Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Krátkometrážní

Recenze (146)

plakát

Adikts (2024) (seriál) 

pilotní a závěrečná epizoda jsou výborné, ale to mezi nimi je... průměrné at best? má to svoje silné momenty, herecká sestava mladých hraje výborně, kamera a barvy jsou taky spot on a cením jemné odkazy na Banger, ale příběhově se to - hlavně u postav starších "průvodců" a "koordinátorů" - poněkud rozpadá, což je velká škoda... potenciál je v námětu, nosné myšlence celého seriálu i spoustě věcí okolo značný, ale trestuhodně nevyužitý... tři oriony, ale tři čtvrtiny jednoho hlavně za to, že ČT postupně dává šanci i jinejm věcem než průměrně průměrným kriminálkám z města, který si zrovna někdo vytáhne z ledvinky...

plakát

Tři mušketýři: Milady (2023) 

Ačkoliv první díl mám o malinko výš, ani druhý (a snad to není poslední) nezklamal a servíruje opět krásně ponurou a temnou podívanou plnou intrik, politikaření v mixu, který miluju, s fantastickou hudbou, démonickou femme fatale Evou Green, která si s každým dělá úplně co chce a každý, včetně diváka, jí to sežere i s navijákem. Takhle nějak bych definoval charisma, pokud by snad někdo podobnou definici hledal... K tomu krásná výprava i kamera, výborné herecké výkony, opět skvěle zvládnuté souboje... Nemohu být spokojenější a vážně vážně se těším na třetí pokračování (snad na něj nebudeme muset čekat dlouho)... Čtyři oriony, velmi silné čtyři oriony...

plakát

Brawn: Neuvěřitelný příběh Formule 1 (2023) (seriál) 

Ukázka, že Formule 1 nepotřebuje umělé show jako Drive to Survive, stačí vzít některý z mnoha zajímavých existujících příběhů a odvyprávět je tak, jak se staly a nevymýšlet si... Brawn GP je určitě ten nejsilnější, ale podobný dokument by si zasloužil i Red Bull, samotná sezona 2012, sezona 2021, Robert Kubica a jeho neskutečný návrat... Jenomže lidi chtějí umělé konflikty, takže se bude točit dalších xy sezon DtS... Fanoušek F1 se tady asi nedozví nic úplně nového, jakkoliv je pohled trochu za oponu vždycky fascinující, ale vše je krásně chronologicky shrnuto, ukázáno v ryzí podobě čistého závodění, takže to bude bavit i lidi F1 třeba tolik nepolíbené... Čtyři oriony si to jistě zaslouží, Disney+ by ale měl na hodinu vyhodit českého překladatele titulků, protože zjevně F1 a anglické idiomy neviděl ani z rychlíku, to byl naprosto tragický zážitek...

plakát

Šestnáctiletí (2022) 

Já vlastně nevím, co jsem čekal, ale rozhodně ne něco takového. V dobrém to výrazně předčilo mé očekávání a na to, že jsem původně Šestnáctileté ani nechtěl vidět, jsem nakonec sakra rád, že jsem do Kina35 zašel... Co se tváří jako na pohled obyčejná první láska, která je samozřejmě osudová, je ve skutečnosti docela zajímavá sociální sonda do života přistěhovalecké rodiny a jejího hierarchického fungování. Není to cosi objevného, ale rozhodně zajímavého a jsem rád, že s tímto motivem filmaři pracují. Místy mi to lehounce připomnělo mimo jiné německý snímek Jen žena, kde se také pracuje s postavením ženy v muslimské rodině a její snahy o emancipaci na silně patriarchálních vztazích. Nakonec tedy poměrně těžký, ale velmi dobrý film a 26. ročník FFF zatím (až na slabší Bernadette) vyloženě těší...

plakát

Zásah štěstím (2023) 

Je to v Paříži, ale ani zdaleka to není Půlnoc v Paříži... Což vlastně ani tolik nevadí (pokud se postupně naladíte na trochu absurdní vlnu celého filmu - proč je to v thrillerovém žánru tedy netuším), protože to má pár vtipných momentů, nakonec úsměvnou "osudovou" pointu, vždycky parádní francouzštinu a v hlavní roli excelující a okouzlující Lou de Laâge... Jsou to slušné tři oriony, rozhodně jsem v rámci letošního Festivalu francouzského filmu viděl i lepší kousky, ale tohle je velmi příjemná jednohubka, na kterou stojí za to do kina pro příjemný filmový zážitek zajít...

plakát

Děti těch druhých (2022) 

Skvělej začátek 26. ročníku FFF... Nějak se mi to trefilo do nálady, jak v případě francouzského drama taky jinak. Virginie Efira hraje výborně, takže s ní ten příběh prožíváte, i když jste třeba ve zcela jiné životní etapě. Cítíte z ní osamělost, hlavně ve druhé polovině filmu, která je místy dost skličující, v kontextu čehož se mi moc líbil i závěr bez velkého romantického happyendu (ačkoliv epilog bych si vlastně odpustil, jakkoliv jeho přítomnost chápu)... Sypu čtyři oriony a těším se na příští dny, tenhle snímek nasadil vysoká očekávání...

plakát

Parťačky (2023) 

Krásný scenérie, několik velice dobrých scén (nákup zbraní na Korsice, postřílení gangu kdesi v Itálii i skoro závěrečná přestřelka v Paříži), výborná chemie mezi dvojicí hlavních hereček a samozřejmě má krásná milovaná francouzština. A pak přijde posledních cca pět minut a vy se jen ptáte - do pr*ele, k*rva fix proč? Netvrdím, že tohle byl do té doby film na 5 orionů, který bych si po čase pustil znova, ale solidní jednohubka, co baví... Ale zabít to takhle na konci, to chce fakt koule... Tři oriony, a to mám Mélanii Laurent a hlavně Adele Exarchopoulos opravdu hodně rád... Velká škoda toho konce...

plakát

Místo, za které stojí bojovat (2023) 

Tohle umí natočit jen Francouzi... Příběh viděný v různých podobách xkrát, poměrně předvídatelný, a přesto podaný tak civilním způsobem, že ho prostě stojí za to vidět. Možná to někdo bude mít jinak, ale já z obou hlavních herců cítil emoce, věřil jsem jim vlastně skoro všechno a parádně jsem si to s nimi užil... Zas a znova se u Une zone à défendre potvrzuje, že Francouzi prostě podobné příběhy umí, neuchylují se k prvoplánovým happyendům, přestože by to k nim snad chtělo sklouznout (a do jisté míry, možná, sklouzlo)... Francois Civil opět výborný, Lyna Khoudri taktéž skvělá - já jsem spokojen, takže za silné čtyři oriony a ideálně víc francouzského filmu na VOD platformách...

plakát

Krucjata (2022) (seriál) 

Já vlastně nevím, co si o tomhle seriálu myslet. Na jednu stranu je strašně fajn, že se tady kriminalisté nezamyslí a neznají odpověď, případně nezískají 4K snímek z kamery v bankomatu. Syrové a šedé polské prostředí je pořád ještě sakra neokoukané, hlavní hrdina Mandžaro je pak správně unavenej a zahořklej... Nesedí mi tu jeho parťák a hlavně celá linka kolem dvojité policejní agentky z Ukrajiny, tam jsem se v těch 4D tazích mírně ztrácel, kdo, proč, co a jak... Ale dokud se to točí jen kolem zdánlivě nevysvětlitelných vražd, které pomalu rozkrýváme, je to rozhodně lehký nadprůměr... Závěr přináší cliffhanger na další sérii (prý by být mohla, seriál se údajně v Polsku dočkal docela kladného přijetí), tak se budu těšit, že třeba zas někdy s panem Mandžárem něco málo vyřešíme... Zatím slušné a poctivé tři oriony...

plakát

Spy/Master (2023) (seriál) 

První čtyři díly suprově budují atmosféru i příběh, aby to poslední dva dost shodily a ponížily někam k průměrnému seriálu z dob východního bloku. Je to škoda, potenciál je v tématu i neokoukaném prostředí Rumunska značný, stačilo to jen jinak uchopit/zůstat v Bukurešti o něco málo déle/natočit více dílů... Takhle je to všechno takové polovičaté, hlavně to nějak zakončit, abychom z toho mohli udělat minisérii... Jak říkám, velká škoda, propojení Victora s KGB, vztah k východoněmecké milence, snaha dostat dcerku ze spár Securitate (ne takhle odfláklej převoz), spojení dcerky s KGB - všechno jsou to linky, které by si zasloužily víc než jen vyšumění někam do ztracena... tři oriony, a to je naprosté maximum za to, že aspoň částečně tady někdo otevírá příběh z komunistickýho Rumunska...