Režie:
Charlotte WellsScénář:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesObsahy(1)
Někdy v devadesátých letech, kdesi v tureckém přímořském resortu tráví dovolenou rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) se skoro náctiletou dcerou Sophií (Francesca Corio). Pohodové vystupování táty, který žádnou legraci nezkazí a baví se tím, že jej okolí považuje za dívčina staršího bratra, však zastírá znepokojivý závoj melancholie. Debut Charlotte Wells má nádech vzpomínky z dětství a nepotřebuje okázalá gesta k vystižení nepopsatelně intenzivních životních pocitů. Díky svému křehce impresivnímu vyprávění a ohromující empatii se stal diváckým hitem desítek festivalů, včetně Cannes, Toronta i Karlových Varů. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (162)
,,Užila sis dovolenou?'' - ,,Báječně'' --- Tak tohle mne rozsekalo... Charlotte Wells natočila neskutečně citlivé intimní drama a dám ruku do ohně, že to možná celé postavila na svých vlastních zážitcíh. Protože pokud ne, pak neskutečně přesně vystihla to, co jiní zažili a zažívají i s tou bolestí, která je celý film přítomna. Skrze dovolenou táty Caluma s osmiletou dcerkou Sopfhií, který tvoří kostru příběhu na níž jsou nastavovány drobné příběhové linky ze kterých divák zjišťuje jak to vlastně s hrdiny tohoto filmu je. Calum je rozvedený a nejspíše soud přiřkl Sophii matce. Zřejmě psychicky zdevastován rozvodem odešel do Anglie, zatímco mataka se Sophií zůstaly ve Skotsku v Edingurghu. Calum Sophii miluje tak moc jak jen táta může milovat svoji dcerku a trpí bez ní. Ač nemá moc peněz, jezdí s ní každý rok na společnou dovolenou ve dvou. Tentokráte je pobřeží s hotelovým komplexem obklopeným horami kdesi v Turecku. Ačkoliv si oba dovolenou užívají, divák vidí, že Calum ač se snaží dcerku bavit není vůbec v pohodě. Vypadá smutně a vyhořele a ten stav se pomalu zhoršuje s ubývajícími dny, kdy jsou spolu. Jsou devadesátky, svět a hotely ještě pořádně neví co je wifi a tak se kolem bazénů leží na lehátkách a poslouchají kazety z walkmanů. Rodiny se opalují, povídají si, nebo hrají karty. Nikdo ač na společné dovolené každý sám nečumí do mobilů... Animátoři učí hosty tančit právě populární hit Macarenu a na neklimatizovaných pokojích hučí tyčové ventilátory a rohánějí horký vzduch. Vzpomínky uchovávají kamery systému VH-C a svět je ještě mnohem normálnější než je dnes. Kameraman Oke si hraje s detaily a zabírá zvolna plovoucí lehátky na hladině bazénu, i nám všem všelijaké tak dobře známé detaily z života v prázdninovém resortu. Navíc příběhová linka jede podle všem známého schématu. Příjezd, lapálie s pokojem a jiným počtem lůžek, dny na pláži či u bazénu, večerní zábavy, výlety na blízké památky... Sám jsem se chtě nechtě přenesl na jednu takovou dovču v devadesátkách... Odnesl nás tam z Ruzyně ještě klasický tryskáč Boeing 727 a celé se to neslo v duchu tohoto filmu i s tou melancholií. Možná kvůli podobným prožitkům jsem měl možnost ocenit tu skvěle zachycenou sílu tohoto filmu a neberu jej jako nudnou záležitost z půlky točenou třesoucí se rukou na véháesku (jak čtu místní komenty) ... Paul i Francesca hráli fantasticky, hlavně malá Francesca. Naprosto přirozený bezprostřední výkon bez jakékoliv křeče z filmování a štábu kolem. Nádherný a silný film! Tleskám! Dávám za 5 namazání zad krémem proti sluníčku :-). * * * * * ()
Uvědomil jsem si během sledování, že, zjevně stejně jako Charlotte Wells, mám z dětských výjezdů do zahraničních rekreačních center převážně v paměti tu neustálou rozválenost a únavu. Polehávání po křeslech, usínání v autobusech, několikavteřinové otevření očí než se zase propadnete do mělkého spánku. Aftersun prvotřídně pracuje se subjektivním vnímáním cizího prostoru. Přesně ty stejné odstíny světel na těch povědomých instantních předmětech. Nad kompozicí záběrů tady někdo opravdu přemýšlel, viz dlouhý dialog, během kterého sledujeme jenom malou televizi, na které je nejdřív promítán feed z videokamery a když se ta vypne, tak sledujeme ústřední dvojici v černém odrazu obrazovky. Sedačky turistického autobusu mají přesně ty potahy v přesně tom samém odstínu slabého oranžového vnitřního světla, tmavomodrá večerní obloha uzavírá zdánlivě dlouhý den, neútulné pokoje laciného rezortu za nimiž dělníci sestavují lešení nabízejí po setmění pohled na probíhající instantní zábavné aktivity pro dospělé, kterým nikdo moc nerozumí, ale všichni se jich účastní. Dystopické prostředí evropského rezortu s minimem prostoru poznat cizí zemi, zato spoustou prostoru pro to si introspektivně uvědomit, jak jste na kraji propasti. Všechno je to naprosto výstižný, jenomže problém je v tom, když si zvolíte zdánlivě obecně oblíbenou píseň a navážete na ní vyvrcholení celého příběhu, tak 9 z 10 dermatologů se sice dojme a bude to pro ně vrchol roku, ale ten desátý, který ji považuje za vlezlou nevkusnou marmeládu, která ho v hospodě nutí předčasně platit, tak má prostě smůlu. Jinak pro mě ideální kombinace francouzského À l'abordage a amerického C'mon, c'mon. ()
Ne, že bych snímek nepochopil, jen zřejmě nejsem na takovéto utahané festivalové snímky. Je sice hezké, že někdo pro změnu nepovažuje diváky za hlupáky, kterým se musí vše vysvětlovat jak batoleti, ale na druhou stranu ta vágnost by také měla být použita s mírou. Přestože mám empatii vysokou, nedokázal jsem se na postavy úplně napojit, částečně i proto, že krom pár indicií vůbec nevíme, proč Calum tolik trpí. Bylo mi ho líto, jistě, ale zkrátka mi tam chyběl nějaký kontext. Zoufale mi chyběly nějaké zajímavé dialogy. A emoce... Takže ač mohu s klidem říct, že jde o nuancovaný snímek, který skrývá mnohem víc, než se mi zprvu zdálo, nejsem typ člověka, co bude chválit umění, jen protože je intelektuálně sofistikované, když ve mně nevyvolá skoro žádné emoce. Umění mě musí stimulovat nejen intelektuálně, ale hlavně emocionálně. Zde se bohužel povedlo jakž takž to první (a i tam šlo spíše o samotnou strukturu snímku, než že bych se najednou díval na věci jinýma očima), ale emočně mě to pak už minulo totálně. Je to velmi jednoduchý film, který za mě stojí primárně na realistických hereckých výkonech, bez nichž bych to klidně považoval jen za nějaký lépe technicky zvládnutý studentský film. Proto hodnotím jen třemi. Ale na debut to není špatné, a komu vyhovují pomalejší, impresionističtější filmy, to jistě sedne více. ()
Nostalgia a melanchólia v letnom tričku so slnečnými okuliarmi, kde pod idylickým povrchom drieme temnota. Miestami však pôsobí tiahle a neurčito, očakával som väčšiu príbehovú dynamiku, hlavne v závere, kde sa mala dostaviť emočná katarzia, no u mňa to akosi nefungovalo. Nie zlé, ale mohlo byť lepšie. ()
Tenhle netradiční film je pro mě takovým dotykem léta, líné ospalé nálady typické pro letní dovolené. Takového toho, když můžete všechno a nemusíte nic, kdy se jen tak poflakujete, spíte, sníte, opalujete se, jíte, hrajete hry, jste s tím, koho máte rádi. Chvílemi jsem při sledování Aftersun skoro sama cítila horké paprsky slunce na tváři, písek mezi prsty, slanou mořskou vodu na jazyku.. Zároveň je vám jasné, že tu není něco úplně v pořádku, že něco bobtná pod povrchem a dřív nebo později asi vybouchne. Takže je to i přes tu letní ospalost vlastně místy takové příjemně-nepříjemně napínavé, probouzí zvědavost. Proč jen tři hvězdy? Když to hodně zjednoduším, tak asi hlavně proto, že to nakonec (alespoň v mých očích) tak úplně "nevybouchlo", těch otázek bez odpovědí, neuzavřenosti, možných interpretací tam na můj vkus bylo až moc. Film bych ale nezatracovala, řadě lidí může podle mě sednout a když si na něj např. zajdete s někým, kdo rád o filmech diskutuje a přemýšlí nad nimi, můžete z určité počáteční nevýhody filmu udělat výhodu a společnými silami hledat odpovědi na nedořešené otázky, pátrat po smyslu celého toho díla. V Aftersun může každý podle mě vidět něco (úplně) jiného, takže věřím, že se vám tak nashromáždí spousta různorodých i třeba hodně protichůdných vysvětlení, která vás předtím ani nenapadla (ozkoušeno). A budete zase mít o čem přemýšlet dál. Může to asi být i fajn film pro opakovaná zhlédnutí. Tedy pokud se smíříte s tím, že možná nikdy nebudete mít stoprocentní jistotu, co tím dílem chtěl básník říci. Plusem jsou příjemné přirozené herecké výkony ústředního otcovsko-dcerkovského dua - musím se přiznat, že Paul Mescal, do kterého do budoucna vkládám velké naděje, byl také hlavním důvodem, proč jsem Aftersun chtěla vidět:) 60 %. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (7)
- Celosvětová premiéra proběhla 21. května 2022 na filmovém festivalu v Cannes. (Homerking)
- Režisérka Charlotte Wells viděla na castingu přes 800 dívek, které se přišly ucházet o roli Sophie, než roli dostala Frankie Corio. (Axarus)
- Natáčelo se v tureckých městech Ölüdeniz, Fethiye a Istanbul. (Homerking)
Reklama