Rolling Stones: Ladies and gentlemen

Set list: Brown Sugar, Bitch, Gimme Shelter*, Dead Flowers, Happy, Tumbling Dice, Love in Vain, Sweet Virginia, You Can't Always Get What You Want, All Down the Line, Midnight Rambler*, Bye Bye Johnny*, Rip This Joint, Jumping Jack Flash, Street Fighting Man [* vystřiženo ze zkrácené verze uvedené na ČT art] (16.08.2015)

Vynikající koncert z turné Exile on Main st., který zachycuje nejlepší období v kariéře The Rolling Stones. Deska Exile on Main st. sama o sobě představuje vrchol rocku a pravidelně se umísťuje na předních místech v anketách o nejlepší hudební desky všech dob. Koncert tento fakt jen potvrzuje. Po mírném začátku se film i koncert rozjedou v neuvěřitelném tempu, kdy přichází vrcholná hudební čísla - Dead Flowers a hlavně Happy, odzpívaná nejen Keithem Richardsem, ale i (překvapivě) Mickem Jaggerem. Celá kapela šlape jako hodinky, ale největší vliv na výsledný sound a rytmus mají Charlie Watts a Keith Richards, který zde přijal s úsměvem roli rytmického kytaristy. Nováček Mick Taylor hraje fantasticky, ač se zdá, že se k ostatním moc nehodí, což byl pravděpodobně jeden z důvodů jeho brzkého odchodu od Stounů. Na závěr si neodpustím poznámku o oblečení a celkovém stylu kapely na začátku sedmdesátých let: Jaggerovo "pyžamo" s šátky kolem pasu nebo Richardsovy polobotky na pěticentimetrovém podpatku hovoří za vše. Hold byla asi taková doba. (22.09.2010)

Zřejmě jenom pro fanoušky. 1) Rolling Stones si vážím. Je to klasika, drží se na hudebním nebi už padesát let a asi jsou dobří. Jejich hudba se mi ale nelíbí s výjimkou prvních dvou desek. 2) Chtěl jsem se podívat na přitažlivého 29letého Micka Jaggera (kromě zpěvu nabídl troje oblečení a pár rehabilitačních cviků k uvolnění páteře) i stejně starého Keith Richardse. Jo, slušelo jim to. Samotný koncert mi příliš zajímavý nepřišel. (21.08.2015)

Bludní šutráci válí a valí davům šutry do hlavy... Tak dámy a pánové, nedělejte Zagorky... %-[] - - - P.S. Kurvadrát, bylo mi deset a moh sem tenkrát akorát tu magorku... °-/ - - - - - (Poprvé s podupáváním a neklidně provrtěno 2.3.2012 na >šutrovým prostoru< , hodnocení 40., kamentář zde do třetice valený - 2.3.2012) (02.03.2012)

Je naprosto neuvěřitelné, že existují lidé jako Líoncel. Já taky nemám rád některé kapely, ale když je nemám rád, tak se na ně nedívám. Ty jsi, Lioncele, odpůrce RS, a přesto nadáváš, že koncert stál za hovno. Takové mám nejradši. Je to stejné, jakobych se já díval na Pepíčka Zímu na Vlachovce a napsal bych, že to byl odpad, protože nemám rád dechovku. Hodnoť, co znáš, takto do hodnocení vtahuješ své antipatie vůči muzikantům. To je nehorázné. Nikdo nemůže za to, že jsi hudební barbar a že z tohoto krásného dvojalba znáš kulový. Jo, Lady Jane, to už je profláklá věc, která mi už pomalu leze krkem. Na Rolinech je krásné to, že u nich můžeš objevovat furt něco nového. Taková Sister Morphine je stokrát lepší, než celá lejdy džejn. Jenže je třeba to naposlouchat. Tys přistupoval ke koncertu vyloženě nepřipraven. (04.03.2012)