Tomket

Až po přečtení knihy Dopisy Olze od Havla mi to docvaklo.

Jaký jsi mimo zákon? Takovou otázku si položil nezávislý řežisér Jim Jarmusch a na základě toho zrealizoval film, který se nezaobírá scénami typu násilí, vražda, nýbřž scénami, kde je kladen důraz na morální kodex člověka. Vtipné složení hlavních hrdinů, trojice "kriminálníků", kteří jsou si odlišní ouplně ve všem, ital (výborně zahraná role od Roberta Benigniho), pasák a DJ, si najdou k sobě ve vězení cestu, spolu uprchnou a začíná story, které končí nádhernou siluletou. Pro kameru, námět a příběh bych dal 5 hvězdiček, ale dávám 3, přestože je to neobvyklý film, tak se mi to až tak nelíbilo, především v ležérnosti a zbytečného protahování nepodstatných záběrů, zatmívání a končení scén, kdy je právě očekáván větší detail s hlubší proporcí a absence čehosi, co by narouralo standart.

Je to brilantní romantický doják. Nejdřív kvalitní úvod, kdy váháte zda vypnout či ne, ale pak si zvyknete, především na úchylné až nechutné záběry, kdy cáká růžová šlehačka z krku, gradující a rychlé zaběry kamery se vám začnou líbit, o psycho hudebního efektu nemluvě a najednou se vžijete do jednoduchého příběhu, kdy se komicky převtělí matka hl. hrdiny v zombi a začně postupně všechny nakazovat. Scénka ze hřbitova: "Nakopu Vám prdel ve jménu Boží", říká odvážně stařičký šedivý mnich, a začně řezat zombíky takovým způsobem, že se směju až se za břicho popadám. Ovšem skončí probodnut na soše andělíčku svatém:D. Převtělen. Je to hrozná sranda. Hororové mi přišli jen některé scény, a ty byli spíše odporné, nechutné, kýčovité. Akorát mě štvalo, že ty zombíci se tam řezali 70% délky filmu, což na mě bylo víc něž zdrávo. Ale pro tu prdel dávám jistých!!!!! Je to prostě DRSNY

Klusák, Remunda for president

Nejlepší film, který jsem shlédl v roce 2008. Předvádím Vám žabí a chameleonní cirkus. Hudební idylka v podobě hrajících píšťal, vidíte májské atrapy pyramid, na kterých jsou chameleoni s pestře obarvenými pery na čapičkách, jenž mají umístěné na kebuli a v pozadí daný hudební doprovod, který se znenadání mění v rytmický bubínek. Na obzoru připlouvají lodě a na plastách mají červené křesťanské kříže. Vyskakují žáby, s připevněnými oštěpy na bedrech, a další, oblečeni do hnědých misionářský hábitů. Poskakují k vrcholu pyramid a cestou zabíjí mírumilovné chameleonky. A do toho se začne pochodový zpěv německých vojáků. Znenadání se vystřikuje krev z pyramid stejně mocně jako láva ze sopečných erupcí. Ponurým dojmem na mě působí, v krátkém sledu dalsí, již třetí melodie, která mi způsobuje to, že se mi žluč hrne do střev. Chvilka na připomenutí historie. Co udělali první španělští kolonizátoři po objevení nového světa? Další ukázka je "kristové na prodej" Zajímavá alegorie... Ocitáme se v kruhové místnosti, kde není východ, na stěnách jsou surrealistické obrazy, kdy každý z nich vyvolává rozporuplný pocit. Ohromeně zírám a přitom vnímám všechna poselství, kterými mě Jodorowsky nutí, abych si je uschoval hluboko pod lebeční kostí... "Vědět. Opovážit se. Chtít. Mlčet" Chcete znát tajemství? Vydejte se na Svatou horu.

I stretch out my hands to thee: my soul thirsts for thee like a parched land... Teach me the way I should go for to thee I lift up my soul. žalm 143

Nebýt soundtracku k Lost Highway asi bych se k němu ani nedostal. Přál bych si, zažít takovýto koncert. Zcela jistě by to byla pro mě duševně a fyzicky náročná událost. Marylin Manson , kterému Trent Reznor psal texty, se o něm vyjádřil, jako o příteli, kterého nikdy neměl... Trent Reznor, skladatel, jenž si prošel(jako mnoho dalších artistů), drogovou a alkoholovou závislostí, ze kterých se úspěšně vyléčil r. 2002, je člověkem nesmírně všestraným a talentovaným , co se týče z hlediska hudebního. Jeho texty jsou plné alegorických textů, kdy se člověku svírá hrdlo, plné naděje, plné života - štestí i tragédií. Nabízí publiku dynamickou, energetickou explozi, kterou dodávají především kytary, klávesy a hlas. O bicí nemluvě. Industiálními prvky zobrazuje sílu, hrubost, oproti zvuku kláves a zpěvu ze "zákulisí svého já", které vyvolávají dojmy melancholie. Kdo to umí? Vybavuje se mi pouze Nirvana. Přikladem budiž Something I can never have. To, že si celou hudbu zkomponoval sám mu jen přidává na kreditu. Ale ke koncertu. Od úvodní písně nasazuje vysokou laťku, kterou dalšími songy pomyslně zvyšuje až do vyčerpávajícího závěru, kdy zazní skladby "Hurt", "The hand that feeds" a střelnou malinou, rozmačkanou borůvkou v jogurtu je píseň "Head like a hole". Ohromující závěr. I to svědčí o dobře zvolené chronologii písní. Ke složení kapely, nasazení, atmosféře, vizuálních efektů, kulturních vložek v podání projekce na plátno, provázeno emocemi - to už si musíte individuálně užít a vcítit, každý po svém.

Krtek je zvíře, které kope tunely v podzemí. Při hledání slunce občas vyleze na povrch. Jakmile spatří slunce oslepne.

Propaganda je mocná věc, o to víc, když se do takovýchto projektů pustí, ve své době jedna z prvních z oboru dokumentaristiky a doposud nepřekonaná řežisérka Leni Riefenstahl. Neznám lepší. Dokonale zobrazuje fašistickou estetiku, kult osobnosti a oslavu nacistické ideologie až z toho běhá mráz po bedrech.

Chtěl jsem se bát, chvilku ano,ale pak jsem se pobavil. Jak režiséři umějí být reální. Nečekejte nic světoborného. Jak říká můj kámoš: "Prostě fun:)"