Režie:
Charlotte WellsScénář:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesObsahy(1)
Někdy v devadesátých letech, kdesi v tureckém přímořském resortu tráví dovolenou rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) se skoro náctiletou dcerou Sophií (Francesca Corio). Pohodové vystupování táty, který žádnou legraci nezkazí a baví se tím, že jej okolí považuje za dívčina staršího bratra, však zastírá znepokojivý závoj melancholie. Debut Charlotte Wells má nádech vzpomínky z dětství a nepotřebuje okázalá gesta k vystižení nepopsatelně intenzivních životních pocitů. Díky svému křehce impresivnímu vyprávění a ohromující empatii se stal diváckým hitem desítek festivalů, včetně Cannes, Toronta i Karlových Varů. (Aerofilms)
(více)Recenze (231)
Za mě docela film o ničem. Nevím, jestli jsem se úplně nenaladil na tuhle artovou vlnu festivalového snímku, ale fakt ve filmu není moc scén, co by stáli za zapamatování. Ano, Mescal je výborný herec a scéna, kde brečí mi fakt naháněla husí kůži, ale to je tak vše. Asi bych mu za tohle nominaci na Oscara nedal. Dětská herečka je taky dobrá, o tom žádná, ale scénář mě prostě zklamal. Od takto hodnoceného filmu jsem čekal o mnoho víc. 61% ()
Je mi líto. Možná předčasně, ale po cca. půl hodině jsem to vzdal. ()
Až nepopsatelně unikátní zážitek. Tenhle film jsem si dal jen tak z doporučení a byl jsem totálně vypnutej obsahem, který na mě byl vyhozen. Tohle pro mě bude nejspíše nepřekonatelný zážitek, který zážitky právě úžasně a pokorně reflektuje. ()
Zajímavá záležitost. Už v tom ohledu, že ve fimu nic dohromady neděleje a my jen sledujeme dcerku s otcem na jejich společné dovolené. Je to nostalgické, nenudil jsem se, ale na konci jsem čekal nějaké zdrcující odhalení a nějaké velké haló, kterého jsem se bohužel nedočkal. 4* za krásnou nostalgii, za pěkně nasnímaný filma za krásné zobrazení vztahu otce k dceři. ()