Obsahy(1)
Do malého zapadlého kina nastoupí nový promítač a po vzoru svého kolegy, skrývajícího svou tvář kvůli nemoci, se zabydlí v promítacím zázemí. Jednoho dne se pozorněji podívá na to, co vlastně promítá a spatří záběry orientální tanečnice, do níž se okamžitě zamiluje. Dívka se vzápětí objeví skutečná u něj v zákulisí a představí se jako snoubenka jeho kolegy. Podobně se zhmotní i šílený strýc promítače, který jako by z oka vypadl loutce, která se předtím rovněž objevila na plátně. Časem se k promítači připojuje ještě jeho synovec. Z různých repetic a variací motivů a vztahů, ať už ve fiktivním filmu ve filmu anebo v „realitě“ promítací místnosti, lze postupně rozeznat linku, která vypráví o protipohybu v cyklickém návratu dvou bratrů v čase a prostoru – bratrů–dvojčat, kteří se zamilovali do jediné židovské dívky. Protože je dívka naprosto naplňuje a uspokojuje, stává se v příbězích buď to, že si ji rozřezají na kousky anebo to, že se oni dva spojují v jedinou bytost. Stává se i to, že o dívku bojují a jeden bratr druhého zabije, ale častá je i varianta, kdy jedno z dvojčat umírá na infekční chorobu a druhé zešílí. Posléze přichází synovec, aby načal další kolo příběhu. Film je volnou adaptací novely „Slepá sova“ íránského modernisty Sádeka Hedájata zkombinované s motivy dramatu Tirso de Moliny „Zatracen zoufalstvím“. (garmon)
(více)Recenze (2)
Tady se s tím Ruiz moc nepáral. Znal jsem tyhle přerody dosud hlavně od Lynche, ale ten je měl po Mazací hlavě časově až o něco později než Ruiz: to, co se děje v nočním kině se vzápětí transformuje do reality, ač je to třeba jen loutkový film. Mullholland dr. A v realitě – velmi temné – se pak odvíjí příběh, který „vzdoruje synopsi“ – jsou to obrazy jak z Element of Crime, fazety arabských fantazií jak od Robbe-Grilleta, opět jak z Šeherezády anebo Potockého, surreálné, výtvarné, naplněné světem orientu... A krom blízkovýchodní hudby zní do stejných kulis strohé obsazení smyčcového kvarteta, trápivé mody s hiáty, glissanda, vlastně taková monodie, nářek. Arriagadu jsem si tentokrát už posunul mezi oblíbené skladatele. Jeho partitury jsou vedle Ruize neotřelé, plně používá harmonii, instrumentace orchestru je kdesi u Mahlera a Debussyho, má překrásná témata a jeho hudba má široký dech. PS: jen ta kvalita jediné dostupné verze filmu je prostě šílená, kazí mi to celkový dojem (občas prostě jen pohyblivé šmouhy); v rámci Ruizova světa jak ho znám je tenhle film patrně nejtemnější jízda a rád bych mu dal všech pět. Jednou se vedle „Dreyerovy bílé“ bude jmenovat „Ruizova červeno-žluto-modrá“. Po měsíci zvyšuju na pět. ()
THE BLIND OWL...SLEPÁ SOVA...Surrealistický a fantastický pohled na svět očima promítače a film, který promítá ho vede do mysteriózních a snových míst a situací, zatímco diváci, jimž je film určen, se nezdají starat o to, co je na plátně, Příběh lidské degradace.(70%) ()