Na cestě

Z arabských zemí Írán dlouhodobě filmařsky vládne a zde debut Panaha Panahi Na cestě krásně ukazuje další skrytý talent. Výborná kamera se zaměřuje nejen na jednu mrzutou rodinu a jejich problémy, ale i na zdejší krajinu. A na tu především. Dlouhé nečinné záběry dokáží uhranout a 93 minut perfektně zhypnotizují. (06.10.2023)

Popravdě jsem čekal, že to celou dobu bude strašně vážné, ale nakonec je to celkem dlouhou dobu příjemná komediální road movie, kde se dlouho jen v drobných náznacích ukazuje, že půjde o něco dramatičtějšího... a když k tomu konečně dojde, působí to naprosto přirozeně. Tohle bych povinně pouštěl asi všem českým režisérům, aby viděli, JAK se má dělat žánr "komedie/drama", protože ty české pokusy se snaží o humor tak prvních 15 minut a pak už se jen topí v depce, ale tady to funguje přesně tak jak by mělo. Panah Panahi navíc svého tátu nezapře a když pominu úvod a závěr, je v tom jeho ovlivnění ním dost vidět. A já jsem za to popravdě rád, jelikož jeho táta je jedním z mých nejoblíbenějších režisérů a přesnou ukázkou, proč mám íránskou kinematografii tolik v oblibě - a vypadá to, že i jeho syn má slušně našlápnuto a snad mu v tom ani režim moc nezabrání. Od stylu svého táty se liší snad jen tím, že má vizuálně výraznější scény, které se do toho ale skvěle hodí i ve spojení s těmi delšími pomalými záběry, které mi občas až evokovaly Benninga. Taky to má dost silný příběh, promyšlené postavy i vztahy mezi nimi, spoustu zajímavých a promyšlených scén (které jsou někdy i skvěle propojené, třeba ta, kde se matka se synem baví o filmu 2001 a k vyznění té scény se pak jedna pozdější vrací), příjemně se to sleduje, je to skvěle natočené a naprosto uvěřitelně zahrané, akorát mě mrzí, že to nemá o něco promyšlenější scénář. Bylo by tam totiž co dopilovat, třeba to s tou sádrou, protože to nikam moc nevedlo a přitom se tam s tím v těch náznacích krapet hrálo. Stejně tak bych byl mnohem radši, kdyby to skončilo v tom autě, protože ta scéna co následuje pak mi přišla úplně zbytečná, abychom to fakt všichni, jo, pochopili a brali to depresivněji než v té předcházející scéně, která mi ale přišla silnější, přesnější a víc vypovídající, zatímco ta poslední spíš už krapet vydírá. Jinak jsem ale dost spokojený a hlavně jsem rád za to, že jsem konečně mohl vidět nějaký íránský film v kině :-) 4* (20.03.2022)

U iránskych filmoch si človek už prakticky zvykol na nesmierne pomalé tempo a potrebu čítať medzi riadkami, takže iné to nebolo ani v tomto prípade. Mne osobne to trochu prekáža, ale ak má film dobré posolstvo a pointu, tak som s tým Ok. Tento príbeh ma však svojim príbehom a podaním nijako extra neuchvátil a myslím si, že ohľadom tejto témy existujú aj oveľa lepšie, epickejšie a živelnejšie filmy. Toto bola pre mňa až prílišná lyrika. Ale vidím, že ostatným sa páči. Sto ľudí, sto chutí. Za mňa 2* (29.10.2022)

Pro mě nádherný film, ve kterém je jednoduše všechno. Vynikající režie od prvního momentu, skvěle napsané dialogy i scénář, kombinující komedii i silné drámo. V některých chvílích jsem byl také doslova uchvácen určitými záběry a scénami v nich...drsná a zároveň nádherná íránská krajina, kombinace, za kterou se sluší poděkovat, jak ví a činí nejmladší člen výpravy...životní cesta, z níž sice je návratu, ale do zcela jiného světa...[Filmový klub Citadela] (29.03.2022)

"Jestli brečí, tak je v pořádku." Na cestě bylo mé první setkání s íránskou kinematografií a mohu říct, že tento film zanechá v divákovi dojem. Na první pohled humorný snímek se postupně z odlehčeného rodinného road movie mění v hutný příběh s hořkou pachutí (bez)naděje. Panahi si veskrz umným způsobem pohrává s náznaky a nechává tak po určitou dobu stopáže diváka tápat nad důvodem oné cesty. Chválím herecké obsazení, zejména pak malého bratra, který byl sice chvílemi na facku, ale byl zahraný neskutečně dobře. Scénka s cyklistou mě opravdu mile pobavila, zatímco distancované, ale o to silnější loučení mě (i na dálku) dostalo. Závěr filmu byl trošku bizarní, přesto ale zapamatovatelný. Slabší čtyři hvězdičky! (07.02.2022)