Rosetta

Fuj, já na ty evropský arty snad nebudu radši koukat vůbec. Deprese, deprese, beznaděj, deprese, v Evropě jsou cáklí filmaři prostě, nebýt Hollywoodu, tak tu už všichni spácháme sebevraždu. Sedmý kontinent od Hanekeho se ještě dal rozdýchat,ale tohle fakt ne, absolutní psychické peklo, které udolá i ty největší optimisty. A je to natočeno tak hyperrealisticky, že si nedokážete říct "je to jen film." Máme svý vlastní problémy a pak se ještě dobrovolně díváme na takovéhle filmy... budete trpět, to zaručuju. Film, který už nikdy v životě nechci vidět znova. A jdu na meruňkovici od Rentona... (11.07.2007)

95 minut filmařsky vynikající nudy. Perfektní kamera a nášlap příběhu postupem času omrzí a člověk by chtěl po výborném začátku nalézt aspon nějaké zakončení, nebo alespon ospravedlnění. To ale nepřichází. Rosetta (hlavní hrdinka) je tedy depresivní, zlá a iracionální aniž víme proč, jelikož přes dobré tvoření atmosféry se nejedná o žádné existenciální bahno a slušivý karavan ve kterém hlavní hrdinka bydlí by byl solidní útočistě pro nejednoho z nás. Nulový příběh a nevysvětlení motivů jde pochopit jako potýkání s existencí a společenskou otázku ale na to Rosettě chybí zase jiné kvality, důvody a stísněná atmosféra - navíc po skončení filmu nevíří v hlavě nějaké morální či filosofické otázky, ale spíše otázky na chyby v logice a proč nebyly vysvětleny. Ale stejně žádný div že tenhle Neo-neorealismus dostal Zlatou Palmu, jelikož sociální otázky jsou poslední dobou v kurzu. Ale Rosellini a de Sica by pořád mohli chlapcům Dardennových leccos říci o tom jak se dělá film. 2* za příběh a 4* za neotřelý přístup s kamerou. (22.03.2010)

Příběhově mi to trochu připomnělo novější Dva dny, jedna noc, které mi však přišly zajímavější. Dardenni jsou úsporní a většina jejich filmů se vejde do 90 minut, ale pocitově jsou tak o půl hodiny delší. Rosetta je klasickým příkladem filmu, kdy sledujeme lidi někde na okraji společnosti a jejich protloukání těžkým životem s nulovou vidinou happy endu. (31.10.2023)

Na bratov Dardennovcov idem od novších vecí po tie staršie. A uvedomujem si, že vlastne stále točia dokola ten istý film. Inovácia je však v detailoch. Možno, ak by som šiel chronologicky, tak ich k ich posledným filmom by som pristupoval kritickejšie. Aj keď som videl Rosettu ako tretiu v poradí a štylistické a tematické prvky sa opakujú, pokladám ju za ich najlepší film (z tých troch, čo som videl). Mnohé je ukryté pod povrchom, otázky dospievania, medzigeneračné porovnanie vzťahov a nad tým čnie to ich obľúbené "sociálno". Taktiež čo sa týka "chodiacej kamery" je (v mojich očiach) zrejmé, že tento dnes stále populárny kvázi moderný formálny štýl sockovských drám je už poriadne prestarnutý a malo by ho vystriedať niečo chytrejšie. Rosetta bola v tomto ohľade asi jedna z prvých. (03.12.2015)

Jednoznacne najdepresivnejsi film, ktory som doposial videl. Velmi naturalisticke a realne spracovanie kruteho zivota mladeho dievcata. Ziadne citove vydieranie, ziadne klisoidne scenky, happyendy, herecke hviezdy a hviezdicky a pod. Len cista a poriadna davka zivota. Problemy, ktore nikto nechce zazit a prezit. Vynikajuce belgicke kino zaradujuce sa do mojho top rebricka. (22.11.2008)