Julie, co by bylo kdyby…

Film o různých možnostech příběhu a paralelních vesmírech. Alternativní reality jsou tu dobře poskládané a propojené. Lou de Laâge zahraje každé své alternativní já vždy jinak a výborně zachytí, jak by v paralelní realitě byla trochu jinou osobností podle toho, jak ji formovaly okolnosti. Je to milý film, dvě hodiny v kině utekly jako voda, nicméně, na intenzivní filmový zážitek tomu něco chybělo a závěr byl příliš sentimentální. (27.11.2022)

Julie, co by kdyby je vlastně klasické romantické drama, v němž jsou některé zvraty přímo učebnicové. Odlišuje jej ovšem větvení příběhu v různé „paralelní“ verze, které však ukazují že život nemusí být vždy šťastný jak v momentě, kdy se splní něco po čem toužíme, ale vlastně i když se to pokazí. A že na spoustu věcí vlastně nemáme vliv a stanou se, ať se snažíme sebevíc. Pocit, že ze zajímavého nápadu se dalo vytěžit trochu víc vyvažují skvělé herecké výkony a fakt, že to celé vlastně skvěle funguje. Milovníky klasické hudby potěší příjemný soundtrack, nesoucí se v tónech klavíru. Trochu zamrzí nepřehlednost některých částí příběhu a fakt, že vlastně sledujeme jen několik podobných filmů v jednom. Všechny životní cesty však mají navzdory odlišnosti společnou obtížnost a tu větší, tu menší zákruty. Takže se rozhodně nedá hovořit o nějakém sladkobolném kýči. Přesto však onu depresivnost poměrně vyvažuje příjemný, byť trošku kostrbatý závěr. Lou de Laâge je v hraní různých verzí jedné ženy skvělá a přirozená a rozhodně by za svůj výkon zasloužila nějaké ocenění. Ideální romantické drama, které v momentálním šedém blockbusterovém oparu působí tak trochu jako zjevení… (02.03.2023)

Další den Festivalu francouzského filmu, další velmi silný filmový zážitek... Tentokrát jiný než v Navždy mladí, ale ne menší. Lou de Laâge je v několiknásobné roli stejné, ale přesto jiné Julie naprosto excelentní, k tomu moc hezká hudba, prostředí, správně nastavený mix melancholie, romantiky a jisté osudovosti, a k tomu něco navíc, co v mých očích mají jen francouzské filmy a písmenkama to nějak úplně nedokážu vyjádřit. Jen z anotace jsem čekal trochu jiný způsob vyprávění, což mi v konečném součtu vůbec nevadilo, spíše naopak. Tady by se mohl Doctor Strange učit, jak pracovat s multivesmírem a alternativními realitami... Silné čtyři oriony... (26.11.2022)

Ten 80 % limit je mojim prekliatím.  Je výrazom mojej pohodlnosti, vďaka ktorej namiesto zodpovedného hľadania a posudzovania, ktorý film stojí za moje pozretie si nechám radiť od väčšiny  užívateľov ČSFD. Tá väčšina mi ponúkla film o klaviristke Júlii.  Nepoznal som režiséra, hercov a po polhodine som zistil, že ide o akýsi experiment, ktorému nerozumiem a ani nemám potrebu mu porozumieť. Takže konštatujem, že film ma nenaštval, ale ani nezaujal a podiel trojkových hodnotení v mojej štatistike utešene rastie, čo ma neteší, ale ani neznepokojuje. Len dúfam, že aj pri súčasnej biede sa mi podarí naďabiť na film, ktorý ma nadchne. Alebo aspoň poteší. (11.03.2024)

Na základě zběžného prohlédnutí profilu filmu včetně plakátu jsem si myslela, že jdu na romantický film a vůbec jsem čekala něco jiného, ale to, co jsem dostala, se mi líbilo a oslovilo mě. Film každopádně není romantický ani trochu. Jenom jsem se v těch liniích ztrácela, ty přechody mi přišly hodně překotné a nejasné. Spoiler: Když na začátku potkala Paula, pomyslela jsem si, že tohle je ono, tohle je ta správná verze, teď potkala svou životní lásku a v této časové linii už bude navždycky šťastná. Zase jsem si uvědomila, jak jsme naučení romantickou lásku často brát jako náš životní cíl a to ultimální štěstí, které nás spasí, a přitom jsme v životě vlastně sami. (30.07.2023)