Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (série)
How They Met at Kolin
VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(více)Recenze (165)
Řekl bych, že medvědi se budou dnes a do budoucna líbit asi už jen úplně malým dětem, pro které vlastně tyto příběhy nejsou. Děti malounko větší, které by vstřebaly všechnu tu vypečenost většího mědvěda a byly s to vnímat humor pana Pojara, možná ohrnou nos. Ale s tím se nedá nic dělat, nejen Potkali se u Kolína, ale všechny příběhy medvědů už jsou hrozně staré... Hlavně to svým dětem nevnucujte, jinak nám sem později napíší "odpad" :o) Mám pocit, že jsem v dětství medvědy od Kolína taky nevyhledával (pamatuji si, že je promítali na akcích pořádaných ROH, kde také rozdávali vánoční kolekce), ale dneska je mám rád. Staré filmy Břetislava Pojara, Jiřího Trnky, Karla Zemana nebo Hermíny Týrlové byly původně sice pro děti / mládež / celou rodinu, ale dneska už jsou hlavně pro dospělé. ()
Laureát taky rád... a k tomu ještě nejmazanější kamarád... ;o) . . . Skvělá první >medvědina< pánů Pojara a Štěpánka. První a skvělá - stejně jako všechny ostatní! Kouzelná krása české animátorské školy (a mimo jiné i velmi vydařené >poučné< příběhy), která je i pro svou poetiku nestárnoucí legendou. Navíc (konkrétně pro mne tedy) světlou vzpomínkou na dětství, které co se kulturních hodnot týče, zase v té pozdější normalizaci až tak radostné nebylo... Takže Kopidlno nekopidlno, u Kolína je u Kolína a užívejme tyhle vypečené medvědy na >věčné časy< a kdyby nějaký ty chmury byly, tak pojďte... :-D)))) - - - P.S. Všechny epizody jednoznačně za pět hvězdiček, bez vyjímky... ()
Jako malá jsem tenhle večerníček nesnášela. Ten velkej medvěd tomu malýmu hrozně ubližoval a mně ho bylo desně líto a cejtila jsem takovou bezmoc, no prostě trauma. Optikou dospělýho jedince ale jen zírám, jak propracovanej, dokonalej a hlavně originální na svojí dobu byl. Většinu současnejch animáků strčí hravě do kapsy. ()
Různé vizuální vychytávky, jako například jsou proměny hlavních hrdinů v prakticky cokoliv, stejně jako dabing Rudolfa Deyla a pár slovních vtípků jsou skutečně úchvatné, nicméně v polovině filmu mě začalo dění na plátně připadat stereotypní a vlastně i bez větší výpovědní hodnoty - ani se vlastně není čemu divit, že mě už v mládí medvídci moc nezaujali. ()
Hmmmm... Opravdu pozoruhodné, co s námi dovedli udělat dva plyšoví medvídci. Ano, je to tak. Malý a Velký. To jsou ti roztomilý medvídci, kteří s můžou proměnit v ledacos. Ti nám opatřili nádherné vzpomínky na dětství a nejen to. Dokonce nás okouzlili i v dospělosti. "Pojďte pane, budeme si hrát." 80% ()
Galerie (2)
Photo © Anifilm 2013
Reklama