Obsahy(1)
Revoluční film, který natrvalo změnil charakter Tchajwanské kinematografie, vypráví příběh několika mladých lidí, kteří svůj život dělí mezi návštěvy počítačových heren, barů, jednorázové nebo nefunkční vztahy a neschopnost komunikovat se svými rodiči. To vše v dlouhých, tekutých záběrech, jejichž cílem je dostat na plátno co nejreálněji současný svět. Svět, kde staré už žije jen v příbězích a pomalu se vytrácí spolu s generací našich rodičů. Svět, který se žene dopředu, a přitom podivně přešlapuje na místě. (Filmasia 2006) (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
V tomto ranném Caiově počinu lze rozpoznat typické rysy jeho zralejší tvorby, která podle mého stále více směřovala k estetickému fomalismu (hlavně Tvář). RNB je film především o odcizení, o neschopnosti vyrovnat se s životní situací, je výpovědí o jednotlivcí v podmínkách modernity. Jsou v něm přítomny oblíbené Caiovy vizuální motivy, které použil např. i ve filmu Díra: brouci, zatopené byty s kachličovými podlahami, lidé v intimních situacích (oblečení pouze ve slipech apod.). Spousta scén zachycuje protagonisty v melancholickém rozpoložení, civějící před sebe, do stopu, čekající, opuštěné; v trapných či nemístných situacích - při onanování, opilá trojce v hodinovém hotelu. Opresivní, nehnutá, melancholická atmosféra prostoru bytů a hotelů kontrastuje se záběry frekventovaných ulic, stánků se svítivými nápisy na nočních trzích, blikáním a zvuky automatů v hernách. Tento vizuální kontrast podle mého vyjadřuje myšlenku odcizení dost sugestuvně: protagonisti neví co se sebou, proto hledají únik v ruchu ulic a heren. Příběh je o dvou zlodějíčcích (Azi, Abing, kteří vykrádají automaty - v pouličním živitě sice umí chodit, ale jejich štěstí je vratké; a o mladistvém outsiderovi Xaiokangovi, který si - možná ve snaze napodobit domiantního Aziho - zadělává na problém. Xiao Kanga žárlí na Aziho, který má poměr s Akui. Vztah mezi Azi a Akui je složitý, oba balancují mezi sblížením a odcizením, nakonec ale k sobě najdou cestu. Xiaokang se odcizuje rodičům, postupně s k nimi uzavírá cestu, ztratí naději na sblížení se s Akui; v poslední scéně sedí před zvonícím telefonem v jakési seznamovací kanceláři a nedokáže se odhodlat ho zvednout. Co znamená, že jej nezvedl? větší odcizení, nebo nalezení nové rovnováhy a odhodlanosti? Film není oslavou ztráty smyslu, je reflexí nad vykořeněním jedinců v podmínkách modernity, která prozrazuje autorův kritický postoj. V tomto smyslu je spíš modernistický, než postmodernistický. V tom se RNB podle mého liší od jeho pozdějších (či pozdních) filmů. ()
Neonový tchaj-wan a podsvětí temné jako když zhasneš. Život v automatových hernách nebo věčně zatopeném bytě, občas zatuchlý hotelový pokoj. Holka, která tě chce mít ráda, půjčuje inlajny a končí v devět. Realita odcizeného světa, ve kterém postrádá smysl i zvednout sluchátko zvonícího telefonu. Jestli je někdo neonový bůh, tak Ming-liang Tsai - v době, kdy píšu tenhle komentář, nemám oblíbenějšího režiséra. ()
Snímek se sociální tématikou problematické mladé generace. Podán v příjemně temné, neo-noirové atmosféře nočního velkoměsta. Zápletky i postavy jsou uvěřitelné, bohužel se mi film zdál až moc pozvolný a bez cíle. V tomto případě se jedná o snímek docela zaměnitelný. Nelze mu ale upřít jasné poselství a styl (včetně hudby), které výsledné dojmy drží spíše v té lepší kategorii 4* - slušný nadprůměr. ()
Pocitová záležitost, která donutí sympatizovat s outsidery, kteří se snaží unikat před všedními starostmi do světa arkádových videoher, disco barů a jízdou na motorce. Rodiče, kteří věří, že jejich syn je reinkarnovaný neonový bůh a tudíž je proklet, jen přispívají k pocitu, že také oni propadli pocitu, že mohou utíkat před vlastními chybami. ()
Yu-Wen Wang je hezká, moc hezká a film na mě nejednou dýchl jistou zvláštně podmanivou atmosférou, v níž se od počátku zmítala monotónní každodennost s napínavými sekvencemi. Neonový Tchaj-wan s blikajícími světly venku i tam uvnitř počítačové herny a všude kolem mladíci (i s mladicí) na prahu dospělosti či již těsně za ním zkoušející vše možné, nevyhýbající se ani činům vskutku rebelským. Díky precizní filmařské stránce mě nejednou bavilo sledovat i ten pomalý děj včetně oné každodennosti v životě mladých v dané éře v exotické velkoměstské provinci, na druhé straně nemůžu říct, žebych s mladíky nějak více souznil a žeby mě jako postavy začali hlouběji zajímat. Po první půlhodině jsem se od jisté chvíle už ani moc nezamýšlel nad jejich jednáním, vzhledem k tomu, co vše se v člověku v souvislosti s dospíváním může probouzet. Tak jsem se prostě díval, občas mě film zanudil, ale naštěstí chvilkovou nudu vždycky posléze vystřídal něčím opět zajímavým. Nějak to začalo a přešlo. Také to nějak skončilo. Vnímám, že jde o dobrý film, ale cosi mu schází k tomu, abych měl z Rebelie neonového boha silnější zážitek (nebo přebývá... co do stopáže). Nebo alespoň nedlouho po skončení druhého zhlédnutého filmu Minga-lianga Tsaia /Díra 1998/ tento pocit mám. [70%] ()
Galerie (43)
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Tchaj-pej, metropole Taiwanu. (Real Tom Hardy)
Reklama