Uvnitř

Dafoe si tieto artove kusky vzdy uzival a nebranil sa im. Tento ma naviac aj silnu psychologicku vypoved. Na strane druhej, nech uz ste akokolvek pozorny pri predostieranych obrazoch a akokolvek vnimavy, casom sa zrejme unavite a pride na vas nuda. Zrejme to vsak bol zamer...aby bol divak az zufaly. :) Rozhodne nie je vhodny pre priemerneho, ci vacsinoveho divaka. Tato one-man show bluzniaceho muza rozhodne nesadne kazdemu. Slabsi priemer. (09.04.2023)

Snímek řeší námětově zajímavé a stále aktuálnější téma umělé inteligence. Jsme teď někde ve fázi, kdy se dá ještě říci stop. Kdy jsme to zatím my, lidé komu AI slouží. Zatím nepřevzala kontrolu, byť už občas čteme zprávy jak někoho zamkl dům či auto, či jak s někým autonomní vůz napálil do zdi. Zároveň je to i téma života v moderní civilizaci, kde je v podstatě bez pravidelné externí podpory  je samotné přežití nemožné. Přitom dotyčný není nikde na poušti, ale je obklopen pulzujícícm tepem milionového města. U tohohle filmu jsem si vzpomněl na román J. G. Ballarda. Ano, modří už vědí - napsal Říši slunce. Jenže on se v knihách velmi věnoval právě i tématu ekologie a možnostem lidského přežití v betonové džingli. Skvělá byla kniha Betonový ostrov, kde hrdina spadne při nehodě vozem z dálnice na území nikoho mezi betonové nadjezdy, odkud se nemůže dostat. Podobnou roli si v tomto filmu zahrál W. Dafoe. A ač se snažil seč mohl, jeho snaha o únik opravdu velmi rychle začala nudit. To, co on předvedl za několik dní, by předpokládám každý z nás udělal za den. Až pak by sledovat TV či uléhal do luxusní postele. Naprosto jsem nechápal ty umělecké vsuvky... Nelogičností je tam spousta. Žádná služba aktivovganá alarmem, hasiči nula, voda nikoho nevytopila,  ryby by nikdo celé dny nekrmil, ale kytky se zavlažovaly??? Ke konci jsem doufal v nějaký zajímavý zvrat, třeba náhlý příchod někoho, či zjištění, že to celé je jen past... Ale kdepak. Spoilerovat nebudu, ale milej Vasilisi Katsoupisi  - dlužíš mi 105 minut času mého života! :-( . Dávám tedy za 2 dřevěné klíče vysoustružené  z noh židle. * * (25.02.2024)

Keby Egon Schiele videl, medzi aké "skvosty" umiestnil majiteľ jeho obrazy, tak by zomrel na španielsku chrípku znova. Hlavne toho žltého kanárika namaľovaného ako osemročným dieťaťom chcelo celkom nervy zavesiť na stenu. Dej sa dá zhrnúť do jednej vety: zlodej obrazov uväznený v modernom "inteligentnom" byte. Celé mi to pripomínalo Útek do divočiny, avšak toto nebol útek, ale uväznenie. Keď je všetko riadené elektronicky pomocou nejakého tabletu, tak je logicky všetko na hovno. Ja osobne nechápem, prečo by mi mala chladnička navrhovať, čo mám žrať, a mala pripomínať, že ju môžem mať otvorenú iba dvadsať sekúnd. Inak spustí makarenu. Pííííča! A keď sa ten tablet pokazí, tak si ten tupý posratý byt s vami robí, čo chce. Púšťa extrémnu klímu, zruší prívod vody, ale stále ju púšťa v zavlažovacích intervaloch toho blbého stromu v interiéri:))) Aspoň som sa zasmiala na Willemovi Dafoeovi, ktorý čoraz viac vyzerá ako Glum. Mimochodom, Willem Dafoe má 67. rokov, a vyzerá na 50. Chválim! Očakáva sa, že alarm v takom byte rovno zalarmuje políciu. Nielen že ju absolútne neupozornil, ale nezaregistroval to ani recepčný v tom ich mrte luxusnom komplexe. Čiže kravina, ale aj tak sa to pozeralo dobre. Teda aspoň mne. Pri zaspávaní. Keď človek skapína v rytme makereny. (06.04.2023)

„When I was a kid, my teacher asked. What I would save from my house if it were on fire? I answered my sketchbook, my AC/DC album and my cat, Groucho. I didn’t mention my parents or my sister. Does that make me a bad person? Cats die. Music fades, but art is for keeps.” Inside som mal možnosť vidieť na svetovej premiére v Berlíne a považujem ho za jeden z najlepších filmových zážitkov aký som si odtiaľ priniesol, preto ma trocha mrzí, aká vlna nepochopenia a kritiky sa mu dostáva. Ale na druhej strane sa tomu ani nečudujem. Inside nie je typickým heist movie, lúpež je len škrupina pod ktorou sa skrýva alegória o umelcovom vnútornom boji a oddanosti, aj napriek rôznym formám rozptýlenia, nástraham z okolia, vyčerpania a beznádeji. Dokončenie majstrovského diela však môže umelca oslobodiť a dostať von z väzenia do ktorého sám seba zatvoril. Keď chceme niečo nové vytvoriť občas musíme niečo zničiť. A aj napriek tomu, že vykrádame iné diela, vždy zanecháme nejakú vlastnú stopu ako Nemo. (08.04.2023)

Nuž muži radi idú inside, ale potom niekedy už nestíhajú von a nastane galiba. Ja teda žiadnych zlodejov umenia okrem Hermanna Goeringa nepoznám, ale aj ten asi vykrádal trochu nápaditejšie a vzrušujúcejšie. Tento film má plno zbytočných scén, nijaký prekvapivý zvrat, možno trocha atmosféry, ale tá vzniká už len samotným kukaním na sušienku Dafoea. Film si kladie filozofickú otázku o význame umenia pre človeka a tým celý vzruch končí. Potenciál z prvej polhodiny sa následne úplne vytratí ako mafiánsky boss na Belize. (27.11.2023)