Le Bleu du caftan
Den blå kaftan
Modrý kaftan
The Blue Caftan
The Blue Caftan
Obsahy(1)
Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Manželství je šťastné navzdory Minině chatrnému zdraví a Halimově jiné sexuální orientaci, kterou Mina tiše toleruje. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu, milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (uvedeném v Cannes v sekci Un Certain Regard 2019) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality, ale i svébytnou obhajobu instituce manželství. (Artcam Films)
(více)Videa (4)
Recenze (19)
KVIFF 2022 Moc pekny laskavy snimek. Divakovi je po 20 minutach vse jasne, ale presto se nenudi a proste to s postavami vsechno prozije. Jen ten mlady kluk mi prisel trochu jako zjeveni (trochu jako ve filmu Cukrář) - mlady, hezky, pracovity, hodny, penize ho nezajimaji... ()
Krásně to plyne, ani pomalu, ani rychle. Všímavá kamera, delikátní detaily, vůně arabské ulice, útulné interiéry.. Ožehavé téma homosexuality v arabském světě je ztvárněno s citem, film je i poctou starým arabským krejčím šijícím sváteční oděvy ještě postaru, ručně, bez stroje (!). Ale ze všeho nejvíc je film holdem instituci manželství, tím nejkrásnějším filmovým holdem, jaký jsem kdy shlédl. A Halim s Mínou jeho nejčistšími a nejváženějšími ambasadory. ()
Něžně zpracované téma. Zajímalo by mě, jestli ho někdo v Maroku uvidí… První film, ve kterém se manželský vztah dvou lidí nedegraduje na formální kus papíru a osobní neštěstí (byť v evropských a amerických filmech, kde je žena “diktátor” a muž homosexuál, se tak děje…). Překvapivá obhajoba manželství a (jako) uměleckého řemesla. ()
Touzani se na ploše dvou hodin daří trpělivě vykreslit složitá citová hnutí, jimiž jsou všechny postavy zmítány. Prostředí trochu připomíná chválenou Nit z přízraků, režisérce se však daří být svým postavám o něco blíže než Paul Thomas Anderson, díky čemuž je citlivá observace nenápadných gest a pohledů emočně silnější a netrpí odtažitostí. „Kaftan musí odolat zkoušce času,“ popisuje Halim vrchol svého krejčovského umění, zároveň však není pochyb o tom, že hovoří i o svazku s milovanou osobou. Oceňuje Minu za její drzost a průbojnost kombinované s chápavostí, ona si ho zase váží za oduševnělost i důsledné pohroužení do zapomínaného řemesla. O jejich lásce, přestože poněkud netradičního charakteru, nemůže být pochyb. Více zde. ()
Krásné a velice moc pocitově příjemné pohlazení po duši. Dokonalá citlivá kamera, která na plátně v kině vynikala, jemnost a postavy filmu si nešlo nezamilovat - je tady krásně vyjádřené, že mít rád a vážit si toho druhého je jen a pouze o tom, jak se k sobě ti dva (až tři:-) doopravdy chovají a ne o slovech. Musela jsem se v kině tím přeneseným příběhem tak trochu spokojeně tetelivě usmívat:-)). Určitě si někde najdu i předchozí film této šikovné režisérky (Adam). ()
Reklama