Film Občan Havel nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Diváci uvidí jeho nervozitu při první volbě českého prezidenta či trápení při nácviku prezidentské děkovací řeči, poznají, že umí recitovat Šrámkův Stříbrný vítr nebo nalít Miloši Zemanovi becherovku. Kamera jej ale sleduje i v situacích, kdy se dokáže pěkně rozčílit a zanadávat na špatně ušité košile. Ve filmu bude také konečně rozluštěno několik dlouholetých záhad české politiky – jak se podařilo Václavu Klausovi proniknout do jazzového klubu a kdo posadil Jacquese Chiraca vedle první dámy. Stejně jako v ... (zobrazit celý text)
Čím dýl bude padat prach na ty hodiny nepoužitého materiálu, tím víc se mi bude Občan Havel jevit jako nevyužitá šance. Tenhle dokument totiž dělá hlavně exkluzivita materiálu, Kouteckého jedinečná šance být při tom. Přesto není finální tvar zdaleka tak inspirativní a strhující a od jiných časosběrů dokonce dostává na zadek. S Občanem Havlem se poněkud nevzrušivě projdete zákulisím, bez odvahy tvůrců vtisknout materiálu vlastní vizi a autorsky sevřenější jednotící linii. Prakticky veškerou atraktivitu Občana Havla zajišťuje fakt, že léta zavřené dveře do prezidentské kuchyně konečně někdo otevřel. 70%
Nejen v rámci nepříliš ohromující české konkurence ojedinělý počin. Dokument, který se obejde bez doplňujících titulků s daty a jmény, neboť spoléhá na divákovu obeznámenost s osobou Václava Havla a děním okolo něj. V žádném případě tedy nejde o Havlův profil pro nepoučené, leč i pro ně mohou být pohledy „do zákulisí“ velmi zábavné. I jakožto člověk, který politické dění dobrovolně (chcete-li ignorantsky) míjí, jsem celé dvě hodiny sledoval s velkým zaujetím. Co připouštím, mé nijaké mínění o Havlovi – prezidentovi zůstalo neměnné, mé mínění o Havlovi – občanovi se vyvinulo pozitivním směrem. Že jsem se nechal ovlivnit podsouvaným pohledem na něj? Inu, proč ne, když je mi ten pohled sympatický. 85% Zajímavé komentáře: Renton, pshimi, DaViD´82, flanker.27, liborek_, Mahalik, Adman, Zakk, Mischko, zapalik, Jack.Pott
Námět: Pavel Koutecký ..
Citlivý a hluboký dokumentární sestřih (byť je třeba počítat s faktem, že ze 120 hodin materiálu dostaneme 120 minut), kde hodně záleží na postoji a sym/anti-patii k danému občanu. Pro někoho tendenční, líbivě sestříhaný, pro naivky, ale znáte to naše "Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde." Pro mne pan Havel něco znamenal, v sortě politiků měl samozřejmě také své chyby, přesto působil důstojně (v úřadu místy lehce zmateně), morálně, humánně - prostě osobnost - kterou JE dodnes. Jednou z našich novodobě největších! Takže, pokud si bývalého pana prezidenta, obdobně jako já, vážíte, budou pro vás dvě hodiny v zákulisí prezidentského úřadu v jeho společnosti skutečně zábavné a přínosné. Výborně jsem se bavil až upřímně smál mnoha interním nitkám, které jsou podány v poutavých, pointovaných souvislostech. Ocenil bych možná více časově orientačních bodu, které jsou sice později prezentovány skrze vložené Televizní noviny, ale přesnější chronologická orientace by jistě prospěla hlavně pro zahraniční publikum, protože Občan Havel bude jistě hodně vyhledáván i za hranicemi naší zemičky. ___ Ohledně sym/anti-patii - třeba na Klausovu "kuchyň" bych určitě do kina nešel (jeho arogantní ego politický přístup je v “Občan Havel“ vlastně to nejzábavnější a této jeho povahové stránky by jsme se v jeho dokumentu stěží dočkali). Ostatně doufám, že za týden (pozn. nevyšlo to, bohužel - tzn. na dalších 5 let jsem bez prezidenta!) z něj bude také jen bývalý prezident, konečně opustí vrcholovou politiku, kde se drží už spíše jen setrvačností a bude si nadále hrát na svém soukromém písečku, bojovat své soukromé války a prezentovat svůj egocentrismus jen na svůj, nikoliv státní, účet. ___ Hodnocení Občan Havel tedy odpovídá mým sympatiím a tímhle dávám jasný a plný palec nahoru.
Zajímavý a obdivuhodný počin, který byl točen více než 13náct let. To je asi tak vše a proč? Drobnosti ze zákulisí jsou většinou vtipné, ale samotná osobnost Václava Havla pro mě nikdy nebyla tou, o které bych chtěl vidět nějaký podobný dokument. Civilní vzhled a snaha o ukázání "našeho civilního prezidenta" se povedla, ale možná šla až moc do hloubky, kdy prezident ztrácí všechno to "kouzlo" výjimečnosti muže na vrcholu politického systému. Ani časové upevnění není příliš zvládnuté, protože kdo nežil a nezajímal se o události v dokumentu bude zpětně jen těžko odhadovat roky a období, na které odkazuje právě samotný dokument bez nutnosti "ukázat datum". Z dokumentu bych opravdu chtěl dostat více než pár vtipných okamžiků, několik vysvětlení historických zajímavostí a neustále opakovanou myšlenku, že i prezident je prostě jen obyčejný člověk na neobyčejném místě. Nijak tím neshazuji kvalitu, která je svým způsobem nepopiratelná, ale mě nedokázala dostatečně oslovit.
Občan Havel je neskutečně nepolitický film, plný názorů hlavní postava, pana Václava Havla. Jako relativně mlaďas nemůžu řadu z opravdu politických věcí, které se v tomto dokumentu řeší ani postřehnout, jelikož jsem se o politiku začínal, teda o trochu více než předtím, tedy nijak, zajímat relativně nedávno, i tak jsem si tento dokument opravdu s radostí užil. Věděl jsem jak na tom pan Havel byl, jak se se životem popral a i jak prožíval svá léta za prezidentským stolem, to co se stalo mimo oko bulváru, co bylo utajeno, odkrývá tento snímek, ne tedy politicky, ale spíše opravdu, a hodně osobně. Václav Havel, je jedna z mála těch opravdu sympatických postav, které se v naší politice mohli objevit, měl své nepřátele ale i přátele a rozhodně si vždy stál za svými názory, které měl zajímavé a s řadou z nich s radostí souhlasím. Že je tento dokument více osobní už jsem jednou říkal, ale že bude také tak vtipný, to jsem opravdu netušil. Nejhorší je, že to je opravdu všechno myšleno vážně, ale tak nádherně a apoliticky, že se nejde tomu všemu pro jednou nezasmát. Vždyť politika je jen hra, na kočku a myš, tak jak to už ukázali v anglickém seriálu Jistě pane ministře, kde to všechno bylo obdobným gestem řešeno, tak jako se za poslední dobu řešila volba nového prezidenta. Vše je to jen o sympatiích a každá osoba si najde své protivníky. Respektuji také pana Špačka, že s ním za tu celou dobu držel strunu, že mu se vším pomohl, za to jak sympatický, pohledný a příjemný člověk na první pohled je. To vše zabaleno do opravdu groteskního podtextu, kterému korunku na hlavu dává dialog Havla se Zemanem. Rád bych to tady napsal, ale to nejde, ztratilo by to ten moment překvapení. Každopádně na tuhle scénu bych se rád těšil pokaždé, kdy bych měl možnost tento film opět vidět, a fakt je, že bych se na něj s radostí znovu podíval. Jako český počin, má tento u mě úspěch neskutečný, byl jsem na něj v kině, poprvé, ve Světozoru a jsem za to rád. Fakt je, že jsem se dlouho od srdce na českém filmu nezasmál, i když je tohle opravdu spíše dokument.
Velmi příjemně, poutavě a pointovaně vystavěný dokument, který Havla představuje jako komplexní a vyhraněnou osobnost... jednotícím momentem lze označit třeba rozeklaný vztah Havel x Klaus jako souboj dvou principů, přesto mi něco říká, že to celé mělo být o něco sevřenější a méně pásmovité. Možná se tu projevil fakt, že Janek sám materiál nenatáčel, ale pouze uspořádával. Zamlouvá se mi, že Občan Havel se nesnaží přibravovat, glorifikovat, vyhýbat se negativům Havla jako osobnosti... nutno říci, že po shlédnutí tohoto atraktivního dokumentu jsem se znovu utvrdil v tom, že žít ve společnosti formované více havlovským humanismem by mi bylo stokrát milejší než potácet se dravým Klausistánem.
Pro mne velmi zajímavý dokument. Strašně mě bavily takové ty porady v zákulisí a debata "mezi čtyřma očima" s Milošem Zemanem neměla chybu. Dále mě nadchl Bill Clinton a jeho sólíčko na saxofon. Nevím jak se na to budou koukat lidi co například Havla nezažili, nebo ho neznají, ale mě se to líbilo.
Očekával jsem, že se dovím více z prezidentského zákulisí. Bohužel o toto zákulisí jsem se musel dělit z Havlovými názory a úvahy, z nichž byla pro mě zajímává nebo spíše nová jen určitá část. Zejména bych zmínil jeho názor na byrokracii v evropských institucích. Dovolím si co nejpřesněji citovat pana Havla " Mají tam stovky úředníků na válku v Albánii, pak je válka v Albánii a oni se ptaj jak je možné, že je válka v Albánii ? K čemu tam jsou? Na hovno ! Co vědí o Albánii ? Hovno !" Krásná ukázka pro soudruhy z ODS, kteří tvrdí že Havel nemá názor. Dále se mí líbilo co řekl ohledně prodeje SVÉ Lucerny !! To sedlo, to sedlo ! Ze zákulisí se mi nejvíce líbilo vše, co se týkalo jeho vztahu s Klausem a ke Klausovi. Hrozně rád jsem viděl a slyšel i Olgu Havlovou, myslím si, že každej chlap by byl na takovou ženskou pyšnej, to, že za ním stála i v nejhorší době z ní dělá nesmírně silnou a mě ohromně sympatickou ženu, která byla navíc charismatická a noblesně šarmantní . Velkým překvapením byla pro mě Dagmar Veškrnová - Havlová, na její adresu jsem měl jen mnoho ironických poznámek, ale po tomhle dokumentu mám pocit, že nebyly na místě. Na mém názoru na její vztah k panu Havlovi asi silně zapracovala media a na mém názoru přímo na ní zase zapracovala její poněkud "nešťastná" mediální prezentace. V tomto dokumentu mě byla Dagmar sympatická, byla zábavná / kolíky na zadku/ a hlavně působila skutečně jako bytost, které záleží na jejím manželovi, má ho ráda a obdivuje ho za to co umí , jaký je a co dokázal. Neměl bych však čistý svědomí, kdybych nezmínil i zápory dokumentu, především jsem čekal více "zákulisních" informací. Jak dlouho probíhají přípravy na státní návštěvu u prezidenta, jak Václav Havel jedná s českými politiky a hlavně jak probíhala jednání s prezidenty USA, Ruska, Francie co si jako mezi sebou říkají. Nemyslím politického, ale osobního na to jsem se těšil. To, že Jacques Chirac jel po Dáše mě nestačilo:) Taky jsem chtěl znát jaký má pan Havel vztah k různým světovým politikům. S těžkým srdcem dávám dokumentu Občan Havel pouze lepší průměr. S těžkým proto, že jsem musel odlišit hodnocení dokumentu od hodnocení osoby. Václav Havel totiž jako člověk, politik i občan má u mě pět hvězdiček. Od roku 1989 až do současnosti / komunistický prasata před rokem 1989 nepovažuji za lidi a tak je ani nepočítám/ zůstal pro mě jediným politikem, jehož názory respektuji i když s nimi ne vždy souhlasím a kterého si nesmírně vážím za jeho postoje, za jeho povahu, za jeho myšlení a hlavně za hodnoty které sdílí. Václav Havel mě v politice chybí. S ním totiž odešla má poslední naděje v politickou morálku, lidskou slušnost a pravdomluvnost. Dne 17.11. Po další projekci zvedám o jednu hvězdičku, protože Havel je prostě VELEFRAJER a touto cestou ho pozývám na pivo !
Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka
Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo...
Přiznám se, že jsem čekal něco jiného. Něco více upřímného, lidského a do zákulisí "Hrádečku" jdoucího. Něco ve stylu jeho knihy Prosím stručně. To je pohled do prezidentské kuchyně. Tohle ne. Občan Havel totiž ve výsledku není o Havlovi politikovi, ani o Havlovi dramatikovi, ani o Havlovi "muži z lidu v úřadě" a již vůbec ne o obyčejném občanu Havlovi. A vinu bych hledal v tom, že Pavel Koutecký neměl možnost svůj dvanáct let natáčený materiál sestříhat. Nechci vzbudit dojem, že je výsledek nezajímavý či snad nudný. Není. Jen je o půlhodiny delší než by se slušelo a je v něm překvapivě málo momentů, které takříkajíc uzemní (Zeman, kauza Lucerna, pohřeb Olgy, úřednická mašinérie EU "vs" válka v Albánii a pár dalších). Zároveň je až příliš vidět, že se Vašek nedokázal s kamerou zcela sžít. Občana Havla bych přes všechny zápory doporučil (ideálně na televizní obrazovce), byť dělá Havlovi spíše medvědí službu. Pobaví totiž, svým rozsahem a necenzurovaností je až výjimečný, upřímně se několikrát od srdce zasmějete (otcovské oprašování Klause vejde do Zlatého fondu), něco se i dozvíte, ale trvalejší hodnotu tu nehledejte. Není to totiž ani ryba ani rak. A je jedno zda je vám osobnost Havla odporná či mu nasazujete automaticky svatozář. Snad jen pokud je vám ukradený, tak nemá smysl se tímto počinem zaobírat. Tady si každý to své najde, ale nebude toho mnoho. Výsledné hodnocení spíše odráží mé zklamání nad tím jaké to bývalo mohlo být než skutečné kvality Občana Havla jako dokumentu. PS - Mohlo by být zajímavé, vzhledem k množství materiálu, se za pár let s určitým odstupem ponořit do archivu a zkusit to sestříhat jinak. Lépe.
Velmi zajímavý dokument o jednom z našich nejvýznamějších politků a vůbec prvním prezidentovi samostatné České republiky. Pavel Koutecký sledoval Havlovu dráhu a sestříhal z nich přes dvě hodiny dlouhý dokument, který nás zavede na první jmenování Václava Havla prezidentem, přes setkání s Billem Clintonem či členy Rolling Stones, jeho druhé oženění s Dagmar Veškrnovou až po jmenování jeho nástupce Václava Klause. Ovšem nejzajímavější je samotný náhled pod pokličku české politiky. Zajímavý dokument, který vřele doporučuji.
„A aký je medzi tým rozdiel?“ – „Vtedy som ešte nebol prezidentom.“ Každý národ má niečo do seba (okrem Poliakov). Český národ je pokladaný za národ dôstojný, hrdý, odvážny a priateľský. Preto ma znepokojujú primitívne postoje niektorých (nielen mladých) ľudí, že politika je zlá, zákerná, skorumpovaná a že „aj tak sú všetci rovnakí“. Politické názory, vôbec nemusia byť podporené štúdium politológie, pokladám za bežnú súčasť života normálneho, zdravého, inteligentného, sčítaného, rozhľadeného človeka, ktorý sa zaujíma o svet okolo seba. Pre takého je Václav Havel jedinečnou až fascinujúcou osobnosťou česko-slovenskej politickej scény a tento hravý a pritom dôležitý (viac ako desať rokov nakrúcaný) dokument to dokazuje.
