Prosím o slovo

Vrchol tvorby Gleba Panfilova a jeden z nejpozoruhodnějších ruských filmů sedmdesátých let. Film Prosím o slovo představuje výpověď o moderní ambiciózní ženě, která se snaží skloubit kariéru a práci pro tzv. veřejné blaho s rodinným životem. Jelizavetu Uvarovu sledujeme jak ve chvílích její veřejné činnosti, tak ve chvílích nejsoukromějších. Pro Panfilova typický dramaturgický skok z oficiální sféry do nejbolestivější intimity zaangažuje diváka a vyprovokuje zájem o hrdinku, která hned po pohřbu dítěte dokáže jít do práce. Metoda šoku v úvodu je přitom zvolena úmyslně, protože vnější tlak se později zeslabuje a divák může konečně vydechnout a spolu s hrdinkou přemýšlet. Z galerie Panfilovových protagonistek byla živelnému temperamentu Inny Čurikové vážná Jelizaveta emocionálně nejvzdálenější, ale o to více oceníme její úsporný herecký projev. Režisér nejprve uvažoval ukončit Uvarové náročný zápas s pragmatismem doby totálním fyzickým vyčerpáním, svědčícím o naprosté bezmoci idealisty tváří v tvář skutečnosti. Nakonec si však vzpomněl na Janu z Arku, která je vlastně mottem jeho tvorby, a dal i této provinční funkcionářce novou šanci. (NFA)