Nic

Dvojica režisérov si povedala, že dosť bolo rečí o tom, ako je Lars von Trier najodvážnejší a najprovokatívnejší dánsky tvorca a že by mohol nastať aj ich čas. No a vzniklo niečo veľmi zvláštne, otvorené rôznym interpretáciám, vrátane tej, že Nič je skutočne len o ničom. Od istého momentu vám začne dochádzať, že sa nehrá o fazuľky (či strihanie vlasov) a dej naberá na obrátkach a kontroverznosti. No a vo finále sa môžete buď cynicky smiať spolu s tvorcami, alebo naopak sa smiať na nich. Že život zmysel skutočne nemá a musíme si sami aspoň vytvoriť podobnú ilúziu, my starší vieme už dávno. Možno však ide aj o cynické sa zamyslenie nad tým, čo robí umenie umením a odpoveď tvorcov žiadnych samozvaných "artových" pozérov nepoteší. Predloha bude fungovať zrejme lepšie. (03.02.2024)

Logika v tomto filme odišla zrejme na dovolenku. Na úvod triedneho kreténa pochytí nával nihilizmu a odíde žiť na strom. Zo slov jeho otca je zrejmé, že to je jeho bežná prax. Jeho spolužiaci však prepadnú existencialistickej kríze a snažia sa ho presvedčiť o tom, že naozaj na niečom záleži - a to tým, že začnú zhromažďovať ich obľúbené veci. Tento koncept však padne už hneď pri druhej osobe, keďže dotyční túto hru zneužívajú na to, aby sa navzájom mstili. Síce sami krvopotne dodržiavajú pravidlá hry a istú hráčsku česť (ako napríklad hráč kartovej hry, ktorý zo cti splatí svoj hráčsky dlh), ale nesmierne ich serie, keď sa hrá dotýka ich samých. A preto na just chcú amputovať prst tomu, kto ich defloroval. Hoci väčšinu eskapád robia v noci, rodičov vôbec netankuje, čo ich ratolesti stvárajú. O pôvodného kreténa na strome vôbec nejde, o tejto iniciatíve sa mu po celý čas nezmienia. Keď napokon všetko praskne a o tejto psychiatrii sa dozvie polícia, rodičia a aj škola, sú akože zachránení tým, že ich výčiny sú považované kurátorkou za umenie a dokážu to dobre predať. Vtedy sa už odvážia sa pochváliť aj svojmu guru zo stromu (ktorý dovtedy zostal pevný a nezliezol ani pri prísľube kvalitného sexu) a ten sa teda ide s nimi pozrieť na ich výtvor do onej šopy. A hoci poznajúc jeho povahu, že to je extrémisticky anarchokomunista, sa cítia napokon dotknutí jeho odmietnutím, keď im vyčíta, že o panenstvo, prst či škrečka prišli len pre všivé peniaze. Zavraždia ho a akýmsi temným koncom má byť to, že im to všetko prejde. Na škandinávskej kinematografii mám rád ako vie byť až na dreň autentická. Toto bola však totálna pičovina. P.S. Jednu hviezdičku dávam za to, že na necelých 90 minútách dokázali byť dobre vykreslené charaktery. (08.01.2024)

Psychologické drama řízlé Thrillerem se sociálním přesahnem. Kdo rád Sever a především ženy, které mají děti, si klidně hvězdu mohou připsat. Příběh se zaměřuje na žáky 9. třídy, kde jeden z žáku při vyplňování dotazníku z ničeho nic prohlásí, že život nemá smysl a sebere se ze třídy, vyleze na strom a odmítá slézt. Jeho spolužáci postupně začnou obětovat různé věci, aby jej přesvědčili slézt dolů. Námět je docela zajímavý, rozhodně to opět ukazuje, že děti na Severu jsou tak trochu zvrácení ( už jsme viděli spousta filmů s dětskými ústavy, které pochází právě ze severních krajin) začíná se zlehka a ke konci začne přiostřovat ( sice nic moc explicitního, násilného a šokujícího se čekat nedá), ale uříznutí prstu či useknutí hlavy psovi tu alespoň je. Má to naštěstí štědrou stopáž 90 minut, je to docela komorní a minimalistické o pár postavách a je to film spíš k zamyšlení, ale slabší povahy dokáže rozhodit. Já se upřímně tolik nebavil, abych mohl jít s hodnocením výše, ale něco do sebe film má. 6/10. (24.11.2023)

Do třídy deváťáků přijde třídní s dotazníky na volbu povolání. Jeden kluk se vzbouří a s tvrzením, že v životě nemá nic smysl, uteče na strom. Spolužáci začnou snášet věci tak, aby ho přesvědčili o opaku. Začíná to jako nevinná dětská hra - kdo by neobětoval cokoli, co může vypadat efektně, ale ve skutečnosti je mu to už volné? Ať je to hračka od ztraceného rodiče nebo kytara, na kterou už dávno nehraje... Chce to přece něco, na čem nám opravdu záleží! Takže si "oběti" začnou stanovovat vzájemně. A začíná přituhovat... Oblíbené boty či vlasy? Málo! Co takhle vykopat mrtvého bratříčka či ukrást z kostela sochu Krista? Vzdát se svého panenství? Pořád málo? Zabít potulného psa či useknout spolužákovi prst? Mohou jít ještě dál? Nejděsivější je ovšem reakce dospělých. Prvotní rodičovský šok velmi rychle vystřídá pohled psychologů. Zvrhlost se mění v obdivuhodný projev potlačené osobnosti. Z malých grázlů se stávají velcí hrdinové... Snad by je mohl zastavit aspoň ten, kvůli kterému se to všechno vlastně rozeběhlo. "Jak jste to všechno mohli obětovat? Kdyby to pro vás opravdu něco znamenalo, tak se toho nikdy nevzdáte! Co vám teď zůstalo?" Jenže na moralisty není nikdo zvědavý. A kolektivní vina probouzí v davu pudy. "To nebylo neštěstí!" "Teď už s tím nic neuděláš. Tak pojď a nech to být..." K filmové dokonalosti chybí lepší herci a taky scénář by si zasloužil propracovanější vývoj a zlomy. Ale s mrazením v zádech z toho, kam až došla naše společnost, se budete v mysli potýkat ještě hodně dlouho. A možná se jí už ani nezbavíte... (04.02.2023)

Zápletka tohto filmu je poriadne bizarná, takpovediac existencionaliticko-nihilistická. Tá "spolupatričnosť" Pierrových spolužiakov bola pre mňa fakt priam fanatická, a vyzeralo to skôr ako nejaká sekta. Tie obety deciek boli spočiatku ešte ako tak náležité, ale ako sa to stupňovalo, tak to bolo fakt už za hranicou - a to všetko kvôli nejakému znudenému debilkovi Pierrovi, ktorý sa na protest odobral na strom. Posolstvo je síce evidentné, ale obetovať niečo nezvratné (panenstvo, prst, pes, atď), to by som určite nenazýval ako zmyselné. Celkovo je však psychologický a filozofický rozmer tohto filmu na mieste, akurát nie v takomto šialenom vyústení... 3* (20.03.2024)