom vše z čeho si Jiří Strach utahuje brilantně zvládá. Budování záhadné atmosféry (krásné sklepní a jiné podzemní lokace), samotné vyšetřování a jeho postupné odhalování divákovi. Budu-li parafrázovat Sumaru: Někdy jeden díl nestačí a výborný film vydá na víc...třeba tři

Zálěží na tom, který konec jste viděli. Osobně myslím, že tento http://www.youtube.com/watch?v=XEFb82sG-Us&feature=related jediný, dává dokonalý smysl ve vztahu k úvodu filmu. Vysvětluje totiž čtyři (nebo kolik) předchozích potratů...Ostatní konce jsou úlitbou diváckému očekávání a pro mě osobně zklamání. Naštěstí jsem jiné alternativy viděl až mnohem později.

Masterchef je zajímavý především svým konceptem, který spojuje v současnosti nejpopulárnější televizní žánry, kterými jsou cooking show a různé talenty, x-faktory a superstar. Bohužel tvůrcům tento televizní formát přerostl přes hlavu a režie zničila slibný potenciál "soutěže". Problém jsou samotní porotci a příliš subjektivní hodnocení (dalo by se srovnat s hodnocením estetických sportů jako například krasobruslení). Běžný televizní divák z porotců zná možná Gordona Ramseyho, ostatní jen těžko budou autoritou ať se tváří nasraně, nebo sebetajemněji. A jak zvítězila režie nad soutěží? Ve snaze přesně dávkovat vzrušení, napětí a očekávání (a vzápětí je bořit) se pořad redukuje na grimasy a herecké etudy porotců, kteří se tváří jako by ochutnávali kočičí zvratky a v závěrečném proslovu pějí na jídlo chválu a naopak. V lepším případě se tváří jen tajemně. Kuchaři, který uvaří nejlépe a získá tak výhodu vybírat surovinu pro další úkol, prakticky vždy hrozí vyřazení, protože je přece třeba "nečekaný zvrat" a na jeho protekčním jídle si vždy porota něco najde. Vrcholem je finále první série---SPOILER---kdy hovězí svíčkovou Wellington, porazí holčička s kuřecím řízkem a špenátem na smetaně uklohněným za 5 minut. Výsměch celé soutěži, co na tom že je přírodní kuřecí řízek dobře osolený a opepřený a špenát čerstvý. To má být jídlo, které vyhraje soutěž? Druhá série je totéž, jen umocněno a po pátém díle jsem sledování zabalil. Česká mutace je ještě horší. Porotci naprosto neznámí a nesympatičtí. Také z vysílacího času v pátek v 8 je jasné, že se nejedná a bůhví jaký úspěch u diváků. Ono taky v talentu pozná i laik, jestli ten člověk zpívat, tančit, nebo žonglovat umí, ale poznejte jak to jídlo chutná přes televizi. Divák si sám obrázek neudělá, maximálně sympatizuje se soutěžícími, ale v jejich hodnocení je odkázán na porotu, která v režisérových rukou může s divákem hrát pěkně nefér hru.

Ale tak guláš s pěti a pivo je taky klišé a s chutí si ho občas dám...Zvlášť když mi ho přinese šílenej šišlavej pinkl.